Článek
Už mám toho plné zuby!
Nikdo si neváží mé snahy.
Nikdo nevidí, co všechno pro ně dělám.
Už jsem z toho unavená, jak si udělat čas na radosti, když je život jenom samá povinnosti, kterou nikdo neocení?
S touto otázkou se na mě obrací Martina, jedna z posluchaček mého podcastu. Víte přesně, o čem je teď řeč? Také máte pocit, že váš život jsou jen samé povinnosti a na vlastní radosti už nezbývá dostatek času? Jak to změnit? Jak se více věnovat činnostem, které člověka naplňují radostí a nevěnovat svou energii jen otravným povinnostem?
Proč?
Možná jste také vyrostli v prostředí, kde se razilo heslo – nejdřív povinnosti, až potom zábava, anebo také – bez práce nejsou koláče. Možná jste také uvěřili, že je nejprve zapotřebí naplnit očekávání druhých lidí a ten malý zbytek energie, který nám zbývá můžeme věnovat sami sobě. Vlastním přáním a snům. Pokud prožíváte něco podobného, věřte, že není důvod proč se stydět, a že nejste sami. Sám dodnes objevím různé oblasti vlastního života, kde zjistím, že mám tendenci obětovat se pro druhé a zapomínám myslet taky sám na sebe.
Spousta lidí se stále obětuje pro štěstí druhých lidi. Věří, že je sobecké myslet na vlastní štěstí. Když se těmto lidem nedostane pochvaly, nebo nemají pocit, že svou aktivitou přispěli ke štěstí druhých lidí, snadno přichází smutek, vyhoření či pocity zmaru. Jako by se stali pro druhé neviditelnými. Jako by se stali samozřejmostí a lidé, pro které tolik obětovali, si jich přestali vážit. Pokud přesně víte, o čem je nyní řeč a prožíváte něco podobného, dovolte mi položit otázku.
Proč to děláte?
Proč je pro Vás štěstí druhých důležitější?
Proč je pro Vás tak těžké říct ne a plýtváte vlastní energií?
Život přeplněný rolemi
Zapomenout sami na sebe je v současném světě velmi snadné. Naše mysl je pod neustálým tlakem informací a potřeb druhých lidí. Snadno tak uvěříme, že pořád něco musíme a zapomínáme na to, co doopravdy chceme. Žijeme ve strachu, že když člověk odmítne, nebo nesplní očekávání druhých lidí, nebude pro druhé dost dobrý. A přitom je to celé tak jednoduché. Abychom byli dost dobří v očích druhých lidí, potřebujeme takovým způsobem vidět sami sebe. Ve výsledku, vztah, který máme sami k sobě, se odráží ve vztazích s druhými lidmi. Ať už jsou to vztahy partnerské, rodinné, přátelské, nebo vztahy s kolegy na pracovišti. Zní to celé jednoduše, co myslíte? Občas si také říkám, kéž by to vše, co tak jednoduše zní, bylo snadné naplnit.
Zkusme si pro začátek uvědomit, že dokud se člověk nebude zajímat sám o sebe a své potřeby, tak to za něj pravděpodobně nikdo neudělá. Pokud celé dny prožíváme jen smutek a trápení krmíme těmito emocemi vnitřní hlas, který Vás neustále oslabuje. Čím silnější tento hlas je, tím snadněji přestáváme věřit v lepší budoucnost, a tím náročnější je překonat sami sebe nebo přijmout nové výzvy.
Proto je v současném době tak důležité věnovat péči svému vnitřnímu světu. Neustále si uvědomovat, co mi do života přináší radost a co způsobuje smutek. Zkuste si po přečtení tohoto článku udělat malé cvičení. Pojďme si uvědomit, že každý den vstupujeme do několika různých rolích a v nich dosahujeme nějakých výsledků, případně naplňujeme nějaké povinnosti a očekávání. V roli rodičovské můžeme mluvit o výchově dětí, v zaměstnání je to odvedená práce, ve sportu to může být dosažená meta. Do některých rolí se přirozeně těšíme, do jiných se musíme přemlouvat. Pravdou ale je, že do některých rolí jsme byli buď donuceni, a nebo je vykonáváme ze setrvačnosti, aniž bychom věděli proč. Je přirozené, že v životě máme role, ze kterých neskáčeme radostí metr do výšky a vstupujeme do nich z povinnosti. Problém nastává, pokud jejich počet převažuje.
Daří se Vám udržet svět rolí v rovnováze?
Udělejte si jednoduché cvičení, napište si seznam svých životních rolí a následně si u každé z nich uložte tyto dvě otázky:
- Proč do této role vstupuji?
- Co mi to přináší do života?
Jeden z pravidelných posluchačů mého podcastu Myšlením na vrchol, se mi při našem setkání pochlubil, že na svém seznamu měl více než 127 rolí. Následně si uvědomil, že do spousty z nich vstupuje úplně zbytečně a že má ve svém okolí mnohem kompetentnější bytosti, kterým by tato role přinesla mnohem více radosti než jemu samotnému.
Jak jste na tom Vy?
Do kolika rolí vstupujete zbytečně?
Kterých se můžete zbavit a kterým se můžete začít věnovat s větší chutí?
