Článek
Představte si, prosím, dva vysoké kopce. Z jednoho dohlédnete na druhý, ale oba dva dělí ta nejhlubší propast, jakou si jste schopni představit. Na jednom z těch kopců je tábor úspěšných a na druhém neúspěšných. Pokud byste měli na výběr, ke kterému táboru byste se raději přidali? K táboru úspěšných, nebo neúspěšných? Vím, hloupá otázka, a naprosto s vámi souhlasím. Asi těžko si lze představit, že by se někdo dobrovolně hlásil do tábora neúspěšných. Když už něco děláme, cokoliv, tak vždy máme nějakou základní touhu uspět, udělat danou věc co nejlépe a dosáhnout nějakého cíle.
Dejme ale tomu, že jste se z nějakého důvodu ocitli v tom táboře neúspěšných. Těch důvodů a způsobů, jak se do takového tábora dostat, najdete každý jistě spoustu. Někdo si nese špatné návyky ze svého dětství, někdo měl jen smůlu a ocitl se ve špatnou dobu na špatném místě. Jiný se zase dostal nedobrovolně do špatného prostředí a to jej ovlivnilo natolik, že skončil právě mezi neúspěšnými.
Pokud se tedy z nějakého důvodu nacházíte v táboře neúspěšných, mám pro vás jednu skvělou zprávu: okolo tábora není žádný plot a ani vás tam nikdo nedrží. Můžete kdykoliv odejít a přejít dobrovolně k úspěšným. Je na vás co si definujete pod svým úspěchem. Je to hromada peněz? Spokojená rodina? Klidný život s časem na vlastní koníčky? Záleží jen na vaší definici. Každý vnímá úspěch podle svého, jen občas uvěříme tomu, co nám o úspěchu říkají druzí lidé.
Dobrá a špatná zpráva
Dobrou zprávou tedy je, že tábor úspěšných není vůbec daleko a kdykoliv se do něj můžete vydat. Pokud přijdete na hranici útesu, máte jej na dohled. Mám pro vás ale i jednu špatnou zprávu, do tábora úspěšných, kam byste možná mohli chtít vyrazit, nevede žádný most ani vás tam nikdo nepřepraví vrtulníkem. Musíte jít pěkně po svých, sejít na dno údolí, přebrodit řeky, skály a vyškrábat se na druhý kopec.
Abyste ale byli schopni přejít tu propast mezi oběma tábory, musíte v táboře neúspěšných jednu věc nechat. Pokud ji tam nenecháte, nikdy nedojdete na druhou stranu propasti. A to i když si budete myslet, že si to zasloužíte a že jste dost silní a dost dobří, abyste se dostali druhý kopec a vyškrábali se do tábora úspěšných. Jakmile se nezbavíte této jedné věci, na své cestě vždy zabloudíte, nepřekonáte žádnou překážku, na kterou narazíte, budete se ji snažit obejít a to vás jen svede z cesty. A ve chvíli, kdy si budete myslet, že už se škrábete na protější kopec a přicházíte do cíle, že se konečně zařadíte mezi tu menšinu úspěšných lidí, najednou zjistíte, že jste se nikam neposunuli a znovu jste se vyškrábali zpět do tábora neúspěšných. Že jste pouze udělali velké kolo a vrátili se zase zpět. A to jen proto, že jste se nedokázali zbavit té jediné věci ve své mysli, kvůli které jste se do tábora neúspěšných lidí dostali a kvůli které se tam stále vracíte. Je to emoce, kvůli které se lidem nedaří v životě uspět a překonat překážky.
Emoce neúspěchu
Na této emoci je nejhorší, že ona sama vyhloubila onu propast mezi vaším úspěšným a neúspěšným životem. Když jste se totiž narodili, žádná propast mezi tábory úspěšných a neúspěšných neexistovala. Byla tam rovina, byla to jedna zem a vy jste mohli procházet volně z jednoho tábora do druhého. Byli jste možná chvíli v jednom táboře, potom zase ve druhém. Jak jste ale rostli, přímo ve vás, ve vašem nitru, ve vaší mysli sílila ta prokletá věc, se kterou jste si vy sami začali nevědomky hloubit právě tu propast mezi zmiňovanými tábory.
Jak jste rostli a jak jste se vyvíjeli, tábory se od sebe začaly tak trochu vzdalovat, začaly mezi nimi vznikat určité překážky. Pořád tam byla ale rovina a žádná propast, jenom se té cestě objevovaly překážky. A občas se stalo, že jste nedokázali překážku překonat, dostali jste z ní třeba strach nebo jste selhali při jejím překonávání. A právě tehdy, kdy jste dostali strach nebo na překážce vyhořeli, právě v tento moment ve vaší mysli začala sílit ta věc, jež hloubí propast mezi úspěšnými a neúspěšnými lidmi. A čím častěji jste selhali, čím častěji jste nechali své chování ovládat strachem, tím více ta věc sílila. Typická a přirozená vlastnost neúspěšných lidí sílila ve vaší mysli, a hloubila tak tu naši pomyslnou propast.
Nejhorší na ní je, že čím je silnější, tím náročnější a složitější je se jí zbavit. Dokud to ale neuděláte, dokud se jí nezbavíte a nenecháte ji jednou provždy ležet osamocenou v táboře neúspěšných, bude ve vás pořád dřímat a čekat na příležitost, kdy by se mohla znovu najíst z vašeho dalšího neúspěchu, tím ještě více zesílit a znovu vás vrátit zpět do tábora neúspěšných. Základem tedy je, že pokud chcete skutečně přejít na druhý kopec a překonat sami sebe, překonat tu rokli, kterou jste si sami vyhloubili, musíte se ze všeho nejdřív zbavit této jediné věci ve své mysli. Dokud to neuděláte, nikdy se přes rokli nedostanete.
Už víte, jaká emoce nás drží v životě zkrátka a nedovoluje dosáhnout úspěchu?
V podcastu Myšlením na vrchol jsem vyzpovídal nad stovku úspěšných lidí z řad podnikatelů, manažerů, sportovců, či umělců. Při práci obchodníka jsem získal příležitost mluvit i s lidmi z řad nejbohatších Čechů. U všech těchto úspěšných lidí jsem si všiml stejné vlastnosti. Ti lidé neměli v sobě lítost. Když mluvili o minulosti a o tom, co se jim nepodařilo, neměli žádné výčitky. Viděli to jako zkušenost, která je měla v životě něco naučit a někam posunout. Dokážete to také? Ohlédnout se do minulosti a z lítosti udělat vděčnost?
