Článek
Psal se rok 1905, když seděl Edwin C. Barnes na nádraží a žmoulal v ruce posledních pár drobných. Mladý muž, v otrhaných šatech měl jediný sen, setkat se s Thomasem Edisonem a stát se jeho obchodním partnerem. Jenže peníze které měl v ruce, ani nestačily na cestu do New Jersey, tak jak by se k němu mohl dostat? Barnes neváhal příliš dlouho, kdy nádražím projížděl nákladní vlak, rozeběhl se a skočil na něj. Nevěděl, co jej čeká v New Jersey, ale věděl že je to jediný směr, který je v souladu s jeho velkým snem.
Thomas Alva Edison byl považován za jednoho z nejúspěšnějších inovátorů a vynálezců své doby. Chodili za ním všichni vynálezci a nabízeli mu svoje produkty. Byl to velký podnikatel a vizionář a měl pod sebou spoustu schopných obchodníků. Možná bychom mohli tehdejšího Edisona srovnávat s dnešním Elonem Muskem. A za tímto úspěšným mužem se Edwin C. Barnes vydal v otrhaných šatech, bez vzdělání nebo jakéhokoliv vynálezu. Neměl vůbec nic, jen sen stát se Edisonovým obchodním partnerem.
Sebevědomě vstoupil do jeho slavné laboratoře bez ohlášení, aby mu oznámil, že sním přišel uzavřít obchodní partnerství. Všichni členové Edisonova týmu, kteří stáli poblíž, se rozesmáli. Jediný Edison se nesmál. Každý týden vyhodil ze své kanceláře desítky vynálezců, kteří chtěli využít jeho obchodní sítě pro vlastní zbohatnutí. Barnes se ale od těchto vynálezců v něčem lišil. Čišilo z něj naprosté odhodlání a sebevědomí. Takové, jaké sám Edison nikdy neviděl. Edisonovi zaměstnanci viděli žebráka, co se pravděpodobně pomátl na rozumu, Edison však viděl odhodlaného mladého muže, který byl připraven udělat vše, co je třeba, aby dostál svým slovům.
A právě díky velkému sebevědomí a ambicím se Edison rozhodl dát mladému muži šanci. Když se žebráka s drobnou známkou opovržení zeptal, jakou práci by pro něj chtěl vykonávat, odpověděl: „Jsem připraven přijmout jakoukoli pozici, kterou mi nabídnete. Budu ji vykonávat, jak dlouho bude třeba, dokud nedostojím svému slovu a nestanu se vaším obchodním partnerem.“ Byl to jediný cíl, se kterým se za vynálezcem rozjel. Pro splnění tohoto cíle byl ochoten obětovat cokoliv. Barnesovo odhodlání zkušeného Edisona přesvědčilo a nabídl mladému ambicióznímu muži zaměstnání. Nabídl mu práci zametače podlah a Barnes tuto nabídku s nadšením přijal.
Naprostá houževnatost
Edwin C. Barnes nabídku slavného vynálezce přijal bez jediného zaváhání. Ani v nejmenším náznaku nebyl skleslý a necítil se poníženě, naopak cítil vděčnost za šanci být po boku Edisona a věřil, že se naskytne i příležitost, která povede ke splnění jeho snu. Budoucí Edisonův partner pochopil, že se mu naskytla životní příležitost. Mohl být po boku spolupracovníků, které si vybíral jeden z nejlepších vynálezců své doby, který se potkával i s těmi nejmocnějšími lidmi na světě.
Od samého začátku odváděl Barnes pro Edisona tu nejlepší práci, jakou mohl. Tvrdě pracoval bez jediného zaváhání, aniž by ustoupil od svého cíle - navázat partnerství se světovým lídrem. Čas plynul a na první pohled se nic zvláštního nestalo. Barnes byl stále zametač a snad nikoho z Edisonových spolupracovníků by tehdy nenapadlo, že by se to někdy mohlo změnit. Na první pohled se skutečně nedělo nic mimořádného, ovšem v mysli Edwina C. Barnese se odehrávalo cosi velkého. Měl oči otevřené, učil se od těch nejlepších a trpělivě vyčkával na svou příležitost. A po dvou letech se Barnes své příležitosti přece jen dočkal a chopil se jí plnou silou.
Edison byl tehdy rozhodnutý uvést na trh svůj revoluční vynález - diktovací stroj. Záznamník, který byl později pojmenován jak Ediphone. Výroba tohoto revolučního zařízení, jež mělo umožnit jeho uživatelům během diktování vytvářet hlasový záznam, trvala několik let. Edison věřil, že tento vynález pomůže zásadním způsobem zvýšit produktivitu vedoucích pracovníků ve firmách. Ovšem Edisonovi obchodníci, kteří měli toto zařízení prodávat po celých státech, měli odlišný názor. Usoudili, že vynález je příliš drahý a lidé v něm neuvidí žádnou hodnotu. Pochybovali o komerčním úspěchu takového zařízení a odmítli jej prodávat. A přesně to byla ta příležitost, na kterou čekal Edisonův zametač.
Barnes narozdíl od Edisonových obchodníků viděl ve vynálezu veliký potenciál. Věděl, že pokud někomu bude schopen ušetřit čas a zvýšit jeho produktivitu, bude schopen z něj udělat i svého zákazníka. Uvědomil si, že mu k nohám přistála celoživotní příležitost, proto neztrácel čas a vypracoval marketingový plánu prodeje Edisonova diktovacího stroje. Stejně jako před dvěma lety, když předstoupil před Edisona jako žebrák, před něj přestoupil i nyní. Před těmi dvěma lety mu sebevědomě oznámil, že za ním přijel, aby se stal jeho obchodním partnerem. Po dvou letech pečlivé „zametačské“ práce, s naprosto stejným nadšením a sebevědomím před něj předstoupil znovu, aby mu prezentoval marketingový plán na prodej záznamového zařízení po celé Americe. Edison i tehdy viděl v Barnesových očích to naprosté odhodlání splnit to, o čem mluví. Viděl skvělý plán prodeje, kterým byl tolik ohromen, že ochotně souhlasil s výlučnými právy na prodej a distribuci nového hlasového zařízení v Chicagu a blízkém okolí.
Mužem činu
Nadšený obchodník Edwin C. Barnes dostál svým slovům, během několika prvních měsíců prodal tisíce záznamových zařízení a brzy v Chicagu založil vlastní firmu „Edwin C. Barnes & Brothers“. S touto společností lámal obchodní rekordy, ovšem to Barnesovi nestačilo. Předstoupil před Edisona s marketingovým plánem na prodej „ediphonů“ po celé Americe, nejen v Chicagu, a tohoto plánu se hodlal držet.
Pečlivě si vybíral spolupracovníky do svého týmu. Když pracoval u Edisona jako zametač, tak viděl, jak důležité je obklopovat se těmi nejlepšími. Podařilo se mu postavit nejschopnější zákaznický servis a prodejní tým v celých státech, aby dosáhl svých slov, která tak sebevědomě prezentoval před Edisonem. Brzy se svým týmem ovládal trhy v dalších státech a ve velmi mladém věku se stal multimilionářem. Svůj úspěch ale nikdy neměřil počtem vydělaných peněz ani velikostí tržeb. Od počátku se soustředil na maximální spokojenost zákazníků. Než někomu diktovací stroj prodal, vždy se ubezpečil, že splní svůj účel a nestane se jen těžítkem v kanceláři. Sbíral od svých zákazníků zpětnou vazbu, zajišťoval servis, hledal problémy, které zákazníci řeší, a nabízel řešení. Nikdy neměl potřebu uchýlit se k nemorálním obchodním praktikám. V duchu těchto hodnot vedl svou firmu, v duchu těchto hodnot žil i svůj život a stejně vedl i všechny své zaměstnance. Hlavním hodnotu pro Edwina C. Barnese, a tím i jediným měřítkem úspěchu byl počet spokojených zákazníků.
Lidé, kteří s Barnesem pracovali, o něm prý mluvili jako o pilném pracantovi, který měl neustále potřebu vědět, co se děje okolo něj. Chtěl jít neúnavně s dobou, sledoval nové trendy, nebál se žádných problémů, ale hledal pro ně řešení. Nikdy nečekal, až se dobré věci stanou samy, snažil se je sám tvořit Své pracovní týmy držel vysoce motivované a soustředěné na práci, snažil se být více partnerem a lídrem než diktátorem a šéfem. Naslouchal lidem ve firmě, byl zvyklý osobně hovořit se všemi lidmi na všech pozicích. Každý názor ve firmě měl pro něj hodnotu, bez ohledu na to, zda to byl názor dělníka, manažera nebo muže se smetákem v ruce. Koneckonců on sám býval kdysi tím mužem se smetákem a kdo ví, kde by dnes byl, kdyby tehdy Thomas Alva Edison nenaslouchal jeho snům.
Zajímavost na závěr
Světoznámý bestseller Myšlením k bohatství od Napoleona Hilla, ve kterém byl uveden i příběh Edwina C. Barnese, byl vydán roku 1937. Jen během velké hospodářské krize bylo prodáno více jak 15 milionů výtisků a po sedmdesáti letech od vydání magazín BusinessWeek označil tuto knihu jako šestou nejprodávanější tištěnou publikaci na světě.
Ovšem dříve, než Hill vydal svou životní publikaci, produkoval již roku 1925 neméně známou knihu The Law of Success, která byla do češtiny přeložena pod názvem - Zlatá pravidla úspěchu. Tato první Hillova kniha vznikla na popud slavného ocelářského magnáta Andrewa Carnegieho, který tehdy Napoleona Hilla jako ještě mladého reportéra požádal o realizaci stovky rozhovorů s úspěšnými lidmi své doby. Dílo bylo poprvé představeno jako 15 samostatných brožur a prezentováno formu přednášek. Již v první kapitole Napoleon Hill představuje koncept „Mastermindu“, který byl mnohými autoritami uznán jako klíčový systém pro dosahování úspěchu.
Jedním z velikánu tehdejší doby, se kterým se Napoleon Hill setkal, byl právě i Thomas Alva Edison, který mu vyprávěl příběh o nejvytrvalejším muži, jakého kdy potkal. Byl to příběh Edwina C. Barnese, o kterém Hill mluvil již ve své první publikaci The Law of Success. S odkazem na dobu těsně před tím, než Barnese dosáhl svého vrcholného úspěchu, Hill ve své knize uvádi: „V té době měl největší a nejdražší kolekci oblečení, jakou jsem kdy v životě viděl nebo o ní slyšel.“ Údajně se Barnesův šatník skládal ze třiceti jedna obleků. Pro každý den v měsíci byl určen jeden oblek. Když se Napoleon Hill bývalého zametače zeptal, proč má ve svém šatníku tolik obleků, Barnes mu odpověděl: „Nenosím třicet jedna obleků v měsíci kvůli tomu, jak působím na lidi. Dělám to hlavně pro to, jak ty obleky působí na mě.“ Jeden z nejúspěšnějších obchodníků Thomase Alvy Edisona nedbal na styl svého oblékaní jenom proto, aby působil úspěšně, ale aby se on sám cítil úspěšný.
Zdroje a doporučená literatura:
Kniha Myšlenám k bohatství 1937 od Napoleona Hilla
Kniha Zlatá pravidal úspěchu od Napoleona Hilla
