Článek
Nezáleží na tom, zda se kolega v týmu tvářil jako parťák, ale přitom vás využíval a manipuloval s vámi ke svému dobru. Případně zda odhalíte partnerovo nemanželské dítě, nebo se z nejlepšího kamaráda vyklube lhář a podrazák. Podobných situací prožíváme v životě stovky, a vždy když na takovou narazíme, prožene se nám hlavou: „Jak jsem mohl být takový hlupák…“ Zcela nevědomky se v životě stáváme obětí manipulace, a když později prozřeme, často přichází na řadu lítost, vztek nebo sebeobviňování.
Objevit nemožné
Asi to nejhorší na zmiňovaných situacích je, že člověk o nich nemá sebemenší tušení. Jako bychom žili uzavřeni v jakési bublině, která když jednoho dne praskne, tak nechápeme, co se to kolem nás děje. Postupem času také zjišťujeme, kolik lidí v našem okolí znalo naši slabinu a využívalo ji pro naši manipulaci. Profesionální vyjednávači, které obecně můžeme označit za mistry manipulace s druhými lidmi, této taktice říkají černá labuť.
Než se ale pustíte do pochopení teorie černých labutí, je důležité pochopit a naučit se vnímat manipulaci jako takovou. Co jste prožívali ve svém nitru, když jsem zmínil, že elitní vyjednávači patří mezi mistry manipulace? Cítili jste s tímto slovním spojením nepříjemné pocity? Představili jste si vyjednávače a manipulátora jako někoho, kdo jen chce druhým lidem škodit a ubližovat? Pokud ne, tak patrně už chápete, jak obecně můžeme na manipulaci pohlížet. Pokud ano, tak už znáte pojem ZDRAVÁ manipulace.V momentě, kdy budeme schopni pohlížet na manipulaci jen jako na nástroj, kde každý může svobodně rozhodnout, zda to bude nástroj pomoci, nebo hromadného ničení, můžeme se pustit do vysvětlení zmíněné teorie černých labutí.
Když se řekne labuť, většina z nás si jistě představí vznešeného bílého ptáka. Do konce 17. století bylo pro Evropany nepředstavitelné, že by taková labuť mohla mít jinou barvu. Všichni automaticky předpokládali, že každá další labuť může být jedině bílá. Pokud Evropan chtěl označit nějakou událost za nemožnou, použil metaforu černé labutě. Tímto přirovnáním pojmenovával něco nemožného. Zlom nastal v roce 1697, když holandský mořeplavec zakotvil u břehů Západní Austrálie. Jakmile vstoupil na australskou půdu, nemožné se stalo skutečností. Mořeplavec spatřil černou labuť. Něco dosud nepředstavitelného a nemyslitelného se stalo novou realitou. Od té doby už pro Evropany nebylo nemožné spatřit černou labuť. Už věděli, že existuje. Z metafory se stalo jen něco vysoce nepravděpodobného. Něco, s čím člověk dopředu nepočítá.
Dnes teorie černých labutí označuje neočekávané události, které mají významný dopad na společnost. Vybaví se vám nějaká taková událost z posledních let? Nemusíme chodit daleko. Celou pandemii covidu bychom mohli klidně označit za černou labuť. Ostatně už mnoho odborníků před podobnou hrozbou varovalo. Lidé věděli, že něco podobného může nastat, ale nikdo tomu nevěnoval pozornost. Černé labutě jsou události odchylující se od běžného normálu. Proto je pro člověka obtížné takové události předvídat. Myšlenku a teorii černých labutí zpopularizoval ve svých knihách investiční analytik libanonského původu Nassim Nicholas Taleb. Když Taleb v roce 2007 vydal svou slavnou knihu Černá labuť, kde v zásadě předpovídal blížící se finanční krizi, odborníci jeho teorií opovrhovali. Začali naslouchat až v momentě, když krize nastala. Najednou jej mnozí začali označovat za proroka. Taleb ale nebyl žádný prorok, jen chápal teorii černých labutí. A díky nim se mohl připravit na neočekávané události, které se zdají vysoce nepravděpodobné.
Každý máme svou černou labuť
V teorii černých labutí se mluví o nečekaných událostech, které mají zcela zásadní dopad na celou společnost. Stejnou teorii ale můžeme aplikovat každý sám na svůj vlastní život. Když manipulátor objeví černou labuť, moc dobře ví, za které nitky zatahat, aby loutka dělala přesně to, co potřebuje. Záleží už jen na tom, jakým způsob nástroj zvaný manipulace využijeme. Na černých labutích je nejhorší, že někdy si ani nejsme schopni uvědomit, že se stáváme loutkami. Nevíme, že manipulátor objevil nějaké bolavé místo, díky kterému posloucháme jako poslušný pejsek. I proto je důležité pečovat o svou vnitřní identitu a pátrat po černých labutích, které nám jsou skryty. Ptáte se jak?
Když jsem před časem vysvětloval kamarádovi teorii černých labutí, řekl mi. „Aha, už to chápu. Černá labuť je něco jako trumfové eso v mariáši.“ Pokud patříte mezi vášnivé karetní hráče, tak vás také možná napadlo podobné přirovnání. Dejme si na něj ovšem pozor. Je tu jedno velké ALE. Pokud hrajete karty, ať už poker, mariáš, či snad jinou hru, jistě chápete, co značí vyjádření trumfové eso. Trumfové eso není černá labuť, protože o takovém trumfovém esu víte, že ve hře existuje, znáte jeho roli, pouze nevíte, kdo jej zrovna dostane do rukou ani kdy a jak jej vynese. Aby se trumfové eso mohlo stát černou labutí, nesměli byste vůbec vědět, že trumfy ve hře mohou být. Proto pokud už teď přemýšlíte, jaké jsou černé labutě vaše nebo kolegů v práci, blízkých a obchodních partnerů, tak to jen tak nevymyslíte. O černé labuti jednoduše nevíte. Je to něco, co musíte objevit, podobně jako holandský mořeplavec na konci 17. století. Jenže abychom byli něčeho podobného schopni, potřebujeme po vzoru onoho mořeplavce vystoupit z bubliny, omezující naše myšlení, a naučit se vnímat všechny signály, kteréžto nám černou labuť prozradí.
Tak co máte odvahu začít pátrat?
