Článek
- Když někdo ochraňuje. Je to přítel, nebo nepřítel?
- Když je upřímný a říká pravdu za každých okolností. Je to přítel, nebo nepřítel?
- Když někomu záleží pouze na Vašem dobru. Přítel, nebo nepřítel?
- Když se na někoho můžete spolehnout za každých okolností. Je to Váš přítel?
Kolik takových opravdových přátel v životě máte? O kom dokážete říct, že stojí po Vašem boku, ať se děje, co se děje? Možná přemýšlíte. Možná hledáte tvář, na kterou se můžete vždy spolehnout a možná si žádnou takovou tvář nedokážete vybavit. Pokud tápete a nedokážete si nikoho vybavit, zkuste se přestat rozhlížet kolem sebe a podívejte se do svého nitra. Jeden takový přítel se tam skrývá, a to i přesto, že jej většina lidí vnímá jako svého nepřítele. Už víte, o kom je řeč?
Kdo se uvnitř skrývá?
Mluvím o jedné z nejsilnějších lidských emocí, tedy o strachu. O strachu. Mnoho lidí vnímá strach jako nepřítele. Možná je to ale jen proto, že neporozuměli jeho skutečnému významu a nevědí, že strach tu není od toho, aby nám dělal ze života peklo na zemi, ale spíš proto, aby nás před takovým peklem chránil. Aby se to však váženému strachu mohlo podařit, aby nás mohl ochránit před nebezpečím a stát se nejlepším přítelem, potřebujeme s ním nejprve takové přátelství navázat.
Za tři roky, co tvořím podcast Myšlením na vrchol, jsem dostal již desítky zpráv od posluchačů, kde bylo napsáno: „Jak bojovat se strachem? Jak překonat nepříjemné obavy? Co dělat, když mě dožene strach?“ Z podobných zpráv jsem pochopil, že mnoho lidí stále vnímá strach jako něco špatného. Snaží se s ním bojovat, anebo před ním utíkají. Jen málokdo se naučil vnímat strach jako přirozenou součást našeho života, nebo přítele, na kterého je spolehnutí za každých okolností.
Potvrzuje to také jeden ze spoluautorů knihy Opravdový život, certifikovaný kouč a terapeut Honza Markel, který ve článku pro seberozvojový FC magazín vysvětlil, proč je důležité začít vnímat strach jako nejlepšího kámoše, a nikoliv jako největšího nepřítele. Dovolte mi citovat část jeho myšlenek:
„Strach a jeho různé formy jsou součástí našeho každodenního jednání víc, než bychom si možná přáli. Nevěříte? Pokaždé, když žárlíte na svého partnera, jedná se o velmi dobře maskovanou formu strachu. Pokud na Vás někdo křičí, protože jste mu v rámci svého podnikání neudělali službu na míru, mohli bychom pod vším tím hledat strach. Přestože je v obou těchto případech dobře zamaskovaný pod silnějšími emocemi, jako je například vztek.
Pak jsou tady samozřejmě mnohem přímočařejší příklady strachu a obav, které zažíváme každý den. Obava, jestli si udržím práci nebo jak bude vypadat ekonomická situace za čtvrt roku. Strach poté, co si najdu zvláštní výrůstek na těle. Anebo ten ošklivý, bodavý pocit, když stojíte před vedením firmy a máte veřejně prezentovat výsledky posledního kvartálu.”
- Vybavili jste si některou ze situací z vlastního života?
- Co cítíte, jakmile začnete takové situace prožívat?
Vnitřní navigátor
Jistě to není nic příjemného. Pro nikoho není příjemné prožívat pocity strachu. Možná i proto nemáme strach, vztek nebo smutek rádi. Jenže opravdový přítel nám dokáže říct pravdu do očí i přesto, že si je vědom, jak nám to není příjemné. Však nikdo také neříká, že s nejlepším přítelem musíme prožívat jen ty nejlepší pocity. Strach neumí lhát. Je to pudová záležitost. Je to emoce, která si vždy najde cestu a ukáže svou sílu ve chvíli, kdy to člověk nejméně čeká. O to víc bychom se měli přestat snažit se strachem bojovat, nebo před ním někam utíkat. Strach vychází ze všech prožitých zkušeností a získaných informací. Je to přirozená součást našeho nitra, chcete-li naší osobnosti. Někdy ale může být strach malinko nesmyslný. Je to ve chvíli, kdy vychází z nějakého programu z dětství nebo nešťastné zkušenosti, která nám kdysi ublížila. Je však dobré si uvědomit, že pokud chceme podobný strach pokořit, nemůžeme s ním bojovat. Potřebujeme jej nejprve pochopit a zjistit, před čím se nás snaží chránit. A když odhalíme případné nebezpečí, můžeme najít cestu, jak našeho přítele jménem strach přesvědčit, že se není čeho bát.
Za mě je vždy největší výzvou, umět najít zdravou rovnováhu mezi světem emocí a rozumu. A ještě náročnější může být zmíněnou rovnováhu udržet, a to právě ve chvíli, když dovolíme emocím, nejčastěji strachu, aby plně převzal kontrolu nad naším chováním. V praxi se to projeví třeba žárlivostí. Ať už na kolegu, který získal vysněného klienta, nebo odvedl dobrou práci, nebo na partnera, například když si vyrazí s přáteli za zábavou a člověk zcela nepochopitelně cítí tlak na hrudi a žárlí. Například proto, že už zažil zradu a stále se s ní nedokázal vypořádat.
Honza Markel v tomto smyslu sdílel svou zkušenost jedné ze svých klientek: „Romana, mi kdysi řekla: ‚Nechápu, co by na tom mohlo být skvělého, když se takhle cítím. A nechápu, proč mi to můj partner dělá, když jsem mu už stokrát řekla, jak mi je, když odjede.‘ Nevědomky tak vystihla nejčastější chybu, kterou děláme při setkání se strachem. Hledáme jeho příčinu ve vnějším světě.“
Naprosto s tímto tvrzením souhlasím. Žárlivci často obviňují své partnery za špatné pocity, které prožívají, když jim druhý partner nevěnuje dost pozornosti. Zbavují se tím odpovědnosti za to, co cítí, a snaží se ji předat někomu jinému. Jenže ten, kdo se vzdává odpovědnosti za vlastní život, za vlastní pocity a emoce, ten se vzdává i vlastní svobody a stává se tak závislým na druhých. Ono co si budeme nalhávat. Je jednodušší ukázat prstem na druhé a hledat příčinu neštěstí všude kolem, jen ne sám v sobě. Namísto toho, abychom se zaměřili sami na sebe a hledali příčinu špatných pocitů ve svém nitru.
- Proč je pro nás tak těžké pochopit strach?
- Proč máme obavu z objevení jeho původní příčiny?
- Co mě strach přišel naučit?
V tom je právě ona nenápadná, ale o to větší užitečnost strachu. Funguje jako vnitřní navigátor. Když se naučíme se strachem pracovat a přestaneme jej vnímat jako životního nepřítele, může nám o nás samotných prozradit to nejcennější, co potřebujeme vědět, abychom se v životě posunuli o krok dál. A jak to máte se strachem vy? Umíte z něj udělat svého nejlepšího přítele?
Zdroje a doporučená literatura:
Kniha Opravdový život od Jana Markela a souboru dalších autorů
Kniha Jak přelstít ďábla od Napoleona Hilla
FC magazín - Jak pokořit strach v praxi
