Jak uvěřit v lepší zítřky, když se v životě nedaří

Jak se cítit úspěšný, když má člověk hluboko do kapsy?

Jak do svého nitra přivábit pocit štěstí, když naše výsledky za mnoho nestojí?

Někteří lidé jsou přesvědčeni, že nejprve musí něco dokázat a někým se stát, aby si zasloužili pocit štěstí a úspěchu. Jako by doposud nikým nebyli a doposud nic ve svém životě nedokázali. Což je samozřejmě velký nesmysl, protože každý ve svém životě může najít důvod pro vděčnost. Můžeme na ni pohlížet, jako jako na nástroj, který nám pomůže uzdravit naše vnitřní já a zamilovat se do vlastního života bez ohledu na trápení a rány z minulosti.

Pokud stále ještě nevíte, za co můžete být v životě vděční, dovolte mi, abych vám citoval myšlenku australského motivačního řečníka a spisovatele Nicka Vujicice:

Možná si říkáte, proč volím myšlenku zrovna tohoto muže. Nick se kvůli vzácnému syndromu narodil bez všech čtyř končetin. Má pouze dvě zakrnělé nožky. V dětství své postižení nesl velmi těžce a přemýšlel o sebevraždě. Přesto se dokázal se svou invaliditou vyrovnat. Přes nepřízeň osudu, je dnes otcem čtyř dětí a má po svém boku krásnou ženu. I přes svůj handicap miluje sám sebe a sám rozhoduje o svém pocitu štěstí. Proto, jestli je na světě někdo, kdo prožil mnoho vnitřní bolesti pramenící z neschopnosti milovat sám sebe, tak je to právě Nick Vujicic.

V životě jsem poznal už mnoho lidí, kteří neustále a dokola projevují nespokojenost, že nejsou tak dobří jako ostatní. Zato jsem poznal jen zlomek těch, kteří opakovaně projevují vděčnost za své přednosti. Je snad náhodou, že onen zlomek lidí dosahoval v životě skvělých výsledků a působil opravdu šťastně? Vzpomenu-li si znovu na svůj život v období, kdy jsem nebyl schopen milovat sám sebe, uvědomuji si, jak moc jsem projevoval svou nespokojenost se vším, co mi schází, a jak málo svou vděčnost za to, co mám. Až v momentě, kdy jsem byl schopen nahradit zášť a lítost vděčností, začal se můj život měnit. Dnes už vím, že to byla jen má volba. Bylo to rozhodnutí, které jsem potřeboval udělat. Přestal jsem litovat všeho, co se mi v životě nedařilo, a začal hledat důvody pro vděčnost.

Pojďme si uvědomit, že jakákoliv projevená nespokojenost, zášť vůči druhým nebo závist jen vytváří toxické prostředí v našem vnitřním světě. Stejně jako jsme se byli schopni sami rozhodnout náš vnitřní svět podobným způsobem otrávit, můžeme se rozhodnout začít jej pomalu uzdravovat pomocí vděčnosti.

Možná že někomu zrovna v tento moment nabíhá myšlenka, že to přece nebylo mé rozhodnutí, když jsem převzal nezdravé vzorce myšlení od rodičů, učitelů a dalších autorit z mého okolí. Pokud vám naběhla podobná myšlenka, dovolte mi položit nepopulární otázku. Kdo nese odpovědnost za váš život? Chcete neustále omlouvat svou minulost, nebo dokážete převzít odpovědnost za svůj život a rozhodnete se jej změnit? Sám jsem musel kdysi podobné rozhodnutí udělat. Přepsat způsob svého myšlení a přestat se utápět v sebelítosti. Je to více jak deset let, co jsem takové rozhodnutí udělal, a stále objevuji témata a životní oblasti, jež si zaslouží ozdravnou kúru. Vždy když takové téma najdu, začínám hledat body, za které mohu být vděčný, a ty si neustále připomínám.

Další mimořádná osobnost s nelehkým osudem, která mluví o vděčnosti, je slepý spisovatel Jim Stovall. Že vám toto jméno nic neříká? Dovolte mi ho krátce představit. Jim Stovall reprezentoval USA ve vzpírání na olympijských hrách. Později přišel o svůj zrak i sny o úspěšné sportovní kariéře. Dnes je filmovým producentem a je považován za jednoho z předních autorů knih osobního rozvoje. Přestože je slepý. Ani slepota Jimu Stovallovi nezabránila stát se spisovatelem. Dovolte zmínit jednu jeho myšlenku:

Také Jim Stovall překonal svůj osud díky vděčnosti. Naučil se to v dětství od své babičky. Když si Jim před babičkou na něco postěžoval, podívala se mu do očí a řekla: „Drahý chlapče, až nenajdeš alespoň deset věcí v životě, tak až potom si můžeš stěžovat.“ A tak si Jim osvojil životní návyk, který pojmenoval Zlatý seznam. Jedná se o deset bodů, za které může prožívat vděčnost. Jim tímto návykem startuje každý nový den a připomíná si, že vždy může najít něco, za co může být vděčný.

Však uznejte sami. Co člověk prožívá ve svém nitru, když se zaměřuje na vděčnost? Vybavujete si ten příjemný a povznášející pocit? V jednu a tu samou vteřinu člověk nemůže myslet na dvě věci zároveň. Proto když se vědomě zaměřuje na body vděčnosti, nemůže myslet na věci, kterého ho trápí a tíží na duši. Když lidé pracují s vděčností, většinou jsou svými myšlenkami v minulosti. Jen v mimořádných případech jsou schopni projevovat vděčnost v přítomném okamžiku. Co ale, pokud bychom začali prožívat vděčnost za budoucnost? Říkáte si, co je to za hloupost a proč bychom měli něco takového dělat? Hned vysvětlím.

Také Dalajláma mluví o vděčnosti. Duchovní vůdce nás učí, že pokud v životě hledáme jakékoliv dobro, ať už si pod tímto slovem představíte sebedůvěru, lásku, nebo víru v cokoliv na světě, měli bychom začít u vděčnosti. Krásně to vystihuje jeho myšlenka:

Někteří lidé si jsou například schopni napsat seznam svých přání a cílů, ale když si svá přání a cíle posléze pročítají, většinou cítí pochyby. Někteří lidé zkrátka a dobře nejsou schopni uvěřit, že by svých snů a cílů mohli jednoho dne dosáhnout. Problém je, že mysl těchto lidí je zaslepena mizernými výsledky z minulosti. Jejich mysl už není schopna uvěřit v jakékoliv zlepšení. A to je ten největší problém. Protože dokud člověk neuvěří v lepší život a lepší výsledky, nikdy jich nemůže dosáhnout. A právě vděčnost nám může pomoci přesvědčit vlastní mysl a uvěřit v lepší zítřky.

Když jsem před pár léty zhlédnul přednášku Joe Dispenzy, zaujala mě jeho myšlenka, proč bychom měli začít prožívat vděčnost za věci a události dřív, než se stanou skutečností. Dispenza tomuto rituálu říká Dopis hojnosti. Při práci na dopisu hojnosti se jedná v zásadě o to, že napíšete dopis sami sobě do budoucnosti a v něm vyjádříte vděčnost za všechny sny, cíle a přání. Jednoduše si představíte, že se vaše sny staly skutečností a nyní přišel čas za ně poděkovat. V praxi to funguje tak, že si nejprve napíšete seznam svých cílů a pak si představujete, že jste jich dosáhli.

To vše si můžete vysnít ve své mysli a za to vše můžete už dnes vyjádřit vděčnost. Jakmile začnete podobným způsobem pracovat s vděčností, vaše mysl snadněji uvěří v lepší život. Najednou se nebudete trápit tím, že máte hluboko do kapsy nebo že vaše současné výsledky za mnoho nestojí. Už nebudete řešit, JAK svých snů dosáhnout, protože už víte, že jich jednoho dne dosáhnete. A pokud je dostatečně silné i vaše PROČ, nikdy o svou víru nepřijdete. A pokud by se přeci jen někdy vyklubali pochybnosti na povrch a vaše mysl měla zase tendence sklouznout zpět do starých kolejí, stačí si jen přečíst dopis hojnosti a prožívat vděčnost za věci, které se již brzy stanou skutečností.

Dopis hojnosti je můj pravidelný novoroční rituál, a když si na konci roku přečtu svá slova, občas mám až husí kůži, když zjistím, jak snadno jsem dosáhl něčeho, co pro mysl bývalo ještě před pár měsíci nepředstavitelné. Vyzkoušejte tento rituál. Nemusíte čekat na nový rok. Můžete to udělat třeba hned. Možná tomu nevěříte. Možná si říkáte že je to naprostý blábol. V pohodě, chápu a nemám potřebu se s vámi dohadovat. Klidně můžete dál trávit svůj čas scrollováním na sociálních sítích. A nebo, jej můžete věnovat té nejdůležitější osobě na světě – sami sobě. Za sebe si dovolím říct, že nemůžete nic ztratit, ale jedině získat. Tak proč to nevyzkoušet a nemít vždy úspěšný a krásný den…

Zdroje a doporučení literatura: