Článek
Můj otec byl rozený podnikatel. Lákalo ho všechno, co vyžadovalo odvahu, ale scházela mu vytrvalost. První překážka, na kterou narazil, mu vzala chuť ke starému a dala naději na nějaký nový podnik.
Takto vzpomíná ve svých pamětech Tomáš Baťa na otce. Byl nejmladší ze třech dětí a do svých deseti let se mohl těšit poctivé rodičovské výchově. To se však změnilo v době, kdy Tomáše Baťu zasáhla první rána osudu. V deseti letech zemřela jeho matka a otec Antonín, poctivý řemeslník a švec, zůstal na děti sám. Dětství Tomáše Bati i jeho bratra Antonína bylo úzce spjato s otcovou živností. Tomáš svému otci koukal pilně pod ruce v ševcovské dílně a již v šesti letech vyráběl ze zbytků materiálu malé botičky, vhodné tak akorát pro panenky. Utržené peníze na jarmarku, kam také poctivě s otcem docházel, si ukládal na vkladní knížku. Stejně jako peníze utržené například za řehtání během Velikonoc.
„Otec řídil naši výchovu velmi důmyslně. Činy, prací a podnikáním,“ vyprávěl Tomáš Baťa a dodává: „Nejprve nám dal příležitost nebo ukázal, jak peníze vydělat, a pak nám vydělané peníze ponechal jako vlastnictví. Tím v nás potlačoval sílu své vlastní žádostivosti a učil udržovat kapitál.“ Chápat sílu vlastního kapitálu a učit se hospodařit s vlastními penězi zasadilo v dětství Tomáše Bati bezesporu první semínka jeho budoucího úspěchu, mravních zásad a hodnot, na kterých vybudoval své impérium. Než se tak ale stalo, muselo se udát ještě mnoho věcí.
Když jsem si pročítal paměti Tomáše Bati, musím uznat, že mě samotného překvapilo, kolik nesnází byl schopen tento člověk překonat. Prakticky už v prvním roce podnikání Baťa se svými sourozenci zkrachoval a stál tváří v tvář osobnímu bankrotu. Nevěděl, jak tuto složitou a náročnou situaci zvládne, byl si však vědom, že ji zvládnout musí. Baťa chápal bankrot jako smrt, ne však jako smrt fyzickou, nýbrž jako smrt morální. Nejprve začal podnikat čistě ze sobeckých důvodů. Jeho původní motivací bylo patřit mezi lepší společnost. Jak hezky zmiňuje ve svých pamětech: „K samostatnému podnikání vedla nás jen touha po lepším živobytí.“ S touto motivací začínal Baťa podnikat a tehdy ještě nemohl tušit, jak se zapíše do lidské historie. Toužil se svými sourozenci především po lepším osobním životě. A právě díky tomu brzy narazil.
Změna motivace
Se sourozenci už jako začínající podnikatel neváhal chodit mezi lepší společnost a na toto období vzpomínal takto: „Pěstovali jsme četné styky s lepší společností a tuze jsme se za to styděli, že jsme byli jen ševci.“ Materiál pro výrobu kupovali na směnky, a když přišel čas na jejich proplacení, požádali své věřitele o prodloužení splatnosti. Tehdy se Baťa smál: „Však na dluhy neteče,“ a dál si užíval toho lepšího života, pro který se rozhodl podnikat. Než se musel jednoho dne podívat bolestivé pravdě do očí. V ten moment se změnila Baťova motivace.
Od té doby už nebyl hnán touhou po lepším životě a bohatství. Tato touha jej přivedla do nesnází. Stál tváří v tvář konkursu, a jak jsem již říkal, to v Baťových očích znamenalo morální smrt. Protože byl však od dětství svým otcem veden k silným morálním zásadám, tak nemohl něco podobného připustit. Od toho dne už nebyl Baťa motivován touhou po bohatství, nýbrž touhou po morálním životě. Nedokázal si představit, že by mohl dál žít s vědomím, že zůstal někomu něco dlužný. Své dluhy splatil během dvou let. Přestal chodit do panské společnosti a znovu se chopil ševcovského šídla. Jak se Baťovi podařilo za tak krátkou dobu splatit všechny dluhy? Nejlépe to popisuje ve svých pamětech:
Vykonáváním všech dělnických prací našel jsem cesty, které vedly k úspoře materiálu i k zjednodušení dělníkovy práce. Teď mi nevadil ani nedostatek peněz, ani úvěru. Prodával jsem hotové zboží ve Vídni těm, kteří platili hned při převzetí zboží, ovšem za ceny, jež oni diktovali. Ukázal jsem objednávku dodavateli surovin a žádal týdenní úvěr proti směnce. Smáli se mi, ale zkusili to s tou troškou. Suroviny nosil jsem na zádech z otrokovického nádraží od půlnočního vlaku (10 km od Zlína). Do rána s jedním dělníkem nakrájel jsem materiál a ráno vydal dělníkům. Dělníci pracovali ve dne v noci, až bylo dílo hotovo. Pak zase dělníci vyspávali a já jel v noci odvézt zboží, dovézt novou surovinu a i peníze na výplatu.
Tímto stylem práce dostál Tomáš svých závazků, a když mohl svému bratrovi hrdě hlásit, že jsou dluhy vyrovnány, přišla další nepříjemná zpráva, další dluhy, o kterých nevěděl. Byl to dvaapůlnásobek toho, co zrovna splatil. Takový dluh už mohl Baťovi zlomit vaz. Ale nezlomil. Ani zde nedopustil pošpinění svého jména.
Dnes vzpomínáme na Baťu jako na vizionáře, skvělého plánovače, organizátora a budovatele. Jsou známy Baťovy domky, továrna ve Zlíně, Baťův kanál, samospráva dílen se strojním vybavením atd. Než byl však Baťa schopen tohle vše dokázat, musel ujít pořádný kus cesty a zažít dlouhé a náročné období.
Příběh Tomáše Bati je v Česku dobřé znám a nepochybuji, že jej znáte také. I po sto letech nám může být Baťa velkou inspirací. Muž, který proslavil město Zlín, si během prvních deseti let svého podnikání prošel velkou proměnou osobnosti. Pro mě je jeho příběh jen potvrzením, že pokud člověk chce jakýmkoliv způsobem zlepšit svůj život, potřebuje se začít nejprve změnit ve svém nitru. Výsledky pa na sebe nenechají dlouho čekat. Baťa založil svůj životní úspěch na zdravých hodnotách a v jedné ze svých myšlenek se vyjádřil:
Jsou tři druhy hodnot, které potřebujete v jakékoli práci na světě: kapitál, vědomosti a svoboda.
Podrobně jsem se životem Tomáše Bati zabýval v jednom z našich FC magazínů. Zde musím poděkovat také Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně, která se mnou byla ochotna na článku spolupracovat a poskytnout Baťovy osobní fotografie. A pokud byste měli chuť nahlédnout více do myšlení jednoho z nejvýznamnějších podnikatelů Československa, můžete tak učinit nahlédnutím do Baťových myšlenek na webu tomasbata.org Věřím, že i pro vás bude jeho příběh inspirací.
Zdroje:
Tomáš Baťa – úvahy a projevy - https://tomasbata.org/uvahy-projevy/
Informační centrum Baťa - https://tomasbata.org/uvahy-projevy/
