Článek
- Co když to nezvládnu?
- Jsem na to dost připravený?
- Co když odejdu a bude to ještě horší?
- Co když nebudu mít dost peněz?
- Mohu druhým důvěřovat, když už jsem se tolikrát spálil?
Možná jsou vám podobné otázky povědomé. Možná večer usínáte a v hlavě se vám honí podobné myšlenky. Je snad na tom něco špatného? Ani náhodou! Podobné myšlenky jsou přirozené, ovšem některé jsou natolik silné, že v nás vyvolávají strach, který nám nedovolí usnout. A čím více energie podobným myšlenkám věnujeme, tím silnější je náš strach. Jenže ani cítit strach není vůbec špatné. I ten je nám přirozený, ostatně jako jakákoliv jiná emoce.
Dobré a špatné?
Není tomu dlouho, co jsem sám rozděloval emoce na dobré a špatné. Do špatných emocí jsem řadil strach, hněv, smutek a vztek. Do dobrých zase radost, nadšení a lásku. Když se lidí zeptáte, jaké emoce by prožívali raději, tak je asi všem jasné, jaká odpověď zazní. Asi málokdo by toužil prožívat smutek a strach. Jenže i tyto emoce mají svůj význam a jsou nám přirozené. Proto nedává smysl s nimi bojovat, nebo před nimi někam utíkat.
Strach lze vnímat jako jednu z nejsilnější lidských emocí. A zcela záměrně nechci říkat negativní emoci. Samotný problém už totiž začíná v pohledu na svět emocí jako takový. Dokud budeme emoce rozdělovat na dobré a špatné, tak nám to nic dobrého nepřinese. Však si nyní zkuste přiznat sami, jak vnímáte strach nebo hněv. Jsou to snad stavy, které by člověk vyhledával nebo měl chuť je prožívat? Dovolím si tvrdit, že ve většině případů tomu tak nebude. Přesto jsou tyto emoce pro lidský život důležité. Jen se je potřebujeme naučit zdravě prožívat.
Nevím, jak tomu bylo ve Vašem případě, ale ve škole jsem se nic podobného neučil. Spíš naopak. Často jsem slýchával, že je špatné prožívat strach, nebo že je špatné projevit vztek a naštvání. A tak jsem se dlouhá léta učil emoce potlačovat. Styděl jsem se před kamarády přiznat, že mám strach, a když jsem se jako kluk začal vztekat, tak jsem si to později dlouho vyčítal a myslel jsem, že to já jsem ten špatný. Proto, pokud to máte podobné a neustále utíkáte před svými emocemi, nebo s nimi bojujete, naučte se nejprve emoce rozdělovat na dva tábory a snažte se jim více porozumět.
Chápej své potřeby
Zkuste se naučit chápat strach a vnímat jej jako svého rádce a kamaráda. Strach je emoce a každá emoce v sobě nese nějakou energii. Emoce jsou spojené s chováním a každá je spojena s nějakou fyziologickou reakcí našeho těla. To je docela logická a známá věc. O čem se však tolik neví, je fakt, že emoce je spojená také s potřebou. Dovolte mi citovat psychologa prof. Dr. Petra Pachera:
Emoce vlastně představuje jakýsi signál, jenž nás upozorňuje na to, co opravdu potřebujeme. Skutečnost, že prožíváme nějakou emoci, tedy něco uvnitř cítíme, je velmi, skutečně velmi hodnotná informace o tom, co v danou chvíli opravdu potřebujeme. Takže třeba prožitek hněvu, i když se to leckomu může zdát jako nepříjemná emoce, obsahuje zpravidla skrytý signál, že si máme obnovit hranice. Neboť jsme dopustili, že se nám za ně někdo dostal, což v nás přirozeně vytváří silné napětí a máme tendenci se bránit.
Psycholog Petr Pacher následně dodává dvě již známá a neprůstřelná pravidla, která platí pro všechny emoce:
- Za to, jak se cítíme, jsme zodpovědní jen my sami.
- Žádná emoce není dobrá ani špatná, pozitivní nebo negativní. Emoce zkrátka a jednoduše je.
Když si člověk uvědomí, že nejprve potřebuje převzít odpovědnost za vlastní emoce a přestane je rozdělovat na dobré a špatné, může se pustit do práce, začít využívat opravdový smysl svých emocí a naučit se je zdravě prožívat. Petr Pacher se ve své vzdělávací praxi na univerzitě Essential College věnuje světu emocí již dlouhá léta a ve svém článku, pro FC magazín, se zaměřil na dvě konkrétní emoce, které jsou si velmi blízké. Často jsou tyto emoce buď spojovány dohromady, či zaměňovány jedna za druhou. Jedná se o obavu a strach. A když už jsme si před malou chvilkou řekli, že každá emoce je spojena s nějakou potřebou, pojďme si nyní říct, jaká potřeba je spojena se strachem. Dovolte mi opět citovat úryvek článku:
Strach nás informuje o tom, že jsme vystaveni přímo hrozícímu či trvajícímu nebezpečí, které může mít až život ohrožující dopad. S ohledem na to, že je to jedna z evolučně nejstarších emocí, prošla minimální změnou. A obvyklá paleta reakcí organismu je zpravidla malá; útěk či útok. Jistě, závisí na tom, jak intenzivní uvedené nebezpečí skutečně je. Obava se od strachu v podstatě liší tím, že je prožívána totožně jako strach, ačkoliv neexistuje žádné přímo hrozící či trvající nebezpečí. Je totiž jen v naší mysli. Tedy konkrétně se jedná o představy naší mysli, které jsme si vytvořili, nebo jsme dopustili, aby nám je injektoval někdo jiný, a my k nim přistupujeme jako k vlastním vizím. A k těmto představám si připojujeme obavy.
Zdroje a doporučená literatura:
magazín FC workshop - Jak pokořit strach v praxi
kniha Řeč emocí od Karla Mclarenová
