Článek
Bylo mu 13 let, když jeho otec Will a matka Margaret prodali všechen majetek, aby si pro celou rodinu rezervovali cestu do Ameriky. Psal se rok 1848, Andrew Carnegie se svým o osm let mladším bratrem a rodiči opustili rodné Skotsko, aby se vypravili hledat nový život do země neomezených možností. O 53 let později se z toho malého chlapce, který pocházel z nuzných poměrů a neměl žádné předpoklady uspět, stal nejbohatší muž na světě. Tehdy, v roce 1901, prodal své průmyslové impérium finančníkům ze skupiny JP Morgan a utržil za něj 480 milionů dolarů. Tímto prodejem vznikla slavná U. S. Steel Corporation a z Carnegieho se stal nejbohatší muž na světě. Jen pro malé srovnání – jedním z nejbohatších mužů současnosti je Elon Musk, jehož jmění se odhaduje na 180 miliard dolarů. Pokud bychom přepočítali hodnotu jmění Andrewa Carnegie do dnešní doby, tak by dnes za svou společnost měl utržit řádově 370 miliard dolarů. Mohli bychom tak říct, že byl Andrew Carnegie téměř dvakrát bohatší než dnešní nejbohatší muž světa. Napadá vás už, kam se tak velké jmění vytratilo? Jak naložil Carnegie se svým majetkem?
Život filantropa
Pokud vám stále v hlavě hlodá myšlenka, jak Carnegie naložil se svým majetkem, a možná si představujete, co vše si mohl koupit a dopřát na počátku 20. století, tak si vás dovolím vyvést z omylu. Už dávno předtím, než Carnegie prodal své impérium, zasvětil život filantropii a dodnes je považován za jednoho z největších filantropů všech dob. Možná znáte slavnou Carnegie Hall v New Yorku, ale to rozhodně nebyl jediný jeho počin. Carnegie svůj největší díl úspěchu přičítá tomu, že jako mladý chlapec a imigrant, který od třinácti let pracoval v bavlnárně, získal volný přístup ke knihám. Stalo se tomu díky vysloužilému obchodníkovi a plukovníkovi Andersonovi, který dal volný přístup do své knihovny všem pracujícím chlapcům. Tímto způsobem získal Andrew Carnegie přístup ke vzdělání, a později díky tomu, již v roli filantropa, investoval více jak 50 milionů dolarů do otevření 2 509 knihoven, kam měli lidé volný přístup. Říká se, že Carnegie měl pro podporu knihoven dva hlavní důvody:
První důvod: Přesvědčení. Věřil, že kdokoliv, kdo má přístup ke vzdělání a touhu učit se, může dosáhnout stejného úspěchu jako on sám.
Druhý důvod: Příležitost. Prostřednictvím svých otevřených knihoven dával novým imigrantům příležitost získat kulturní znalosti o jejich zemi. Netajil se však tím, že první důvod byl pro něj samotného významnější, když ve svých vzpomínkách vyjádřil vděčnost obchodníkovi ve výslužbě, plukovníku Andersonovi. Právě jemu vděčil za svůj úspěch.
Carnegie byl názoru, že bohatí lidé by své finanční a materiální bohatství neměli v žádném případě využívat pro svou extravaganci a luxusní životní styl. Byl přesvědčen, že bohatí lidé by měli své peníze vyžívat pro dobro společnosti, jež jim dala příležitost uspět. Ve svém díle Evangelium bohatství se vyjádřil, že by se bohatí lidé měli chovat jako správci svého majetku, který byl měl být využíván pro dobro druhých. Mimo jiné byl také velkým kritikem lidí, kteří zdědili velké bohatství. A mimochodem i jeho žena se v předmanželské smlouvě zavázala, že do jejich smrti bude veškerý jejich majetek rozdán pro dobro společnosti.
Samozřejmě že dnes můžeme obdivovat, jak se tento známý průmyslník svými dobrými činy zapsal do lidské historie, a někdo by mohl snadno namítnout, že je jednoduché začít lidem dávat, když máme z čeho brát. Andrew Carnegie je i 103 let po své smrti pro mě důkazem, že jen ten, kdo je schopen dávat druhým, je schopen do života něco získat, a jeho životní filozofie mi potvrzuje důležitou myšlenku. Tedy že ten, kdo chce začít dávat, aby mohl něco získat, musí být schopen nejprve přijímat.
Carnegie byl schopen přijmout sám sebe, až následně se začal zlepšovat. Pak byl schopen přijmout příležitost a začal se sám vzdělávat, byl schopen přijímat zpětné vazby od svého mentora, majitele železniční společnosti, díky kterému realizoval první úspěšnou investici. Pokud by nebyl tehdy schopen přijmout sama sebe a trápil se tím, že nemůže změnit svůj život, pravděpodobně by jej nikdy nezměnil.
Osudové setkání
Carnegie byl pacifista, věřil, že ve vzdělání společnosti je klíč k mezinárodnímu míru. Byl zastáncem filozofie úspěchu a byl rozhodnutý tuto filozofii šířit dál. Roku 1908 se poprvé setkal s mladým neznámým reportérem Napoleonem Hillem, který měl ambice studovat práva. Tehdy se Hill slavnému filantropovi zmínil, že si na svá studia práv chce vydělat peníze skrze rozhovory s úspěšnými lidmi. Chce zjišťovat, jak svého úspěchu dosáhli, a jejich příběhy sepisovat do časopisů. Na konci jejich prvního setkání se Carnegie ambiciózního reportéra zeptal, zda má dostatek odvahy, aby vykonal nabídku, kterou se mu chystá udělat. Hill tehdy odpověděl, že právě odvaha je to jediné, co má, a je připraven provést, cokoliv mu Carnegie navrhne.
Ilustrace Napoleon Hill a Andrew Carnegie
Tehdy pronesl Carnegie řeč, která změnila nejen života Napoleonu Hillovi, ale i několika milionům lidí na celém světě. Právě díky tomuto osudovému setkání zasvětil Hill celý svůj život výzkumu filozofie úspěchu. Právě díky tomu, co tehdy slyšel od Andrewa Carnegieho, napsal v roce 1937 slavnou knihu Myšlením k bohatství, která dnes s více jak 60 miliony prodaných výtisků. stále patří mezi jeden z největších bestsellerů. Než se však tak stalo, vyslechl si řeč nejbohatšího muže světa. Hill se o tuto osudovou řeč podělil se čtenáři své další výborné knihy Jak přelstít ďábla, kterou mimochodem nikdy nechtěl vydat a která vyšla až sedmdesát let po jeho smrti. Carnegie tehdy řekl:
Tvůj nápad psát příběhy o lidech, kteří jsou úspěšní, je jistě chvályhodný a rozhodně ti ho nemíním rozmlouvat. Ovšem musím tě také upozornit, že pokud chceš být trvale prospěšný nejen nyní žijícím lidem, ale i dalším generacím, musíš si najít čas a kromě příčin úspěchu utřídit i příčiny neúspěchu. Na světě jsou miliony lidí, kteří nemají ani nejmenší zdání o příčinách úspěchu a neúspěchu. Školy a univerzity učí prakticky vše kromě principů osobního úspěchu. Požadují, aby mladí muži a ženy strávili čtyři až osm let nabýváním abstraktních znalostí, ale neučí je, co s nimi dělat, až je získají. Svět potřebuje praktickou a srozumitelnou filozofii úspěchu, utříděnou z faktických znalostí, získaných ze zkušeností mužů a žen ve velké univerzitě života. Na celém poli filozofie nenacházím nic, co by alespoň vzdáleně připomínalo druh filozofie, kterou mám na mysli. Máme pár filozofů, kteří jsou schopni učit muže a ženy umění života. Mám pocit, že tohle je výzva pro mladého člověka tvého typu; ale sama ambice k úkolu tohoto druhu nestačí. Ten, kdo tento úkol vykoná, musí mít odvahu a vytrvalost.
Zajímá vás, jakou odměnu nabídl Carnegie mladému a nezkušenému reportérovi za jeho práci? Jak velká částka asi byla vypsaná na jeho šeku? Nedejte se mýlit a nehledejte v Hillově odměně žádné peníze. Carnegie mu mohl nabídnout jakoukoliv částku, věděl však, že pokud budou Hillovou motivací peníze, tak filozofii úspěchu nikdy neobjeví. Protože každé peníze mohou někdy dojít, ale naše vnitřní přesvědčení, víra a vášeň mohou být nevyčerpatelné. Proto potřeboval v mladém reportérovi vzbudit především vášeň a jediné, co pro něj udělal, bylo, že mu otevřel dveře, a zajistil tak setkání s dalšími úspěšnými lidmi tehdejší doby. Nebýt však jeho slov, pravděpodobně by nikdy Napoleon Hill nesepsal slavnou knihu Myšlením k bohatsví, která již změnila životy milionům lidí na celém světě.
Mimochodem, víte, že původní verze, tak jak Hill knihu Myšlením k bohatství napsal v roce 1937, se podařilo přeložit do češtiny až v roce 2021? Četli jste už slavnou knihu? Změnila nějakým způsobem Váš život? Která z kapitol vás zasáhla nejvíc? Budu rád když se o své zkušenosti podělíte v komentářích pod článkem?
Zdroje a doporučená literatura: knihy Napoleona Hilla: Jak Přelstít Ďábla, Myšlením k bohatství 1937, Nadace Andrewa Carnegieho www.carnegie.org
