Článek
Podobné stavy jsou naprosto normální. Známe to všichni a není na tom nic špatného. Je naprosto v pořádku toto prožívat. Co už ale v pořádku není, je v podobném nastavení setrvávat až příliš dlouho. Všichni se totiž můžeme rozhodnout, jak dlouho se budeme cítit rozmrzelí a naštvaní nebo jak moc se necháme ovlivnit lidmi, kteří se nám rozhodli zkazit den. Neříkám, že je to vždy snadné, ale z dlouhodobého hlediska jsem přesvědčený, že je to nezbytné, pokud chceme v životě zdravě prospívat.
Střežit energii
Udržet si pozitivní nadhled v jakékoliv životní situaci může být občas výzva.
Není to však nemožné! Všichni můžeme rozhodovat o svém vnitřním nastavení bez ohledu na to, kolik jedu se na nás snaží druzí lidé plivnout. Připomíná mi to příběh dvou mužů, kteří se potkají na autobusové zastávce. Venku je počasí, že by člověk psa z boudy nevyhnal. Řádí bouřka, lije jako z konve a fouká silný vítr. Na zastávce stojí dva muži, oba dva promoklí na kost. První muž se choulí do svého starého kabátu a naštvaně běduje:
„Sakra, tak kde je ten autobus! To je počasí tohle, člověk tady mrzne a autobusák se někde fláká, taky vás to tak štve?“ zeptá se kolegy po svém pravém boku, očekávajíc reakci, která jej podpoří v jeho rozmrzelé náladě. Jenže kolega ho překvapil.
„Mně nevadí, že prší a je hnusně. Jsem za to rád.“
„To nemyslíte vážně! Vy nejste normální, jak můžete být rád za tohle hnusné počasí?“ zeptá se bručoun s nepochopením, avšak usměvavého kolegu cestujícího se mu nepodaří vykolejit.
„No víte, ono je to jednoduché. Ono by pršelo, i kdybych byl rozmrzelý a naštvaný jako vy. A tak jsem si řekl, že raději budu rád, že prší…“
I na tomto příběhu si můžeme uvědomit, že je člověk jako tvor snadno ovlivnitelný. Stačí pár nabručených pohledů při cestě do práce nebo špatné počasí a dobrá nálada se vytratí jako pára nad hrncem. Je to jen jeden z mnoha důkazů o vlivu prostředí kolem nás na náš život. Jenže slunce nemůže svítit každý den, protože i déšť je potřeba, abychom mohli sklízet ovoce. Je to zákon přírody a života na Zemi.
Když slunce nesvítí
Pravdou je, že člověk neovlivní, jaké počasí ho přivítá do nového dne, kolik bručounů potká na autobusové zastávce nebo kolik jiných toxických lidí se bude snažit mu znepříjemnit život. Mnoho faktorů člověk neovlivní. Nemá je ve své sféře vlivu. Co však ovlivnit může, je způsob, jakým bude na všechny toxické faktory reagovat. Dokážete prožívat vděčnost za to špatné, co se vám v životě děje? Za všechny nepříjemnosti, se kterými se potřebujete vypořádat? Spousta lidí to dokáže zpětně. Až s odstupem času prožívají vděčnost za všechny nepříjemnosti, které museli překonat, a díky nim se stali silnější osobností. Co by se stalo, kdybychom to dokázali už v přítomném okamžiku? Co se naučit prožívat vděčnost ve chvíli, kdy prší, a mít z toho stejnou radost, jako když svítí slunce?
Jednou ze základních technik, která vám bude každý den pomáhat neztrácet pozitivní nadhled, je přestat vidět svět kolem sebe černobíle. Mnoho lidí má potřebu rozdělovat věci na černé a bílé, negativní a pozitivní. Je totiž snadné někoho nebo něco odsoudit a říct, to je dobré a to je špatné. Ale když se nad tím člověk zamyslí, k čemu nám to je? Proč máme potřebu pořád něco nebo někoho hodnotit a ukazovat na jeho nedokonalosti? Nebylo by zdravější tyto nedokonalosti přijmout, a pokud v nás nevyvolávají dobré pocity, tak prostě jít dál a věnovat svůj čas a energii věcem, které člověka spíše podpoří v růstu, než těm, které ho srazí na kolena?
Zkusme si uvědomit, že dokud svou pozornost budeme věnovat věcem a okolnostem, jež v nás vzbuzují strach, lítost nebo snad hněv či zášť, tak jen neustále přikrmujeme hlas slabého já v našem nitru. Proto nejsme schopni uvěřit sami v sebe, ve své schopnosti nebo v lepší budoucnost. Nedokážeme naslouchat hlasu, který nás chce podpořit na cestě k lepšímu životu, protože ten druhý hlas má až příliš mnoho energie a překřičí všechny myšlenky, které mají za úkol podporovat nás na cestě životem. Pojďme si uvědomit, že není potřeba sami se sebou bojovat, a už vůbec není potřeba přebírat odpovědnost za chování a emoce druhých lidí. Každý den můžeme rozhodovat o kvalitě našeho vnitřního nastavení. Stačí se jen rozhodnout…
