Článek
Slunce, životodárná hvězda a centrum naší Sluneční soustavy, není věčné. Jako každá hvězda má i ono svůj životní cyklus, který se nevyhnutelně blíží svému konci. Ačkoli se jedná o proces vzdálený miliardy let, jeho pochopení nám dává fascinující vhled do fungování vesmíru a do toho, jak se rodí a umírají hvězdy. Kolaps Slunce nebude dramatickým zánikem ve smyslu výbuchu supernovy, nýbrž pomalou a postupnou transformací, která však bude mít pro Zemi a zbytek vnitřní Sluneční soustavy fatální následky.
Současný stav: Střední věk a stabilita
Slunce se v současné době nachází ve střední fázi svého životního cyklu, známé jako hlavní posloupnost. Je staré přibližně 4,6 miliardy let a v jeho jádře probíhá stabilní jaderná fúze, při které se vodík přeměňuje na hélium a uvolňuje se obrovské množství energie. Tato energie vytváří tlak, který vyrovnává gravitační síly a udržuje Slunce v hydrostatické rovnováze. Díky tomu je Slunce stabilní žlutý trpaslík, který bude spolehlivě zářit dalších přibližně 5 miliard let.
První fáze kolapsu: Proměna v rudého obra
Konec stability nastane, když Slunci dojde v jádře zásoba vodíku. To se stane asi za 5 miliard let.
- Vyčerpání vodíku v jádře: Jakmile dojde vodík, jaderná fúze v jádře se zastaví. Gravitace začne převažovat a jádro Slunce se začne smršťovat a zahřívat.
- Spalování vodíku v obálce: Teplo z kolabujícího jádra zapálí vrstvu vodíku v okolním obalu. To způsobí, že vnější vrstvy Slunce se začnou extrémně rozpínat a ochlazovat, což změní jeho barvu na načervenalou.
- Rudý obr: Slunce se stane rudým obrem. Bude obrovské, stokrát až tisíckrát větší než dnes. Jeho vnější hranice pohltí oběžné dráhy Merkuru, Venuše a s největší pravděpodobností i Země. Naše planeta bude buď pohlcena do rozpínající se atmosféry Slunce a vypařena, nebo se stane neobyvatelnou ohnivou pustinou. Zemi, pokud by existovala, by v této fázi čekal konec ve žhnoucím plynokapalném moři.
Druhá fáze: Héliový záblesk a stabilizace
Po dosažení fáze rudého obra se jádro Slunce zahřeje natolik, že se spustí jaderná fúze hélia. Hélium se začne přeměňovat na uhlík a kyslík.
- Héliový záblesk: V případě Slunce, jakožto hvězdy s relativně nízkou hmotností, dojde k rychlému a nekontrolovatelnému spuštění fúze hélia, což se nazývá héliový záblesk. Tento jev bude energeticky silný, ale vnější vrstvy Slunce jej pohltí, takže to nebude viditelné zvenčí.
- Stabilizace: Po héliovém záblesku se Slunce na nějaký čas stabilizuje, stane se menší a jasnější než rudý obr, ale stále bude mnohem větší a teplejší než dnes. Tato fáze bude trvat řádově desítky až stovky milionů let.
Třetí fáze: Umírající hvězda a planetární mlhovina
Jakmile Slunci dojde i hélium v jádře, začne jeho skutečný kolaps.
- Odkopávání vnějších vrstev: Jaderné reakce se zastaví. Vnější vrstvy Slunce se začnou postupně oddělovat a rozptýlí se do okolního prostoru, tvoříc pomalu se rozpínající obálku horkého plynu.
- Planetární mlhovina: Tento obal vytvoří nádhernou a barevnou strukturu známou jako planetární mlhovina (navzdory názvu nemá nic společného s planetami, jméno pochází z historického omylu). Tyto mlhoviny jsou krátkodobé (několik desítek tisíc let) a jsou typickým projevem zániku hvězd podobných Slunci. Poskytují krásné pohledy na noční obloze (např. Prstencová mlhovina).
Konečný osud: Bílý trpaslík
Po odkopnutí vnějších vrstev zůstane jen obnažené, horké a extrémně husté jádro Slunce.
- Bílý trpaslík: Z jádra se stane bílý trpaslík. Bude to objekt o hmotnosti Slunce, ale velikosti přibližně jako Země. Nebude v něm probíhat žádná jaderná fúze. Bílý trpaslík bude vyzařovat pouze zbytkové teplo a bude pomalu chladnout po biliony let.
- Černý trpaslík: Teoreticky, po nesmírně dlouhé době, kdy bílý trpaslík zcela vychladne a přestane vyzařovat jakékoli světlo nebo teplo, se stane tzv. černým trpaslíkem. To je však pouze hypotetický objekt, protože vesmír není dostatečně starý na to, aby se již nějaký bílý trpaslík zcela vychladil.
Důsledky pro Zemi a lidstvo
Ačkoli se jedná o proces vzdálený miliardy let, kolaps Slunce je nevyhnutelným osudem naší domovské hvězdy. Pro lidstvo to znamená, že pokud naše civilizace přežije a bude chtít pokračovat v existenci, bude muset v daleké budoucnosti opustit Zemi a najít si nový domov v jiném planetárním systému. Studium životních cyklů hvězd nám nejen pomáhá pochopit náš vlastní osud, ale také nám dává vodítka k hledání a rozpoznávání obyvatelných světů kolem jiných hvězd ve vesmíru.
Co myslíte, dokáže lidstvo do té doby najít nový domov ve vesmíru?
