Článek
Někteří lidé jsou jako buldozer. Ženou se životem za svými cíli, a dokud jich nedosáhnou, nic je nemůže zastavit. Tito lidé většinou měří úspěch jen podle cílů. Za každou cenu potřebují vidět dobré a měřitelné výsledky. Pokud se nedostavují, tak nemohou být se svým životem spokojeni. Jsou to lidé, kteří se zaměřují především na výkon. Někteří z těchto lidí potom mají potřebu prezentovat své výsledky skrze drahé hodinky, rychlá auta a luxusní bydlení.
Byl bych opravdu nerad, aby si teď někdo myslel, že je něco špatného na luxusním životním stylu. Nevidím nic špatného na tom, když se někdo kupuje drahé hodinky nebo jezdí v krásném autě. Problém spíš vidím v tom, pokud činnosti, kterým věnujeme svou energii, děláme jenom proto, abychom si něco hezkého koupili nebo abychom pokořili metu nějakého cíle.
Dva extrémy
Většina hostů v mém podcastu Myšlením na vrchol potvrdilo stejnou zkušenost. Obětovat život výsledkům a výkonu opravdové štěstí nepřinese. Mnozí z těchto lidí se několik let v životě hnali za pozlátkem úspěchu, než pochopili, co je v životě opravdu důležité. Mysleli si to, co většinu z nás učili ve škole. Tedy že úspěch a štěstí jsou závislé pouze na dosahování skvělých výsledků. Často tak v duchu této filozofie žijeme své životy a obětujeme veškerou energii jen pro úspěch. A pokud nám například někdo během dospívání nahrál do mysli vzorec, že nejsme dost dobří, chytří nebo šikovní, tak se o úspěch raději přestaneme pokoušet. Od dětství nám přece všichni říkají, že štěstí a bohatství jsou závislé jen na úspěchu v podobě skvělých výsledků, a pokud jsme jako děti byli vychováni v tom, že nejsme takových výsledků schopni, tak jsme ochotni na jakékoliv pokusy o štěstí rezignovat.
Jsou to vlastně dva extrémy. V prvním případě se celý život ženeme za super výsledky a očekáváme pocity štěstí. Ve druhém případě zase na štěstí rezignujeme. Naučili jsme se žít s tím, co máme, a raději si jdeme každý druhý den postěžovat za kamarády do hospody, jak je ten svět krutý a nespravedlivý. Ani jeden z takových extrémů samozřejmě není pro naši prosperitu a duševní pohodu zdravý. Abychom to sami dokázali změnit a opustit takový extrém, tak většinou potřebujeme prožít nějakou náročnou situaci. Jako bychom potřebovali od života dostat pár facek, abychom se probudili, převzali odpovědnost za své chování a dovolili sami době žít šťastný a naplněný život ve všech jeho oblastech. Nejen ve svém podcastu jsem se potkal už s mnoha lidmi, co pár podobných facek už od života dostali. Někteří se vyčerpáním propracovali do kómatu, jiní museli přijít o veškerý svůj majetek nebo o své blízké a někoho zase muselo srazit auto na ulici, aby se v životě zastavil a pochopil co je skutečně důležité.
WLB
Někteří lidé měří své štěstí a úspěch pouze podle výsledků. Tito lidé mají často vysoká očekávání a ambice. Jsou ochotni svým výsledkům obětovat prakticky všechnu svou energii a ignorují co odehrává v jejich vnitřním světě. Uznejte však sami. Může člověk prožívat opravdový pocit štěstí z dosaženého cíle, pokud je na cestě za ním jen v nervech a stresu? Jsem přesvědčený, že všechny naše cíle by nám měly dělat radost a dodávat energii nejen po jejich dosažení, ale především už během jejich dosahování.
Možná už jste také někdy slyšeli slovíčka work life balance. Nejčastěji je tento termín prezentován jako rovnováha mezi pracovním a osobním životem. Někteří lidé si myslí, že to znamená osm hodin pracovat, osm hodin se věnovat osobnímu životu a osm hodin spát. Nevím jak vám, ale mně už jen samotná představa něčeho podobného přijde jako naprostá hloupost. Životní rovnováha by měla být především o tom, že se jednotlivé životní oblasti navzájem doplňují. Osobně když slyším work life balance, tak si nepředstavuji dvě misky vah, které bych měl udržovat na stejné úrovni. Pro mě je to spíš harmonie všech částí mého života a mnohem víc si tento termín spojuji s představou duševní pohody a životní prosperity.
PERMA
Věřím, že jako lidé bychom měli chtít v životech především zdravě prospívat, a ne se jen pořád za něčím hnát. Tématem duševní pohody se zabývá také jeden z nejcitovanějších psychologů 20.století, Martin Seligman, který ve své knize Vzkvétání mluví o modelu tzv. PERMA. Co tento model znamená? Pochopíte na obrázkuníže. Seligman je považován za zakladatele oboru pozitivní psychologie. Ve svých studiích dospěl k závěru, že duševní pohoda a zdravé prospívání každého z nás jsou závislé na pěti hlavních pilířích.
Pozitivní emoce, zapojení se do toho, co děláme, vztahy, vidění smyslu v tom, co děláme, a samozřejmě i výsledky. Jakmile se nám daří udržovat těchto pět pilířů v harmonii, tak až potom můžeme říct, že jsme našli náš work life balance. A když se nad tím zamyslíte, opravdu to dává smysl. Přece k čemu nám jsou skvělé výsledky, když nevidíme smysl v činnosti, nebo když nám aktivita nepřináší zdravé emoce? Dává smysl dávat přednost vztahům a obětovat jim naše výsledky, nebo naopak?
Jsem přesvědčený, že radost a štěstí bychom měli prožívat každý den při všem, co děláme, a ne jen ve chvíli, kdy se nám podaří něčeho dosáhnout. Samozřejmě že se nejde pouze radovat. K životu neodmyslitelně patří také emoce, jako je strach, zlost nebo smutek. Také tyto emoce mají nějaký smysl, a když tento smysl známe, snadněji se nám daří s takovými emocemi dále pracovat a přidávat k nim veselejší emoce. Bohužel čím dál častěji zjišťuji, že mnohem více lidé se bojí vlastních emocí. Nerozumí jim a raději před nimi někam utíkají, než aby se jim snažili porozumět. Můžeme se potom divit, že náš život vypadá jako jeden velký útěk a že ho nejsme schopni opravdově prožívat?
Je dobré si přiznat, že harmonii pěti životních pilířů nezískáme lusknutím prstu. Není to žádná instantní polévka, kterou stačí zalít, a je hotovo. Je to vlastně celoživotní proces, který si vyžaduje péči. V současném světě býváme dosti často zavaleni nejrůznějšími povinnostmi nebo hromadou informací a udělat si čas sám pro sebe nemusí být snadné.
Jak to celé žít
Možná si říkáte, že myslet každý všední den na všech pět pilířů PERMA by bylo až příliš náročné. Současně si můžete také všimnout, že poslední pilíř může spojit předchozí čtyři dohromady. Pojďme proto nyní zapojit vaši vizualizaci. Představte si svůj ideální všední den, během kterého se budete cítit úspěšně a současně splníte všechny z pěti pilířů. Vezměte si list čistého papíru a udělejte na něj čtyři sloupce:
ČINNOST SMYSL VÝSLEDEK LIDÉ
Následně odpovězte na následující otázky a sloupce doplňte.
- Jaké činnosti během svého ideálního běžného dne budete dělat? Napište seznam všech činností.
- Proč zrovna tyto činnosti? Jaký vám dávají smysl? Odpověď piště pod sloupec smysl.
- Při jakém výsledku se budete s danými činnostmi cítit úspěšně? Doplňte výsledek to třetího sloupce.
- Se kterými lidmi budete během svého ideálního všedního dne trávit čas? Napište, prosím, konkrétní jména lidí.
- Jsou nějaké činnosti napsané výše, které můžete dělat s někým z vašeho seznamu lidí.
- Zkuste se nyní zamyslet, jaké činnosti už běžně každý den děláte, a které se vám naopak dělat nedaří. Proč se vám to nedaří?
Dám vám malý tip na závěr: Když si danou činnost naplánujete jako závazek do svého kalendáře a zapojíte do ní blízkou osobu, zvyšuje se pravděpodobnost, že tuto činnost skutečně budete dělat a přestanete ji odkládat. Pamatujte, že pozitivní život není jen o představách ve vaší mysli. Je především o akci, ke které se rozhodnete. Co vám brání prožít svůj ideální všední den? A co vám brání tento den zopakovat?
Zdroje a doporučená literatura:
Kniha Vzkvétání od Martina Seligmana
