Článek
Znáte ten pocit, kdy se v životě rozhodnete pro změnu, ale po nějaké době zjistíte, že jste zase sklouzli zpět do starých vzorců chování?
Je zcela logické, že pokud chceme v životě začít dosahovat lepších výsledků v jakékoliv oblasti, tak potřebujeme změnit i naše chování. Nezáleží na tom, zda chceme zlepšit svou fyzickou kondici, vztahy nebo finanční příjem. Každé zlepšení si vyžaduje změnu chování. Co je ale důležité zmínit, a mám občas pocit, že na to rádi zapomínáme, že by se především mělo jednat o změnu chování, které neustále opakujeme – o změnu našich návyků.
Ostatně uznejte sami, očekáváte vyrýsované tělo po jedné návštěvě v posilovně? Představa je to sice hezká, ale samozřejmě nefunguje. Navíc, když se nad tím zamyslíte, jak byste si vážili svých výsledků, pokud byste jich dosáhli bez námahy? Proč lidé, kteří vyhrají velké peníze v loterii, o ně velmi brzy přijdou nebo je utratí a za nedlouho zase nemají nic? Jednoduše je to o tom, že nebyli ochotni změnit své návyky (které můžeme chápat jako vzorce chování) zakódované v mysli. I proto v úvodu každého podcastu zmiňuji a stále jsem o tom čím dál více přesvědčený, že pokud chceme změnit svůj život, potřebujeme nejprve změnit způsob myšlení. Vím, že se to řekne snadno. Jenže jak na to?
Způsobů a technik existuje určitě několik. Výborná kniha, která o tomto tématu pojednává a kterou bych nazval až praktickou příručkou pro změnu myšlení, jsou Atomové návyky od Jamese Cleara. Základní myšlenka knihy je vlastně velmi prostá – všechny drobné změny, které opakujeme každý den se násobí jako úrok na spořícím účtu. Pokud vytrváme, na konci sklidíme ovoce.
Vytrvat ve změně
Možná že také znáte ten pocit, kdy se vám zalíbí myšlenka či nápad v knize. Ve chvíli, kdy se člověk myšlenkou vědomě zabývá, tak přesně ví, jakým způsobem dosáhnout své představy. V daný moment rozumí, CO chce dělat, JAK to chce dělat a možná i zná své PROČ. Často pak jsme schopni po podobné úvaze nasbírat dost energie k činům.
Jdeme do fitka a koupíme si permanentku, uděláme nákup se zdravými potravinami a podobně. Jakmile se ale na naši myšlenku a cíl přestaneme vědomě soustředit a vrátíme se do stereotypu všedních dnů, najednou třeba zjistíme, že se chováme jinak, než jsme vlastně chtěli. Jednoduše se v naší mysli opět a zcela automaticky spustí zažité vzorce myšlení a z nich navazující návyky chování. Ve chvíli, kdy si to uvědomíme, snadněji můžeme prožívat emoce smutku a zklamání. Čímž vlastně přicházíme jen o další energii.
Někteří lidé na sebe bývají v takových momentech naštvaní. V hlavě jim začne znít kritický hlas, který například předkládá různé argumenty, proč nemá smysl se o změnu pokoušet a proč je pohodlnější nechat vše při starém. V tu chvíli, i když si to možná ani neuvědomujeme, se v nás začíná odehrávat vnitřní boj. Najednou soupeříme sami se sebou. Se svými myšlenkami, touhami a návyky. Jako by jedna část našeho já toužila po změně a druhá se jí bránila. Je možné tento boj vyhrát?
Osobně jsem názoru, že do podobného boje nemá smysl se vůbec nepouštět. Což může být někdy dost těžké, protože ten kritický hlas, „šmejd v naší hlavě“ nás zná velmi dobře, a tudíž i moc dobře ví, na které místo udeřit. Ostatně poznal jsem to sám. Už to bude deset let, co jsem zahodil plnou krabičku cigaret a už si nikdy nezapálil. Stejně tak to bude sem let, co jsem během jednoho roku zhubl 50kg. Byly to velké životní změny, ale všechny jsou jen výsledkem drobných kroků. Během cesty za změnou jsem mockrát slyšel onen kritický hlas. Taký to znáte když se vrací? Co dělat když se nám ten šmejd v hlavě pořád hlásí o slovo? Jak jej utišit na pořád? S podobnou otázkou se na mě obrátila Markéta, jedna z pravidelných posluchaček podcastu Myšlením na vrchol.
Mysl pod kontrolou
Moje odpověď možná nebyla příjemná, ale byla upřímná. Víte, onen vnitřní kritik, chcete-li šmejd v hlavě, se bude chtít vrátit celý život. Nikdy jej z hlavy nevyženete úplně. A vlastně by to neměl být náš hlavní cíl. Jak jsem už zmiňoval, nedává smysl pouštět se neustále do jakéhokoliv vnitřního boje. Naším hlavním cílem by mělo být najít způsob ke spolupráci. Udělat si ze svého vnitřního kritika nejlepšího kamaráda a parťáka do života. Bohužel u některých lidí je ale jejich vztah s vnitřním hlasem už tak pošramocený, že je pro ně možná jednodušší si představit, jak svého kritika vyhnat ven než se pokoušet o jakoukoliv nápravu. Proto když se vám v hlavě neustále opakuje kritický hlas, je důležité vést s ním dialog, a ne se proti němu hned bránit.
Pomohlo mi k tomu, když jsem si uvědomil, proč se ten parťák v mé mysli takhle chová. Jeho cílem není škodit. Chce pomáhat a snaží se šetřit naší energií. A přesně k tomu používá vzorce myšlení z minulosti a naše návyky. Dokážete si představit, kolik energie by nás stálo mít neustále vlastní mysl pod kontrolou? Kontrolovat každou myšlenku je prakticky nemožné. Naše mysl vždy volí cestu nejmenšího odporu. Pokud jsme se dvacet let chovali nějakým způsobem, vytvořili jsme si návyk, který si v naší mysli upletl pevné synaptické spojení. Díky tomu už nad tím nemusíme přemýšlet a děláme věci automaticky. Řídíme auto, čistíme si zuby nebo jen chodíme a běháme. Zkrátka a dobře: Vše, co dnes děláme, vychází z programů, které jsme si osvojili, a pokud se chceme rozhodnout podobné programy přepsat, vyžaduje to od nás trochu pevné vůle a času.
Jenže ve chvíli, kdy neustále bojujeme sami se sebou a plýtváme energií pro vnitřní boj, se nemůžeme divit, že nám už nezbývá energie pro rozvoj a růst. Proto, pokud máte podobné trápení, pokud neustále bojujete se svým vnitřním já a hledáte způsoby, jak přepsat své návyky a vzorce chování, nechtějte je přepsat ze dne na den. Nehledejte zkratky a neočekávejte okamžité výsledky. Každá změna potřebuje svůj čas. Ostatně je to vlastně dobře, že se věci nedějí hned, často můžeme během cesty zjistit, že možná chceme něco jiného a sbírat zkušenosti, které dělají lidský život bohatší.
