Článek
Potkal jsem už mnoho lidí, kteří toužili nebo alespoň mluvili o životní změně. Pravdou však je, že jen zlomek z nich dokázalo životní změny dosáhnout. Napadlo vás někdy proč? Proč je pro nás tak těžké změnit vlastní život i přesto, že po tom tolik toužíme?
Když jsem slyšel, jak ti lidé mluví i svých snech, uvědomil jsem si, že jsou to často oni sami, kdo jim brání změnit život. Je dobré si nejprve uvědomit, že naše současné výsledky a kvalita života je pouze odrazem kvality našeho myšlení. Myšlenky v nás utvářejí nejdůležitější vztah našeho života. Vztah, který máme sami se sebou. Právě tento vztah rozhoduje, zda budeme schopni svůj život naplnit, či nikoliv. Přemýšlíte už jak tento vztah uzdravit? Jak zlepšit kvalitu vlastních myšlenek a celého vnitřního světa? Pomůže vám tzv. vnitřní dialog, skvělá sebekoučovací technika, kterou doporučuje také mentální kouč vrcholových sportovců Marián Jelínek ve své knize Vnitřní svět vítězů.
Ďábel, nebo přítel?
Vést rozhovor se svým vnitřním hlasem však není jen tak. Je dobré vědět, jakým způsobem sami k sobě přistupovat. Sám jsem v tom kdysi dělal velké chyby. Jednou z největších chyb bylo uvědomit si, jaký vztah mám navázaný se svým vnitřním hlasem. Vnímám ho jako kritika, který mě sráží na dno? Je to snad nějaký záškodník, který mi jen hází klacky pod nohy? Dříve jsem svůj vnitřní hlas vnímal podobným způsobem. Později jsem se však naučil vnímat jej jako hlas přítele, který mi chce pomáhat, a ne jako hlas protivníka, proti kterému musím bojovat. Je to docela nedávno, co jsem investoval mnohem více energie do boje sám se sebou, respektive se svým vnitřním hlasem, než co jsem investoval do spolupráce. A dnes už vím, že to byl právě vztah, který jsem měl sám k sobě, co mi bránilo v duševní pohodě a rozvoji vlastní osobnosti. Proto bych se dnes rád s vámi podělil o zkušenost, jak se mi podařilo tento vztah napravit.
O jakémsi vnitřním hlase již mluvili dávní filozofové, to samozřejmě není žádnou novinkou. Mluvil o něm také můj oblíbený autor Napoleon Hill, když napsal knihu Jak přelstít ďábla. Mimochodem, když Hill knihu napsal, byl rozhodnutý ji nikdy nevydat. Sedmdesát let čekala zavřená v šuplíku, než ji objevili Hillovi potomci a rozhodli se ji publikovat. Autor se obával, že tehdejší společnost knihu Jak přelstít ďábla nepochopí a nebude ochotna ji přijmout. Byla to právě zmiňovaná kniha od Napoleona Hilla, co mě utvrdila , jak je vztah se svým vnitřním hlasem důležitý.
Napoleon Hill označuje ďábla jako vnitřní hlas v naší mysli, dokonce označuje ďábla jako protipól jakéhokoliv dobra ve vesmíru. Mluví o něm jako o tom největším kritikovi, jehož jediným cílem je udělat nám ze života peklo. Hill ve své knize velmi trefně popsal ďábla jako jakoukoliv negaci v našem životě. A proto pokud máme v naší mysli hlas, který jen sráží naši sebedůvěru, shazuje naše výkony a předkládá nám myšlenky, jež sabotují naše snažení, tak to v Hillově příměru znamená, že nadvládu nad naší myslí převzal právě ďábel. V takovém případě je samozřejmě náročné a složité stát se přítelem někomu podobnému. Pokud máme v hlavě nepřítele, se kterým pořád bojujeme, tak je velmi náročné se s ním pouštět do diskuze a snažit se s ním spřátelit. Jak totiž říkal Hill ve své knize, tak ďábel pro ovládnutí naší mysli používá účinné techniky, které mají mnohem větší sílu než náš rozum. Využívá našich emocí, které mají mnohem větší sílu při ovládání našeho chování než naše myšlenky. A jednou z nejúčinnějších emocí a argumentů, které ďábel používá, je strach.
Vyhnat šmejda
Mám chuť říct, jak vychytralé je používat při sabotování našich výsledků něco, co je nám tak přirozené a co nás má především chránit. Strach by nám měl z podstaty věci sloužit, ale stejně tak se může stát také naším zlým pánem, když si necháme v hlavě volně řádit naše nevychované vnitřní dvojče, které je dle díla Napoleona Hilla ovládáno ďáblem.
V dnešní společnosti už moc na bohy a ďábly nevěříme. Tak ale nějak stejně většina lidí tuší nebo cítí, že je okolo nás něco silnějšího a mocnějšího, než jsme my sami. Důležité je si uvědomit, že pokud je vztah s naším vnitřním hlasem natolik špatný, že je nás při každé nejistotě schopen zahnat do kouta, není s ním žádná řeč a pořád máme potřebu s ním nějak zápasit a bojovat, tak nejlepší, co můžeme udělat sami pro sebe a pro svůj lepší život, je přestat se snažit s ním skamarádit.
Chápu, teď si asi říkáte, že si zase protiřečím, protože jsem přece říkal, že bychom se měli snažit navázat sami se sebou co možná nejlepší přátelský vztah. Já si ale myslím, že i vy sami jste už potkali v životě někoho, s kým jste nedokázali přátelský vztah navázat. A v takovém případě jsme udělali co?
Většinou jsme se přestali scházet a v některých případech jsme se možná i odstěhovali z města, odstěhovali z domu nebo změnili práci. A přesně to byste měli udělat v momentě, kdy zjistíte, že s vnitřním kritikem ve vaší mysli není žádná řeč. Zkuste si tu situaci vizualizovat. Představte si, že se vám do mysli nastěhoval nějaký šmejd, parazit, který se tam usadil a začal vám škodit. Když jste nevědomky nechávali takovému parazitovi ve své mysli několik let času, tak si dokázal vypěstovat tak silné vazby s jednotlivými částmi vaší osobnosti, že přesně ví kdy a kam udeřit, aby vás to bolelo. Abyste se začali bát a neměli sílu bojovat.
Přivítat přítele
Ten šmejd ve vaší hlavě přesně ví, co vás trápí, zná všechny vaše nezdary a chyby, které se nezdráhá použít. Proto je tak těžké s ním bojovat. Proto si zkuste představit, že s ním bojovat nebudete. Prostě a jednoduše odjeďte někam, kde nikdo není, kde jste jen vy sami s parazitem ve vlastní hlavě, se kterým už stejně není řeč. Otevřete dveře svojí mysli, chyťte milého parazita za flígr a vykopněte někam, kde už nebude mít možnost někomu uškodit. A hned jak tohle uděláte, tak se zkuste obejmout se svým pravým vnitřním dvojčetem, omluvte se mu, že jste jej tak dlouho přehlíželi, a zkuste mu třeba vysvětlit svou vizi.
Přivítejte nejlepšího kamaráda a parťáka do života třeba tím, že mu vysvětlíte svou novou vizi a důvody, proč jste se rozhodli zrovna pro ni. Vždycky když zjistíte, že ten váš kamarád bude mít nějaké náznaky tuto vizi sabotovat, tak se na něj nezlobte. On asi dlouho pozoroval, co dělal ten šmejd ve vaší hlavě, a možná mu jen nedochází, že vám tím může ublížit. Jen mu přátelsky zkuste připomenout, že šmejda – pokud bych se vrátil k příměru od Napoleona Hilla, tak bych řekl ďábla – už jste společně vyhnali, a tak není potřeba mít z ničeho strach, a proto se teď už můžete jen soustředit na svou lepší budoucnost.
Zkuste využít nějakou podobnou vizualizaci, až se budete snažit navázat co možná nejlepší vztah se svým vnitřním dvojčetem. Věřím, že když si dokážete představit nějakou podobnou situaci ve své mysli, tak se vám snáz podaří se svým vnitřním hlasem navázat ten přátelský, upřímný a vřelý vztah. Hlavně nezapomeňte, že každý vztah potřebuje opečovat. A vztah, který máme sami se sebou potřebuje vůbec nejvíc péče. Proto, když se mě posluchač podcastu ptají, jak často mají vstupovat do vnitřního dialogu a vést hovory sami k sobě. Odpověď je prostá. Tak moc a tak často, jako je to jen možné a jak cítíte že vám to pomáhá. Současný svět a život v moderní společnosti, kde chce jedinec dosahovat skvělých výsledků a zlepšovat kvalitu svého života, se bez technik duševní hygieny neobejde. A jednou z nich je právě péče o kvalitu vnitřního světa skrze vnitřní dialog.
Chcete vědět jak Marian Jelínek pomáhá světovým špičkám stávat se opravdovými mistry? Dovolte mi doporučit jeden z krátkých rozhovorů, který jsem na toto téma vedl s Marianem Jelínkem v podcastu Myšlením na vrchol. Rozhovor si můžete poslechnout v přehrávači níže.
Zdroje a doporučená literatura
Kniha Jak přelstít ďábla od Napoleona Hilla
Kniha Vnitřní Svět vítězů od Mariana Jelínka
