Článek
Možná jste už také přečetli několik knih osobního rozvoje. Možná jste navštívili nějaké konference. Možná jste zhlédli pár webinářů a možná pravidelně posloucháte seberozvojové podcasty. Zdrojů, ze kterých můžeme čerpat informace a inspiraci pro lepší život, je spousta. Díky moderním technologiím jsou tyto zdroje dostupnější více, než si naši předci dokázali kdy představit. Jak je ale pak možné, že v současném svobodném světě, kde díky internetu můžeme studovat a prakticky neomezeně získávat informace, se stále tolika lidem nedaří zlepšit svůj život?
Když mám příležitost potkat se osobně s našimi čtenáři nebo posluchači mého podcastu, baví mě jejich energie. Často jsou to lidé, kteří chtějí se svým životem něco udělat. Sálá z nich nadšení a víra, že tentokrát už to dokážou. Možná i Vy znáte ten pocit, kdy dočtete řádky nějaké publikace, nebo odcházíte z konference plní motivace a odhodlání dělat věci lépe než doposud. Ale, upřímně, jaký bývá potom výsledek? Kolika lidem se opravdu podaří změnit život? Ano, je to jen zlomek lidí. Většina touží po změně, ale bohužel nejsou dostatečně a dost dlouho houževnatí na to, aby se svým životem něco udělali.
Problém houževnatosti
Pojďme si nejprve uvědomit dvě základní ingredience pro každou životní změnu. Je to vášeň a vytrvalost. Skvělá kniha, která o těchto esencích lepšího života pojednává je kniha Houževnatost od profesorky Angely Duckworthové. V knize se mimo jiné můžete dočíst, že nelze změnit život bez vytrvalosti. Většina lidí tomu přikývne. A přitom jim nedochází, jak moc je pro vytrvalost důležitá emoce vášně. Jednoduše řečeno, dokud máme v sobě dost nadšení a vášně, nic nás na cestě za lepším životem nemůže zastavit.
Když jsem na toto téma mluvil jednou s posluchaček mého podcastu, posmutněle řekla: „No jo, Lukáši, vám se to řekne, vy asi máte pevnou vůli a velkou vytrvalost. To já u ničeho nevydržím. Vždycky začnu, ale nikdy to nedotáhnu až do konce.“ Když jsem slyšel tato slova, musel jsem se usmát. Ne však proto, že by mi trápení čtenářky přišlo směšné. Spíše proto, že mi bylo tolik povědomé – měl jsem pocit, jako bych slyšel sám sebe před dvanácti lety. A tak jsem jí mohl předat svou zkušenost. Vysvětlil jsem jí, že problém nemusí hledat v míře své vytrvalosti, ale pouze ve velikosti své touhy.
Položte si, prosím, otázku: Jak moc toužíte po změně? Ať se jedná o jakoukoli životní změnu, ať chcete změnit práci, zlepšit zdraví, nebo se vymanit z nespokojeného vztahu, jak moc po té změně toužíte?
A pak se zamyslete: Co ve Vás onu touhu vyvolává? Je to snad nějaká představa lepšího a kvalitnějšího života?
Když si dokážete něco takového představit, jistě také začnete cítit touhu po změně.
Tak kam a proč se potom z nás začne touha vytrácet? Proč přestáváme toužit a věřit v lepší život? Objasněme si to nyní.
Generální úklid
Nejprve je dobré si uvědomit, že každou emoci lze vnímat pouze jako nositele energie. Emoce vede k akci. Proto dokud máme dostatečně silnou touhu, máme i dost energie pro naši vytrvalost. Proč ale o svou energii tak rychle a snadno přijdeme? Proč si ji necháme ukrást nebo ji odevzdáváme dobrovolně někomu, kdo si jí třeba ani neváží?
Odpověď bychom mohli hledat tam, kde začíná i končí všechen náš úspěch. Mám tím na mysli naši hlavu, respektive náš rozum. I když si totiž někdy myslíme, že úspěch a mimořádné výsledky některých lidí jsou o pouhé shodě okolností, pravdou zůstává, že jakékoli vítězství či jen zlepšení života začíná právě v naší mysli. Proto je důležité umět s myslí pracovat, jakákoli dlouhodobá změna totiž vždy vychází zevnitř ven. Vzniká uvnitř a výsledek se projeví navenek. Nikdy tomu není naopak.
Spousta lidí hledá pomoc u koučů nebo terapeutů. A je to v pořádku. Někdy máme v hlavě takový nepořádek a zmatek, že potřebujeme někoho, kdo by nám tam pomohl uklidit. Avšak pozor! Nemůžeme spoléhat, že někdo vyřeší naše strasti za nás. Spíše nám někdo může svou činností pomoci k tomu, abychom potom my sami uklidili svůj vlastní nepořádek.
Osobně jsem názoru, že nejprve bychom si měli zkusit pomoct si sami. Zkusit to. Alespoň se zorientovat ve svém nepořádku a až pak řešit, zda to zvládnu uklidit sám, nebo si najdu profíka, který mi svou supervizí nebo náměty s úklidem pomůže.
- Příklad: Zkuste si představit, že nebudete doma dlouhé roky uklízet. Bude se vršit prach, odpad a harampádí, mezi nimi mastné cestičky. Půjdete-li z práce domů a cestou si koupíte krásnou a voňavou květinu, přinesete si ji do tohoto nepořádku. Výsledek? Chvíli Vám ta květina možná bude dělat radost, ale za den či dva se ztratí jako součást okolního nepořádku.
Podobně to funguje v naší hlavě, když tam přineseme novou touhu či pozitivní myšlenku, aniž bychom tam měli uklizeno. Dlouhodobý nepořádek v mysli nám z dlouhodobého pohledu bude ubírat energii, a kvůli tomu poztrácíme nadšení i víru v lepší zítřky, ačkoli TAM NĚKDE UVNITŘ JSOU. Ale zahrabané.
Udržuj pořádek
A přitom stačí tak málo. Stačí jen pravidelně uklízet, podobně jako doma. Upřímně neznám mnoho lidí, kteří by se od rána do večera těšili na to, jak vysmejčí celý byt, nebo v noci nemohli dospat, až uslyší zvuk vysavače. Chápeme však, že úklid je nezbytný, pokud se doma chceme cítit dobře. A stejné je to také s naším vnitřním světem. Chceme-li se sami se sebou cítit dobře, potřebujeme sami v době udržovat pořádek. Odborníci tomu říkají DUŠEVNÍ HYGIENA. V dnešní době tuto činnost můžeme vnímat už jako nezbytnost člověka, který chce v moderním světě zdravě prospívat.
Stejně jako si každé ráno a večer vyčistíte zuby, můžete dělat pořádek také sami v sobě. Pokud tak nečiníte, je to samozřejmě vaše volba. Možná nad tím teď přemýšlíte a říkáte si – jak na to? Technik je spousta a je důležité najít si tu, která právě vám bude vyhovovat. Někdo pravidelně medituje. Někdo si píše deník, aby se vypsal ze svých problémů. Někdo jiný se jde proběhnout do lesa a s potem vyplavuje všechen balast z hlavy. Není důležité, co a jak děláte. Důležitá je pravidelnost, protože když budete mít v sobě hezky uklizeno, snadněji se budete soustředit na činnost, které dávají Vašemu životu radost.
