Článek
Na všechny životní situace lze pohlížet z různých úhlů pohledu. Jedna a ta samá věc může někoho vyvést z míry a dovést jej k agresi, vzteku, smutku nebo beznaději. Někoho jiného nechává ledově klidným a naopak je tento člověk (na té samé události) schopen vidět něco přínosného. První osobnost bychom mohli označit za pesimistu a tu druhou za optimistu. Mnoho lidí si myslí, že jsou nám tyto charakterové a osobnostní vlastnosti předem určeny. Někdo je dokonce názoru, že jsme optimistický či pesimistický pohled zdědili. Vlastně je na tom kus pravdy. Pohled na svět jsme skutečně převzali z prostředí, ve kterém jsme vyrůstali. To ovšem neznamená, že to není v našich silách změnit.
„Otec pozitivní psychologie“ doktor Martin Seligman, který je považován za jednoho z nejcitovanějších psychologů 20. století, strávil desítky let výzkumem a snažil se zjistit, co je příčinou lidské deprese. Proč někteří lidé kráčí životem s úsměvem, ale jiní se hroutí už z maličkostí?
Odpověď je snadná, ti druzí nejsou optimisté. Seligmann během výzkum deprese zjistil, že pokud člověka uzavřete do nezdravého prostředí, časem se naučí bezmoci a trpí depresemi. Později si položil důležitou otázku. Pokud se člověk může naučit negativnímu pohledu na svět, je možný také opak? Seligmann rozeznává optimismus a pesimismus podle tzv. vysvětlujících stylů. Jedná se o způsob, podle kterého vysvětlujeme špatné události v našem životě. Podle Seligmanna existují při pohledu na problémy tři charakteristické úhly pohledu, ve kterých se liší optimisté a pesimisté.
1. Optimisté vidí problémy jako dočasné, pesimisté jako trvalé
Když se vám v životě nedaří, jakým způsobem reagujete? Jaká slova zvolíte, pokud se stanete svědkem špatné situace? To, jakým slovy pohlížíte a hodnotíte potíže, jež vás v životě potkají, vypovídá o tom, zda jste spíš optimistou či pesimistou. Někteří lidé si myslí, že optimisté jsou naivní blázni, kteří vidí jen do dobré a ignoruje vše špatné. Tak to ovšem není. Opravdový optimista si je schopen uvědomit a přijmout problémy a potíže. Věří však, že brzy pominou. Skutečný optimista při hodnocení špatné situace neřekne například – Jsem nemehlo, na co sáhnu, to pokazím… řekne spíš: Tohle se mi nepovedlo, příště se to podaří…
2. Optimisté vidí problémy jako specifické pro danou situaci, pesimisté z nich dělají obecný případ
Máte ve svém okolí blízkou osobu, která má potřebu všechno a všechny házet do jednoho pytle? Když pesimista například zkouší nějaký sport a nedaří se mu, může říct: „Jsem nemehlo, sport není nic pro mě.“ Zatímco optimista řekne: „Tenis mi moc nejde, zkusím jiný sport.“ Obdobně to může vypadat v práci. Máte ve svém kolektivu osobu, která všechny potíže hodnotí jako neřešitelné a trvalé? Pokud s takovými lidmi budete trávit až příliš mnoho času, s velkou pravděpodobností začnete přebírat jejich pohled na svět. Snažte se proto obklopovat lidmi, kteří nemají zdravější pohled na svět.
3. Optimisté vidí problémy jako externě způsobené, pesimisté obviňují sami sebe
Někdo by si mohl myslet, jak nám tento vysvětlující styl může pomoci k lepšímu životu? V seberozvojové literatuře se většinou dočtete, že je potřeba umět si přiznat vlastní chybu, abychom mohli jít v životě dál a udělat věci znovu a lépe. Tohle samozřejmě nebudu popírat. V tomto případě se jedná ovšem o to, jakým způsobem na naši konkrétní chybu pohlížíme. Je velký rozdíl, když řekneme např.: „Udělal jsem chybu, protože jsem neschopný a nešikovný.“ Tímto pohledem nejenže pesimisticky obviňujeme sami sebe, ale ještě se na daný problém díváme jako na problém trvalý a obecný. Vlastně říkáme: „Jsem nešikovný a jiné to nebude.“ Všímáte si už, jak si pesimisté svým vysvětlovacím stylem sami snižují sebevědomí? Zatímco optimisté reagují například: „Udělal jsem chybu, protože jsem věnoval málo přípravě a získávání dovedností.“ Jednoduše řečeno, optimisté, při zjištění nějakého problému, jsou ve svém vysvětlovacím stylu schopni identifikovat problém někde jinde než sami v sobě. Zbytečně tak nesnižují své vlastní sebevědomí a sami sobě ukazují cestu, jak se mohou zlepšit.
Upravte svůj styl
Možná jste právě identifikovali, že jste v některých případech spíš pesimistou a napadá vás otázka: Jak to mohu změnit? Podle Martina Seligmana je možné každého naučit být optimistou a osvojit si pozitivní vysvětlovací styl. Dejme tomu, že se například rozhodnete shodit nějaké to přebytečné kilo, ale při večírku s kamarády se neudržíte a sníte vše, co vidíte na stole. Jaké myšlenky se vám začnou honit hlavou? Jsou to právě tyto myšlenky, co vypovídají o vašem vysvětlovacím stylu. Lidé s negativním stylem více tíhnou k výčitkám a sebeobviňování. Zatímco optimisté jsou schopni negativní událost přijmout jako fakt a současně vidět řešení. „No, dneska večer se mi to s tou dietou nepovedlo, ale stát se to může. Zítra to bude lepší a za odměnu si půjdu ráno zacvičit.“
Optimistu samozřejmě rozeznáme nejen při špatných událostech. Opravdoví optimisté mají svůj specifický vysvětlovací styl také v situacích, kdy dosahují skvělých výsledků. V těchto případech je to opravdu jednoduché. Optimisté jsou při dosažení úspěchu schopni ocenit své úsilí a uznat svůj podíl na cestě za úspěchem. Zatímco pesimisté mají negativní vysvětlovací styl a při dosažení úspěchu přisluhují zásluhy svému prostředí a dalším externím okolnostem, nebo jen mluví o náhodě. Lidé, kteří však převzali zodpovědnost za svůj život, už vědí, že nic v životě není otázkou náhody, a že záleží vždy na každém z nás, jakým způsobem na životní události pohlížíme. Proto pokud se chcete naučit být větším optimistou, zaměřte se na změnu svého vysvětlovacího stylu.
Když jsem četl knihu Naučený optimismus od Martina Seligmana, překvapila mě kapitola, ve které popisuje své angažmá v pojišťovací společnosti. Vedení pojišťovny si najalo Seligmana, aby jim pomohl objasnit důvod vysoké fluktuace obchodníků a současně vysledoval klíčové vlastnosti lidí, kteří mají předpoklady ve svém oboru vytrvat a uspět. Seligman během svého výzkumu došel k závěru, že lidé s optimistickým pohledem na svět mají násobně větší předpoklady u své práce vydržet a dosáhnout v ní skvělých výsledků. Výsledky těchto lidí jeho teorii jen potvrzovaly.
Chcete se v životě stát větším optimistou?
Už chápete proč optimista nevidí sklenici jen z poloviny plnou? Opravdový optimista neignoruje negativní vlastnosti dané situace. Pouze přijímá věci takové jaké jsou, nesoustředí se jen na to špatné ani pouze na to dobré. Právě díky tomu je schopen vidět nové příležitosti a kráčet v životě s úsměvem. V jednom z mých podcastů jsem se podělil o rituál, který mi pomáhá udržet zdravější pohled na svět. Poslechnout si jej můžete v přehrávači níže.
