Mozek v kondici. Co už dnes můžete změnit a proč?

I starého psa novým kouskům naučíš

Možná že toto pořekadlo znáte trošku jinak, stará lidová moudrost nám totiž říká přesný opak. Říká, že starého psa již nelze novým kouskům naučit. Je tomu ale skutečně tak? Opravdu jen to, co se naučíme v mládí, ovlivňuje celý náš život a na nějaké změny ve starším věku je už pozdě? I vědci a lékaři si dlouho mysleli, že ve chvíli, kdy vyrosteme a stanou se z nás dospělí jedinci, tak se zastaví i celý náš vývoj, včetně vývoje našeho mozku. Naštěstí vědecké a lékařské výzkumy posledních dekád potvrzují, že starého psa je skutečně možné novým kouskům naučit, a to především díky neuroplasticitě našeho mozku.

O neuroplasticitě určitě neslyšíte poprvé. Co ale vlastně neuroplasticita ve skutečnosti je? Jak si ji mám představit jako obyčejný člověk? A k čemu mi vlastně může být dobrá?

Lékaři mluví o neuroplasticitě jako o fyziologických změnách v mozku, ke kterým dochází v důsledku interakce s naším prostředím. A to od doby, kdy se mozek začíná vyvíjet, až po naši smrt. Znamená to vlastně, že už od té doby, co se náš mozek začal vyvíjet v děloze, se začal přizpůsobovat svému prostředí. V našem mozku je přes 86 miliard neuronů a mezi nimi vznikají synaptická spojení, která se neustále větví a rozrůstají. Proto když si osvojíte nějakou dovednost, potřebujete ji několikrát opakovat a zdokonalovat se v ní, protože opakováním posilujete tato synaptická spojení, ukotvujete ve své mysli danou dovednost nebo i vzpomínky. Proto se až neustálým opakováním stává člověk opravdovým mistrem ve své činnosti.

Napoleon Hill, Andrew Carnegie, Tomáš Baťa, Henry Ford a další úspěšní lidé z historie mluvili o důležitosti našeho prostředí dříve před tím, než vědci začali mluvit o neuroplasticitě. Například Hill tvrdil, že nezáleží, v jakém prostředí jsme se narodili, ani jakému prostředí byl náš mozek vystaven. Toto prostředí je totiž jen odrazem naší současnosti, a pokud se jej dnes rozhodneme změnit a vpouštět do svého mozku nové a lepší informace, zákonitě to bude mít odraz v naší nové a lepší budoucnosti.

Proto jsem se naučil vnímat mozek jako houbu. Když mozek vystavíme nějakému prostředí, začneme do sebe vše ze svého okolí vsakovat podobně jako houba. Tu když potom z toho prostředí vytáhnete, trochu vyždímáte a ponoříte do nového, lepšího prostředí, znovu do sebe začne vše natahovat.

Takový mozek, který je potom správně nastaven na určité konkrétní cíle a vize, využívá všechny dostupné prostředky a informace, jež doposud načerpal z prostředí, kterému byl vystaven. Opět si jej můžeme představit jako houbu. Pokud houbu ponoříme do oleje a budeme potom pomocí této houby chtít umýt třeba auto, jen si ho ještě víc zašpiníme, protože houba používá k dosažení výsledků to, co nasbírala v prostředí, ve kterém byla ponořena. Samozřejmě je nám potom jasné, že pokud houbu ponoříme do čisté vody, auto už s ní umyjeme. Pokud vodu vylepšíme nějakým přípravkem, umyjeme auto snáz.

Pokud sami sebe vystavujete pozitivnímu prostředí, má to pozitivní vliv na váš život a vše, co v něm děláte. Současně ale tímto principem můžete začít pozitivně ovlivňovat negativní prostředí, a tím se zasloužit třeba o změnu celé společnosti.

Samozřejmě je zcela logické, že vznik synaptických spojení je nejrychlejší v dětských letech. Výzkum neuroplasticity nám ale potvrzuje, že lidský mozek je schopen naučit se cokoliv a kdykoliv. Je schopen vstřebat jakékoliv informace, záleží hlavně na kvalitě našeho prostředí. Nezáleží tak na tom, zda je vám třicet, nebo čtyřicet. I ve čtyřiceti můžete přepsat svoje myšlení a naučit se něco nového. Je pravda, že tento přepis bude trošku náročnější než v dětských letech nebo v dospívání, ale rozhodně ne nemožný. Pokud jsme svůj mozek vystavovali do čtyřiceti let nějakému negativnímu prostředí, které nám nepřineslo příliš radosti do života, je to podobné, jako bychom tu pomyslnou houbu ponořili na čtyřicet let do vyjetého černého oleje, a pak ji jen tak hodili do křišťálově čisté vody. Asi si dokážete představit, že taková houba v této čisté vodě padne rychle ke dnu a moc čisté vody do sebe nevsákne, spíš naopak bude tu vodu znečišťovat. Proto je potřeba houbu nejdřív trochu vyždímat, a pokud možno třeba i vyčistit od nečistot.

Zabývat se kvalitou prostředí, zbavení se nečistot, které jste nasbírali v minulosti, a stejně tak i výživa pro mysl jsou důležité aspekty, které není radno opomínat. Navíc spolu navzájem úzce souvisejí. Takové vyčištění našeho mozku může v praxi vypadat například tak, že začneme mozek stimulovat nějakou aktivní činností, co nám dodává energii, co nás baví a kultivuje v nás i pozitivní emoce. Proto je důležité umět se pravidelně dostat do stavu flow, kdy nás netíží žádné potíže, problémy, parazité v naší hlavě a jsme schopni být sami sebou.

Dostávat se pravidelně do stavu flow můžete vnímat jako takovou mentální posilovnu nebo i čistírnu pro vaši mysl. Vy sice neuvidíte svaly, které vám rostou na těle, ale touto posilovnou vznikají nová synaptická spojení. Vím, že odborníci by se mnou nyní nesouhlasili, ale jsem se je naučil vnímat jako svaly našeho mozku. A pece i kulturista v posilovně potřebuje dodržovat správnou stravu, aby mu vyrostl pekáč buchet na břiše a mohutné svaly na rukou. Stejně tomu bude i v případě mozku. Chcete-li si vybudovat silné a pružné svaly ve svém mozku, je zapotřebí jim také dodávat správnou výživu.

Vlašské ořechy a bobule, jako jsou borůvky, brusinky nebo maliny, listová zelenina nebo avokádo, to vše dodá vaší mysli potřebné živiny. Nezapomínejte také, že stejně jako tělo i mozek je tvořen ze 75 % z vody. Proto je nutné pít hodně čisté a kvalitní vody. Pozitivní přínos má ale také čaj nebo káva. To ovšem neznamená, že byste měli vypít 20 káv za jeden den. Stravou pro mozek však není jen jídlo, které jíte. Mnohem důležitější jsou informace, které do své mysli pravidelně pouštíte. Dlouhé a tupé zírání na televizi oproti četbě knih asi logicky příliš mnoho pozitivních informací do vaší mysli nepřinese, kdy mnohem více zapojujete svou představivost a kreativitu, protože prostě nemáte ten audiovizuální podklad, který by vašemu mozku diktoval, co si má představovat.

Pamatujme, že velkolepých cílů a výsledků nedosáhneme, když na něco jen jednou pomyslíme, případně to jen jednou vykonáme. Jedna návštěva posilovny z nás neudělá kulturistu, ani po ní nesundáme přebytečná kila. Za to nám ale tvrdě připomene, že jsme v posilovně dlouho nebyli. Třeba tak, že nás druhý den ráno bolí všechny svaly v těle.

Největších výsledků dosáhneme skrze drobné pravidelné činnosti, které opakujeme tak často a tak moc, jak jen je to možné. Mnohdy jsou to činnosti, které si už ani neuvědomujeme. Jsou ta naše návyky, činnosti, které jsme za život dělali už tolikrát, že si je ani neuvědomujeme. Jen proto, že si tyto činnosti v naší mysli vytvořily tak silné synaptické spojení, že se již stalo přirozenou součástí naší osobnosti. Nad danou činností nemusíme dlouze přemýšlet a vykonáváme ji zcela automaticky. Je to součást naší dnešní identity. Proto chceme-li dosáhnout změny a vybudovat naši kvalitnější identitu, která bude i schopna lepších výsledků, je nejefektivnější cestou zaměřit se na změnu našich návyků. A prvním krokem může například být, že se zaměříme na prostředí, jež neustále tvoří naše návyky, identitu, myšlení, a tím pádem tvoří i naše výsledky.

Zdroje a doporučená literatura:

Kniha Bystřejší mozek od Sanjay Gupta

Kniha Atomové návyky od Jamese Clear