Článek
Hodiny prosedí u digitální obrazovky. Klesá jejich pohybová aktivita, ale přibývá obezita. Nezvládají pokročilé komunikační dovednosti. Sedí s kamarády u stolu a zírají do mobilu. Hroutí se z maličkostí a nejsou schopny přijmout nové výzvy. Jejich pohled na realitu je definován skrze krátká minutová videa. A jak zmiňuje neurolog Martin Jan Stránský: „Více jak polovina dětí by raději přišla o ruku, než o mobilní telefon.“ To není jeho názor, odkazuje se na jednu z mnoha studií, která zkoumala stav dnešní mládeže.Víte, když se podívám na dnešní generaci dětí, nemohu se nezeptat:
- Kam směřujeme jako společnost?
- Jaké děti budou vychovávat dnešní děti?
- Co se musí stát, abychom se probudili?
Moderní doba nám přinesla úžasné technologické pokroky, ale s nimi i nové výzvy v oblasti výchovy. Děti jsou stále více ponořeny do digitálního světa, což nás nutí zamyslet se nad tím, jak to ovlivňuje jejich vývoj a budoucnost. Zmíněný neurolog Stránský má k tomuto tématu jasno a věnoval jsem se tomu již ve článku „Mobilní telefon je digitální droga, varuje neurolog Martin Jan Stránský.“ Pokud jste článek nečetli, najdete ho zde.
Kdo nese vinu?
Závislost dětí na mobilních technologiích je zřejmá, a často slýchám od různých lidí věty jako: „Dnešní děti s ineumí hrát… Děti jsou zblbnuté z těch počítačových her…. Děti už na hřiště pomalu nedostanete…“ Možná je na těchto větách kus pravdy. Proč ale mluvíme jen o dětech? Copak je to jejich chyba? Nebyly to náhodou rodiče, kteří své děti už od nejmladšího věku zasypali chytrými telefony, tablety a počítači? Pokud dítě od malička vidí, jak tatínek snídá u mobilní obrazovky nebo jak rodiče sedí na pohovce vedle sebe a každý zírá do mobilu, tak co se naučí dítě vnímat jako běžné a normální?
Odpovědnost není na dětech, ale vždy na rodičích. To, že rodiče často používají tablety jako náhradu za chůvu a jako chabou výmluvu říkají, že to musí dělat, protože ostatní rodiče to dělají také, a pokud by jejich dítě nemělo mobil, cítilo by se špatně, bylo by frustrované a nezapadlo by do dětského kolektivu. Znám to sám moc dobře. Vím, jak je pohodlné utišit křičící dítě digitální obrazovkou, namísto toho, abych se víc zajímal, co způsobilo jeho rozrušení. Pokud jste také rodiče a máte trochu černé svědomí, zkuste se jen malou chvíli zamyslet:
- S kým tráví vaše děti více času?
- S kamarádem na hřišti nebo s fiktivními postavami v počítačové hře?
- Kolik hodin týdně si hrajete se svými dětmi?
- Kdy naposledy jste trávili celý večer hraním stolní hry nebo jen obyčejným povídáním či jinou společnou aktivitou?
Najít zdravou míru
Je snadné ukázat prstem na děti nebo na druhé rodiče. Zkusme si ale položit otázku, co to znamená pro samotný vývoj dětí? Jedna z největších obav pramení z jejich schopnosti navazovat skutečné vztahy a komunikovat s druhými lidmi. Nikdy dříve v známé historii lidstva nebylo tak snadné komunikovat s druhými lidmi po celém světě. Vaše dítě může studovat ve Spojených státech, a přesto máte příležitost ho každý den vidět na své obrazovce. V tomto ohledu může být digitální svět spojujícím prvkem, ale současně může vést k izolaci a nedostatku schopnosti komunikace v reálném životě. Když jsou děti neustále pohlceny obrazovkami, nemají dostatek příležitostí cvičit sociální dovednosti, které jsou nezbytné pro úspěch v životě.
Některé země již přistoupily k omezení používání sociálních sítí pro děti do určitého věku, což může být krok správným směrem. Omezení technologií pro děti by mohlo pomoci obnovit rovnováhu mezi digitálním a skutečným světem, která je nezbytná pro zdravý vývoj.
Ale jak můžeme najít rovnováhu? Začíná to u nás, jako rodičů. Místo toho, abychom se spoléhali na tablety a chytré telefony jako na laciné chůvy, bychom měli aktivně trávit čas s našimi dětmi. Měli bychom je povzbuzovat k zapojení do fyzických aktivit, ke čtení knih a k interakci s vrstevníky tváří v tvář. Ale především bychom v tom všem měli být dětem příkladem. Pokud naše děti uvidí, že mobilní telefon má své místo a nejsme k němu přikovaní celý den, že aktivně vyhledáváme pohyb nebo že usínáme s knihou v rukách, bude je to ovlivňovat.
Nejsem názoru, že bychom měli úplně odmítnout technologii. Pokrok nezastavíš a přináší do společnosti mnoho skvělých věcí. Technologie už má v našich životech své místo a může být skvělým nástrojem pro učení a zábavu. Ale musíme si být vědomi toho, že přehnané používání může mít negativní dopady na psychické a sociální zdraví našich dětí.
Proto je na čase, vážení rodiče, abychom se zamysleli nad tím, jakým směrem chceme vést naše děti. Moderní přístup k výchově vyžaduje vyváženost mezi digitálním světem a skutečným životem. A je na nás, rodičích a vychovatelích, abychom tuto rovnováhu našim dětem předali, abychom je připravili na úspěšnou budoucnost ve světě, který se neustále mění. Proto vás vyzývám, rodiče, až příště ukážete jedním prstem na děti a začnete je kritizovat, podívejte se na svou ruku - zbylé tři prsty ukazují na vás. Proto přestaňte svou neschopnost svádět na děti a společnost.
Zdroje které mě ovlivňují a doporučená literatura:
Kniha Digitální demence od Manfreda Spitzera
Rozhovor s neurologem Martinem Janem Stránským - https://www.youtube.com/watch?v=QSfAw_VM9yo&t=3571s
