Článek
Když se lidí zeptáte na jejich největší přání, často uslyšíte slovo ŠTĚSTÍ. Ostatně už Aristoteles kdysi prohlásil:
Štěstí je smysl a účel života, jeho jediný cíl a zároveň konec lidské existence.
Dalo by se tak říct, že vše, co v životě děláme, bychom měli dělat s jediným cílem – a to být v životě šťastný. Někdo by teď mohl namítnout, že podobné smýšlení zní sobecky a že je šlechetnější snažit se udělat šťastným někoho jiného. Jenže v takovém případě bychom si měli uvědomit, že dokud my sami nebudeme šťastní, tak nejen že někdo jiný nás takovými neudělá, ale s největší pravděpodobností ani my sami nedokážeme udělat něco podobného pro druhé. Zkrátka a dobře, spousta lidí přemýšlí, jak udělat šťastným svého partnera, rodiče, děti nebo i kolegy v práci. Tito lidé se ovšem dopouští jedné zásadní chyby, a tou je, že se v první fázi sami sebe neptají na své vlastní štěstí.
Štěstí podle Einsteina
Za slovem štěstí si můžete představit tolik věcí, jako je lidí na této planetě. Někdo vidí štěstí v penězích a majetku, jiní ve zdraví a v klidu, někdo další zase ve funkčních vztazích. Někdo je šťastný sám a někoho dělá šťastným popularita. Zkusme se inspirovat názorem na štěstí jednoho z nejgeniálnějších mužů na světě.
Albert Einstein je dodnes považován za jednoho z nejvýznamnějších vědců moderní lidské civilizace. Když někdo vysloví označení šílený vědec, tak první, kdo mi v představivosti vypluje na hladinu, je právě Albert Einstein. Prošedivělý chlapík s účesem, jako by zrovna dostal ránu od elektrického proudu. Myslet si o něm můžeme, co chceme. Co mu ovšem nesvedeme a nemáme právo upírat, je, že se díky svému bádání zapsal do lidské historie pravděpodobně navěky. Dodnes málokdo chápe myšlení Alberta Einsteina a objevy, které učinil. Když se ho tehdy zeptali, co pro něj znamená životní štěstí, pravděpodobně čekali odpověď stejně složitou po vzoru složitosti jeho teorie relativity. Tehdy však své tazatele překvapil velmi prostou odpovědí, když se nechal slyšet:
Pokud chceš žít šťastný život, připoutej ho k cíli, ne k lidem nebo věcem.
Co nám touto myšlenku chtěl Einstein říct? Jednoznačně že pokud chceme žít šťastný a naplněný život, tak bychom neměli hledat štěstí nikde venku, v žádných věcech ani u jiných lidí. Dle Alberta Einsteina bychom měli štěstí hledat v nějakém životním cíli – dnes bychom možná upřesnili v nějakém životním smyslu nebo vizi. Domníváte se, že se podařilo tomuto vědci nalézt životní štěstí tak, jak jej sám popisoval? Einstein objevil smysl svého života v práci, ostatně i proto kdysi řekl:
Dokud budu schopen pracovat, nesmím a nebudu si stěžovat, protože práce je jediná věc, která dává životu podstatu.
Právě z důvodu objevení smyslu svého života ve své práci se byl Albert Einstein schopen zapsat do lidské historie a je dodnes stále považován za génia. Jen díky objevení skutečné vášně k vědě byl schopen podávat neuvěřitelné výsledky. A že Einstein žil vědou až do konce svého života a odcházel z tohoto světa skutečně šťastný, potvrzují i slova muže, který sepsal jeho životopis. Walter Isaacson vzpomínal, že Einstein pracoval i na smrtelné posteli. Ještě 24 hodin před posledním vydechnutím požádal svého asistenta, aby mu podal tužku a papír, aby mohl zapisovat výpočty. Pracoval tak dlouho, co mu jen síly stačily. Poté usnul a už se nikdy neprobudil.
Einstein ale nepracoval proto, že by musel. On chtěl. Práce ho udělala šťastným a dávala jeho životu smysl, a to doslova až do konce života. Samozřejmě že ne každého musí dělat šťastným nutně jeho práce. A už vůbec nechci tvrdit, že bychom měli pracovat až do našeho posledního dne. Jak už ale zaznělo, pod slovem štěstí si můžeme představit tak nepřeberné množství věcí, jako je lidí na této planetě. Pro každého bude znamenat štěstí něco jiného.
Hledáme štěstí na správném místě?
Touto otázkou nechci rozhodně nikoho soudit ani posuzovat, co je opravdové štěstí. Pokud někdo vidí smysl svého života v tom, že miluje krásná, drahá a rychlá auta a jízda v nich jej naplňuje niterním štěstím, tak proč by jim nemohl zasvětit svůj život? Stejně tak pokud někoho dělá šťastným pomáhat druhým lidem, nebo klidně jen rybařit, prostě dělat cokoliv, tak proč by to nemohl dělat? Každý z nás by přece měl vědět, co jej dělá šťastným. Častým paradoxem ovšem bývá, že když se lidí zeptáte, jaká činnost je konkrétně dělá šťastnými, často mlčí a sami nevědí.
Není se pak čemu divit, že čím dál častěji slyšíme o syndromu vyhoření, když se kolem nás hemží tolik podnětů, po nichž začneme toužit a které můžeme chtít získat. Jsou ale tyto podněty věci a lidé, anebo se z nich stane vize, která bude naplňovat celý náš život? Albert Einstein v tom měl jasno. Jak to máte vy? Také máte o vlastní vizi jasno? Dokážete si jasně odpovědět na otázku, co vám přináší do života štěstí?
Zdroje a doporučená literatura:
Einstein: Jeho život a vesmír. Walter Isaacson. 2007
