Článek
Když před lidmi zmíním, že jsem od ledna 2020 publikoval každý den novou epizodu podcastu Myšlením na vrchol, přichází překvapení a většinou následuje otázka. „Jak to děláte?“ A potom ti lidé dodají: „To si nedokážu představit, to přece není možné, každý všední den publikovat nový podcast.“
Když potom dodám, že v prvním roce jsem podcasty vydával i v sobotu a neděli, udivení na druhé straně ještě víc vzroste. Když se následně zajímám, proč si druzí lidé myslí, že by něco podobného nezvládli, tak často dostanu argumenty typu: Nemám na to disciplínu, jsem líný, nevím, co bych psal, bylo by to až příliš náročné…
Vlastně do určité míry tyhle názory chápu.
Lidská přirozenost
Nedávno mi host mého podcast řekl: „Lukáši, vy asi nemáte problémy s prokrastinací, viďte? Můžete mi říct, jak to děláte? Já mám totiž občas pocit, že jsem prototypem prokrastinátora.“
Moje odpověď na prokrastinaci byla jednoduchá, prostě se jí vyhýbám, tak jednoduché to je. Chápu, že touhle odpovědí jsem pravděpodobně ani vám moc nepomohl, ale ve skutečnosti je to opravdu takhle strašně jednoduché. Lidé se totiž často mylně domnívají, že prokrastinují, protože jsou příliš líní. Já si to ovšem nemyslím. Prokrastinace a lenost je něco úplně jiného a oboje je nám vlastně přirozené. Však ne nadarmo se říká, že člověk je od přírody tvor líný. Stejně tak můžeme i říct, že člověk má od přírody prokrastinaci v krvi.
Taková lenost má podle mě jeden opodstatnitelný přínos pro každého z nás. Kdybychom totiž jako lidé nebyli líní, tak bychom si nechtěli ani usnadnit práci. Možná bychom neměli ani motiv vymyslet třeba hloupé kolo a pořád bychom se strašně dřeli. Na lenost se lze dívat jako na motiv, díky kterému si děláme práci i život pohodlnější a jednodušší. A podobně můžeme přistupovat k prokrastinaci.
Představte si například takového vášnivého rybáře, jak prokrastinuje. Nebo profesionálního hokejistu, jak se rozhodne prokrastinovat v půlce kariéry. Pokud by jeden z nich začal dělat něco podobného, asi o něm nemůžeme mluvit jako o rybáři nebo hokejistovi.
Základní otázka každé prokrastinace by totiž měla znít, PROČ…?
Pokud máte problémy s chorobným odkládáním úkolů, zeptali jste někdy sami sebe, proč ty úkoly neustále odkládáte?
Dva nejčastější důvody prokrastinace
1. Nevíme, PROČ danou věc dělat.
2. Nevíme, CO máme dělat, nebo JAK to máme dělat.
Nic víc v tom podle mě není třeba hledat. Samozřejmě, že každá činnost s sebou přináší nějaké další nepříjemné aktivity, které se nám prostě dělat nechtějí, a tak je začneme odkládat. Když si ovšem uvědomíme, proč je potřeba je udělat, dáme si tím motiv, a tím se jednoduše prokrastinaci vyhneme. A pokud takový motiv nemáme, přichází na řadu otázka, zda je vůbec danou činnost nutné dělat nebo zda bychom si nemohli najít někoho, kdo by ji dělal místo nás.
A věřte, prosím, že mluvím z vlastní zkušenosti. Od ledna 2020, co jsem začal s pravidelnou tvorbou podcastu, jsem neměl ani jednou problém s prokrastinací. Ne snad, že by se mi někdy nechtělo, nebo že by mi vždy skákala slova rovnou na mysl. Někdy ta práce jde hůř a někdy zase lépe. To je ale přece normální, tak jako vždy a všude v jakémkoliv oboru.
Klíčem v dlouhodobé vytrvalosti v čemkoliv, co děláte, je jednoznačně smysl. Smysl který v člověku vzbudí silnou emoční vazbu. Protože právě emoce nám dávají energii. Mohou člověka hnát kupředu a stejně tak jej mohou stáhnout k zemi. Zkusili jste se někdy zamyslet, jaká je vaše emoční vazba k práci kterou se živíte? Do jaké činnosti se musíte neustále přemlouvat? V jaký moment raději věnujete svou pozornost všemu ostatnímu, kromě toho, co byste měli dělat? Máte odvahu podívat se pravdě do očí a nebo budete hledat jen další výmluvu proč zrovna teď není vhodná doba?
Co je nejtěžší?
Říká se, že nejtěžší je vlastně jenom začít. Já si však myslím, že ještě těžší je přestat v tom nejlepší. Jakmile se člověk odhodlá, pustí se do práce a nechá se jí pohltit, sám má potom radost, když vidí, jak mu jde všechno hezky od ruky. Snadno se dostane do flow a nemůže přestat, dokud práci nedokončí. To je ovšem častá chyba mnoha lidi. Už Ernest Hemingway při psaní svých románů razil zásadu, že druhý den nechce začínat psát na čistý papír. Na rozdělanou práci se navazuje mnohem lépe. Navíc si člověk také odpočine a výsledek potom bývá znatelně lepší, než kdyby makal dlouho do noci jen proto, aby měl hotovo.
Až příště budete mít potřebu odkládat úkoly do kterých se vám nechce, zkuste se nejprve podívat pravdě do očí. Každý máme v životě něco, co se nám nechce dělat. Nepoznal jsem nikoho z úspěšných, kdo by se občas nepřemlouval do některých aktivit. Například Marian Jelínek, mentální kouč, který pracoval také s Jaromírem Jágrem a dalšími vrcholovými sportovci, na svých přednáškách zmiňuje krásný příklad. Jaromír Jágr údajně nerad tráví čas v posilovně. Současně ale miluje hrát hokej a uvědomuje si, že chození do posilovny mu umožní dělat to co tolik miluje. Takhle jednoduše můžete překonat prokrastinaci a dělat s radostí i ty věci, do kterých se vám moc nechce. Stačí mít jen odvahu zeptat se sami sebe PROČ…
