Článek
Knih osobního rozvoje byly napsány už stovky. Četly je už miliony lidí a informace skryté v těchto knihách mají opravdu cenu zlata. Pomohly ale tyto informace skutečně všem čtenářům objevit zlatý poklad? Občas si říkám, kéž by tomu tak bylo a díky seberozvojovým knihám bylo v naší společnosti tolik mimořádně úspěšných lidí jako čtenářů, co tyto knihy četli.
Osobně mám seberozvojové knihy moc rád. Jednak si uvědomuji, že mi zcela zásadně pomohly ke změně mého myšlení. A právě až tato změna měla za následek, že jsem byl schopen pokořit výzvy, se kterými jsem bojoval několik let. Současně si ale uvědomuji že ani zdaleka si nepamatuji vše, co jsem si v knihách přečetl, natož abych byl schopen všechny ty informace využít ve svém životě. Nemám moc rád, když někdo prodává svou knihu nebo produkt stylem: „Přečtěte si mou knihu nebo se zaregistrujte do mého kurzu a změňte jednou provždy svůj život. Splňte si své sny a cíle.“ Myslím si totiž, že přečtení jedné knihy nebo absolvování jednoho kurzu prostě nemůže samo od sebe změnit náš život ani nám jen pomoct splnit si novoroční předsevzetí.
Nový rok je už tradičně období, kdy se snažíme začít znovu. Stanovujeme si vize a cíle. Snažíme se skoncovat se zlozvyky v podobě novoročních předsevzetí. Nakonec se to ale podaří jen zlomku lidí. Zbytek na své sny zapomene už pár dnů po té, co se rozeběhne do stereotypu všedního života. Osobně jsem přečetl desítky seberozvojových knih. I díky nim se mi podařilo skoncovat s kouřením ze dne na den, během roku zhubl padesát kilogramů a vyřešil těžkou finanční situaci. Odnesl jsem si z nich důležitá uvědomění. Pochopil jsem, že pokud skutečně chceme svůj život zcela zásadně změnit a konečně splnit všechny výzvy, o které se již tolik let snažíme, měli bychom uvědomit tři omyly, o kterých si myslíme, že jsou pro náš úspěch podstatné. Dovolte mi se o ně podělit.
Cíle nejsou důležité
První z takových omylů bychom mohli charakterizovat nadpisem „Chceš-li najít cestu, musíš znát cíl“. Jistě jste už někdy slyšeli, že pokud chcete v životě něčeho dosáhnout, musíte si v první řadě stanovit své cíle. Je před námi začátek roku. Období novoročních předsevzetí, kdy se často fixujeme na cíle a plní odhodlání se za nimi rozeběhneme. Jenže už po pár dnech se cítíme ztracení, jako bychom zabloudili a přestáváme věřit sami sobě. Chtěl bych tím jednoduše říct, že pokud se nejprve začnete zaměřovat na konkrétní cíle a budete myslet jen na ně, snadno můžete zabloudit a dojít úplně někam jinam.
Ukážu vám to na příkladu. Stojíte v Praze a někdo za vámi přijde a sdělí vám cíl vaší nové cesty. Řekne: jeď do Jáchymova, čeká tam na tebe poklad. Najednou tedy máte cíl i důvod, proč se za ním vydat. A tak přijdete do Jáchymova a zjistíte, že tam žádný poklad není. Jeho hledáním pak strávíte třeba i hodiny, dny, týdny a měsíce, než vám dojdou síly a trpělivost. A najednou jste zklamaní, nezískali jste žádný poklad ani úspěch, přestože jste dorazili do cíle. Problém ale není v tom, že by vám ten, kdo vás za pokladem poslal, lhal. Slibovaný poklad na vás skutečně čekal v Jáchymově. Problém je v tom, že jste se vydali za cílem dřív, než jste si ujasnili směr své cesty. V Česku je totiž jeden Jáchymov u Karlových Varů a druhý u Velké Bíteše na Moravě. Takže problém nebyl v tom, že jste se rozhodli dosáhnout cíle, ale v tom, že jste si nejprve neujasnili, jakým směrem se máte do toho cíle vydat. Chápete, co tím chci říct, proč nejsou cíle důležité?
Dříve, než se vydáte za svými cíli typu kolik zhubnete, kolik peněz vyděláte nebo kolik kilometrů naběháte, byste se měli zamyslet, kým se chcete na konci své cesty stát a proč byste se vůbec měli na takovou cestu vydat. Než se začnete zaměřovat na konkrétní cíle a začnete přemýšlet o jednoduché metodě SMART, o které jste už určitě četli v nejedné seberozvojové knize, zkuste se nejprve zaměřit na směr své cesty, svou osobní vizi. Jakmile pochopíte svou vizi za rok, dva, pět nebo i deset let, postupem času si i uvědomíte, že cíle skutečně nejsou důležité, protože si mnohem více vychutnáváte cestu samotnou a zaměřujete se na všechny procesy, které vám pomáhají dosahovat takových cílů, o kterých jste na začátku cesty neměli ani odvahu přemýšlet.
Změna potřebuje čas
Další omyl, který si můžeme vsugerovat, jakmile si přečteme nějakou knihu a rozhodneme se skutečně vykročit za úspěchem, je, že úspěchu nikdy nedosáhneme přes noc. Víte, proč většina lidí, co vyhrála velkou sumu peněz v loterii, velmi rychle opět o všechny peníze přišla a dostala se do mnohem větších problémů a neúspěchů než před výhrou? Tito lidé totiž nezměnili své myšlení, způsob svého uvažování. A protože to neudělali, velmi rychle se dostali zpět. Právě způsob vašeho myšlení totiž formuje vaši realitu.
Pokud jste dvacet nebo třicet let uvažovali nějakým způsobem, osvojili jste si nějaké vzorce uvažování, nemůžete od sebe očekávat, že se změníte za jednu noc. Že si přečtete jednu knihu a lusknutím prstu je z vás nový člověk. Je to dlouhodobý proces, a čím větší změny budete potřebovat dosáhnout pro naplnění své osobní vize, tím větší čas byste si měli na tuto změnu dát. Myslím si, že tohle je důležité si uvědomit hned na začátku vaší cesty za úspěchem. Je super, pokud jsme schopni si uvědomit, že chceme-li změnit svůj život, musíme změnit i sami sebe. Neměli bychom se ale chtít měnit přes noc, je to dlouhodobý proces. Změna vašeho života a myšlení bude vyžadovat změnu vašich návyků i prostředí. Pozitivní mysl nikdy nevybudujeme se zlozvyky a v negativním prostředí. Na to bychom neměli zapomínat.
Talent není všechno
No a třetí omyl, který nám asi nejvíce brání splnit si své sny, je, že abychom se mohli stát úspěšnými, musíme nejprve objevit náš skrytý talent. Tohle je prostě blbost – když mi v první třídě učitelka řekla, že nemám hudební sluch a jsem poleno, neznamená to, že se nikdy nenaučím hrát na kytaru, a to jenom proto, že na to nemám nadání. Je pravda, že není na světě dítě, které by se narodilo bez talentu. Objevit takový talent je dar, tento dar ale ještě automaticky neznamená, že se musíme stát v daném oboru úspěšnými. Talent jako takový je totiž často přeceňovaný a mnohem větší darem, než je talent, jsou naše ambice, naše píle a pracovitost. Pamatujte prosím na rovnici úspěchu Angely Duckworthové, autorky knihy Houževnatost, která připomíná, že úsilí se počítá dvakrát talent x úsilí2 = úspěch. Upřímně si myslím že nulový talent prostě neexistuje. Vždy tam bude alespoň nějaká desetinka nebo setinka nějakého talentu pro něco, kterou můžeme vynásobit pílí a získat dovednost, ve které se můžeme stát i mistrem, pokud budeme skutečně chtít.
Zdroje a doporučená literatura pro lepší život:
Kniha Atomové návyky od Jamese Cleara
Kniha Houževnatost od Angely Duckworthové
Pracovní kniha Nový začátek od Petra Casanovy
Kniha Myšlením k bohatství od Napoleona Hilla
