Článek
Možná i díky stále rostoucímu tlaku na výkon a době, která se neustále zrychluje, se mistrovství stává skutečnou vzácností. I proto se začal v psychologii stále častěji skloňovat pojem resilience. V psychologii vyjadřuje tento pojem schopnost čelit náročným výzvám a stávat se odolnější vůči tlakům a stresům našeho okolí. Vytrvalost a vášeň za jakýchkoliv okolností je společnou vlastností těch, kteří znají smysl svého života a jsou rozhodnuti jít si ním. Tito lidé se nenechají odradit svými nezdary, nezmohou je sebenáročnější překážky a jen tak se nevzdávají.
Životní postoj
Když necháme náš život ovládat strachem, tak to znamená, že nemáme dostatek odvahy, abychom podstupovali rizika. Bojíme se vlastních selhání, a právě to nám brání získat další zkušenosti a současně i budovat skutečnou odolnost a vytrvalost.
Přitom lidé, kteří pečují o svou resilienci, jen málokdy prohrávají. Po každém pádu dokážou znovu stát a čelit novým výzvám. Tito lidé se dokážou soustředit na to, co je skutečně důležité. Zabývají se věcmi, jež mohou mít pod kontrolou, a ne těmi, které nemohou ovlivnit. Neznamená to ovšem, že tito lidé počítají vždy a jen s tím nejlepším. Mají sice silnou víru v co nejlepší výsledky, ale současně jsou připraveni i na nejhorší situace, kterými se nenechají vykolejit.
Resilienci ale nemusíme vnímat pouze jako synonymum pro vytrvalost a odolnost. Můžeme ji vnímat také jako životní postoj, který nám pomáhá soustředit se na ty věci, které jsou v životě podstatné, a nikoli na věci, které jsou naléhavé. Když budeme mít silný smysl pro náš život, najdeme v něm i zdroj naší vytrvalosti i odolnosti a nemusíme podléhat jakémukoliv strachu. Nebudeme potom unášeni negativními emocemi, které mohou vyvolat naléhavé události.
Problém blahobytu
Jedním z klíčů pro budování resilience je život v přítomném okamžiku. Ve chvíli, kdy si uvědomíme, že jediné, co jsme schopni ovládat, je naše přítomnost a jen ta má vliv na naší budoucnost, tak se můžeme mnohem více zaměřovat na smysl našeho života, a ne na život ve strachu. Velkými učiteli života v přítomnosti byli již staří stoikové a jeden z nejznámějších stoiků je jistě i Seneca, který je současně považován také za jednoho z nejbohatších mužů starověkého Říma. A když už zmiňuji Senecu, dovolte mi sdílet jeden z jeho citátů, který jsem si oblíbil a kterým se snažím v životě řídit:
Kdo nezná přístav, do kterého se chce plavit, tomu není žádný vítr příznivý.
Seneca žil život v přepychu a už tehdy si byl schopen uvědomit, že život v blahobytu a luxus má nechvalné dopady na jeho resilienci. Pravdou totiž je, že jako lidé býváme neukojitelní v našich touhách a potřebách a někdy máme potřebu chtít stále víc. Když si koupíme nové auto, brzy nás omrzí a my začneme mít touhu chtít ještě lepší. Stoikové ale byli toho názoru, že tento druh ambic není hoden usilování, jejich cílem bylo dosáhnout co možná nejčastější přítomnosti pozitivních emocí a eliminace těch negativních. Zajímavé mi proto přijde, že aby dosáhli co možná nejmenšího počtu negativních emocí jako je hněv, závist nebo snad strach, tak na to použili tzv. techniku negativní vizualizace.
I toto je vlastně jedna z koučovacích technik, kterou používají někteří koučové. Většinou ve spojení úspěchu a růstu slyšíme o pozitivním myšlení a pozitivním nastavení naší mysli. Zajímavé potom je, jak jednoduše toho lze dosáhnout vlastně přímým opakem, tedy negativní vizualizací.
Co nejhoršího se může stát?
Úkolem takového cvičení je představit si nejhorší možný scénář. Ve chvíli, kdy začnete praktikovat negativní vizualizaci, tak je vaším úkolem přemýšlet o nejhorší možné variantě, jaká může nastat. Ovšem ne v tom smyslu, abyste v tuto variantu uvěřili, nýbrž tak, abyste se na ni dokázali připravit. Stoikové nás tak vlastně prostřednictvím této jednoduché techniky učí počítat s tím nejlepším, ale být současně připraven na nejhorší. Co nám ale hlavně tato technika pomáhá řešit?
Jednak povzbuzuje naši vytrvalost a odolnost, protože když dokážeme vymyslet nejhorší možný scénář, tak se potom nehroutíme z drobných problému. Samozřejmě nám ale tato technika řeší také náš problém se strachem, a to tak, aniž bychom jej museli potlačovat nebo proti němu nějak bojovat. Je to právě naopak ve chvíli, kdy si představím nejhorší možnou variantu, jaká může nastat, tak bych potom mohl být schopen vymyslet buď řešení tohoto problému, nebo následky, jaké to může pro můj život mít.
Když si vyzkoušíte techniku negativní vizualizace na většinu situací ve svém životě, tak často zjistíte, že řešení je velmi jednoduché, anebo že by daný problém nemusel mít pro váš budoucí život žádné dramatické následky. Proto, až příště budete stát před řešením nějaké problému, zkuste se zastavit, než podlehnete panice a položte si tyto otázky:
- Co nejhoršího se může stát?
- Jaká je pravděpodobnost že se to opravdu stane?
- Pokud situace nastane, jak ji mohu vyřešit?
Zdroje a doporučená literatura:
Stoikův průvodce pro každý den Ryan Holiday
Hovory k sobě od Marcus Aurelius