Článek
Svět a hlavně doba, ve které žijeme, je velmi rychlá. Jediná informace má možnost obletět celý svět doslova za pár vteřin. Můžeme každý den spolupracovat s desítkami lidí po celém světě, aniž bychom měli potřebu se potkat osobně. Veškerou komunikaci můžeme provést doslova skrze pár kliků na mobilním telefonu. Z jedné strany mince tato doba přináší skvělé příležitosti a nabízí nám blahobyt, o kterém se našim prarodičům ani nesnilo. Jaká je ale ta druhá strana mince? Je snad náhoda, že v moderní společnosti roste spotřeba antidepresiv a klesá pocit vnitřního štěstí? Kam se vytrácí naše vnitřní síla?
Pojďme si nejprve uvědomit, že odpovědnost za své vnitřní štěstí si nese každý sám. Naše subjektivní světy se ovšem kvůli digitalizaci a informační době dostávají pod stále větší tlak. Je pravda, že jsme zavaleni stále větším množstvím informací, možností a úkolů. Ale současně bychom si mohli uvědomit, že jsme to jen my sami, kdo si neustále dovoluje plýtvat svou vnitřní energií.
Věnovat se v současném turbulentním prostředí sám sobě a hledání vnitřního klidu nemusí být pro mnoho lidí snadné. Dovolím si říct, že se to pomalu stává čím dál tím větší vzácností, ale současně i potřebou moderní doby.
Z jedné strany může moderní člověk jásat. Moderní technika mu usnadňuje život. Z druhé strany si ale pojďme přiznat, že čím pohodlnější jsou naše životy, tím horší je mezilidská komunikace. Tohoto fenoménu si všímal už v 50. letech německý filozof Martin Heidegger, když zmínil, že technika sice zkracuje vzdálenosti, ale oddaluje lidi.
Doba zrychlená
Zamyslíte-li se společně se mnou, s jakou technikou pracovali lidé v 50. letech minulého století a s jakou pracujeme dnes, možná vám to také přijde úsměvné. Mezilidská komunikace je sice dnes neuvěřitelně rychlá, ale nevytrácí se z ní díky tomu její hloubka a kvalita? Příklad je jednoduchý. Pokud před padesáti lety manžel či manželka udělali něco, co se nelíbilo partnerovi, například se zdrželi s kamarády v hospodě o chvilku déle, nemohli si poslat žádnou SMS ani si zavolat. Většinou si to vyříkali až s odstupem času, což přispělo k vyprchání zbytečných emocí.
Dát emocím čas je velmi důležité. Emoce je totiž vždy silnější než rozum. Proto, když nás chování někoho jiného rozpálí doběla, tak snadno můžeme pod návalem emocí reagovat unáhleně. Možná zbytečně zvyšujeme hlas. Možná zbytečně prožíváme vztek nebo strach. Pod návalem emocí je snadné říct nebo udělat něco, čeho později litujeme. A pokud prožíváme lítost, opět se jen propadáme na naší energetické emoční spirále níž a níž, čímž přicházíme o svou energii. Proto jsem přesvědčený, že klíčem k bohatému a naplněnému životu ve všech jeho aspektech je neustálé hledání vnitřní rovnováhy.
Aktivace dialogu
Každou myšlenku a emoci jsem se naučil vnímat jako reakci na podněty v mém okolí. Pokud si uvědomíme, na kolik podnětů v dnešní době musí subjektivní světy každého z nás neustále reagovat, nemůžeme se potom divit, že se v sobě začínáme tak trochu ztrácet.
Posluchači mého podcastu Myšlení na vrchol již znají techniku vnitřního dialogu. Jedna věc ovšem je tuto techniku znát a vědět, jak funguje, a druhou věcí je tuto techniku pravidelně praktikovat. K praktikování techniky vnitřního hlasu vybízím čtenáře tištěných kurzů na konci každého článku, kde jim v rámci pracovních listů pokládám otázky, kterými je vedu k dalšímu zamyšlení. Dnes bych se ale rád podělil o praktický nástroj, který i mně pomáhá vstupovat do vnitřního dialogu, a tím pádem mi také pomáhá udržovat rovnováhu mého vnitřního světa.
Abych vám tento nástroj lépe vysvětlil, dovolím si položit otázku:
Co potřebujete, abyste byli schopni vést jakýkoliv rozhovor?
Jednoznačně potřebujete znát téma takového rozhovoru. Jen těžko můžete s kýmkoliv začít o něčem diskutovat, když nevíte o čem. A nezáleží na tom, zda chcete vést rozhovor se svým partnerem, kolegou v práci, se svými dětmi nebo sami se sebou. Abychom byli schopni o čemkoliv vést dialog, potřebujeme znát téma.
- Jenže jaké téma si zvolit, když jsou naše subjektivní světy zahlceny?
- Které téma si vybrat, když jich je tolik?
- Podle čeho zvolit to vhodné téma?
Co mě tíží na duši?
Možná znáte ten vnitřní pocit, kdy vás něco tíží na duši. Možná vás dlouhodobě štve partner nebo kolega v práci, a když už konečně získáte odvahu a navrhnete, že si o tom chcete promluvit, tak nevíte, kde začít. Jednoduše nemůžete najít vhodné téma.
Mně osobně k hledání takových témat pomáhají knihy osobního rozvoje. Jenže kde brát pořád čas se jimi pročítat? Proto jsem si oblíbil práci se seberozvojovými kartami. Jednoduše vytáhnu z krabičky paklík karet, ten promíchám a vytáhnu jednu kartu určující téma, o kterém začínám vést dialog sám se sebou. Musím říct, že občas mám až husinu, když si vytáhnu téma, které zrovna odpovídá tomu, co reálně v životě řeším.
Tak zrovna včera večer jsem si takhle sáhnul do paklíku a vytáhl si kartu, na které bylo napsáno ČAS. A to byl přesně ten moment, kdy jsem dostal husí kůži. Zde se musím přiznat, že poslední dobou jsem toho měl opravdu hodně. Trošku jsem nestíhal a měl jsem znovu tendence sklouzávat do starých vzorců chování a říkat známou výmluvu NEMÁM ČAS. Karta mi připomněla, že čas přece nevlastním, není můj, ale mohu rozhodnout, kam investuji ten, který jsem získal k dispozici. Dovedla mě tak znovu k důležitým otázkám a aktivovala můj vnitřní dialog na toto téma.
Podobných karet, které vám pomohou otevírat různá témata a učit se v rámci vnitřního dialogu poznávat sami sebe, je na trhu spoustu. Máte s nimi nějakou zkušenost? Oblíbili jste si nějaké karty, nebo jiný nástroj? Budu rád, když se podělíte o svou zkušenost do komentářů pod článkem.
Zdroje a doporučená literatura: Vnitřní svět vítězů od Mariana Jelínka, Digitální demence od Manfreda Spitzera
