Lesy: životní systémy Země a boj o jejich přežití

Když vejdete do lesa, obklopí vás ticho přerušované zpěvem ptáků, šustěním listí a ševelením větru. Toto zdánlivé ticho však skrývá jeden z nejživějších a nejkomplexnějších systémů naší planety. Lesy, které pokrývají přibližně třetinu zemského povrchu, jsou domovem více než 80 % všech suchozemských živočišných a rostlinných druhů. Jsou klíčovým regulátorem klimatu, zásobárnou vody a půdy, a především – životně důležitým zdrojem pro lidstvo. Přesto dnes lesy čelí bezprecedentnímu tlaku. V tomto článku se podíváme na to, co dělá lesy tak jedinečnými, jak se měnily v čase, čemu čelí dnes a jak je můžeme zachránit.

Les je dynamický systém, kde stromy tvoří základní strukturu, ale skutečný život se odehrává ve spleti vazeb mezi organismy, od hub a mikroorganismů v půdě až po ptáky v korunách stromů. Lesní ekosystém funguje jako obrovská továrna na energii, která prostřednictvím fotosyntézy přeměňuje sluneční světlo, oxid uhličitý a vodu na kyslík a organickou hmotu. Tento proces je nejen základem potravního řetězce, ale i klimatického systému – bez lesů by koncentrace CO₂ v atmosféře byla mnohem vyšší a teplota planety by nekontrolovaně stoupala.

Kromě uhlíku zachycují lesy i vodu a regulují její oběh. Lesní půda funguje jako houba – nasává vodu při deštích a uvolňuje ji během sucha, čímž stabilizuje průtoky řek a chrání před povodněmi. Kořeny stromů zabraňují erozi, listy a větve zpomalují dopad deště na zem, lesní mikroklima snižuje extrémy teplot. Krajiny pokryté lesem mají větší schopnost udržet si stabilní klima než odlesněná území, což je v době klimatických výkyvů zcela zásadní.

Rozdílné typy lesů nabízejí různé funkce a bohatství druhů. Tropické deštné pralesy, jako Amazonie nebo Konžský deštný prales, jsou nejrozmanitějšími biotopy planety – v jednom hektaru může růst přes 200 druhů stromů. Mírné listnaté lesy, typické pro Evropu, jsou domovem jelenů, lišek, datlů nebo sov. Boreální lesy na severu, tvořené převážně jehličnany, pokrývají rozsáhlá území Ruska, Kanady a Skandinávie a hrají zásadní roli v ukládání uhlíku do půdy. Každý typ lesa má své specifické ekologické vlastnosti i výzvy.

Dlouhou dobu byl vztah člověka k lesu úzký, přímý a vzájemně propojený. Lesy poskytovaly dřevo na stavby a palivo, byliny pro léčení, potravu i útočiště. Mnoho starých kultur považovalo lesy za posvátné – keltské háje, slovanské pralesy nebo japonské šintoistické svatyně hluboko v lesích svědčí o tom, že příroda byla vnímána jako síla, která si zasluhuje úctu. Avšak s industrializací, růstem populace a expanzí zemědělství došlo ke zlomovému okamžiku – lesy začaly být vnímány primárně jako ekonomický zdroj, nikoli jako živý organismus.

Dnes jsme svědky dramatického úbytku lesů. Každý rok zmizí z povrchu Země přibližně 10 milionů hektarů lesa, což odpovídá ploše zhruba 15 fotbalových hřišť každou minutu. Největší ztráty se odehrávají v tropických oblastech, zejména v Brazílii, Indonésii a Kongu. Odlesňování je poháněno těžbou dřeva, těžbou nerostných surovin, ale hlavně přeměnou lesů na zemědělskou půdu – často pro chov dobytka nebo pěstování plodin jako je sója nebo palmový olej. Taková transformace má za následek nejen ztrátu biodiverzity, ale i nárůst emisí skleníkových plynů, narušení vodního cyklu a vysídlení původních obyvatel.

Dalším znepokojujícím fenoménem je degradace lesů, tedy situace, kdy sice lesy na první pohled zůstávají, ale ztrácí svou ekologickou hodnotu. Dochází k tomu při fragmentaci lesa silnicemi, kácením jednotlivých druhů nebo zavlečením invazních druhů, které narušují rovnováhu. Degradované lesy jsou méně odolné vůči škůdcům, nemocem a extrémním jevům, jako jsou požáry nebo větrné kalamity.

Evropa, a konkrétně i Česká republika, čelí specifickým problémům. Velká část lesů ve střední Evropě byla v minulosti přeměněna na monokultury – nejčastěji smrkové – které jsou sice ekonomicky výhodné, ale ekologicky velmi zranitelné. Sucha posledních let, kombinovaná s rozšířením kůrovce, vedly k masivnímu hynutí stromů a proměně rozsáhlých oblastí v mrtvé lesy. Tento jev nutí odborníky i lesní hospodáře k přehodnocení dosavadních přístupů.

Naštěstí roste zájem o přírodě blízké lesní hospodaření. Tento přístup staví na rozmanitosti – sází se více druhů stromů, v různém stáří, s minimálním zásahem do přirozených procesů. Důraz je kladen na obnovu původních druhových složení, využívání přirozené obnovy lesů a dlouhodobé plánování. V Česku lze vidět příklady takového přístupu v Jeseníkách, na Šumavě nebo v Beskydech, kde se lesy pomalu obnovují z kalamit do bohatších, odolnějších celků.

Zcela specifickou kapitolu tvoří pralesy – lesy, které nebyly nikdy káceny a zůstaly relativně nedotčené. V Evropě se vyskytují už jen na několika málo místech – na Ukrajině, v Rumunsku, na Slovensku či v Karpatách. V České republice se za prales považuje například Boubínský prales na Šumavě. Ochrana těchto míst je nesmírně důležitá nejen pro zachování přírodního dědictví, ale i jako živé laboratoře pro výzkum.

V boji za záchranu lesů hrají klíčovou roli i technologie. Satelitní snímky umožňují sledovat odlesňování v reálném čase, senzory měří stav lesů, genetický výzkum pomáhá šlechtit stromy odolnější vůči klimatickým změnám. Významnou roli mají také občanské iniciativy a neziskové organizace – od celosvětových kampaní jako #TeamTrees po místní projekty výsadeb, komunitních lesů nebo environmentální výchovy.

Vzdělávání je nedílnou součástí udržitelné budoucnosti. Děti, které vyrůstají s respektem k přírodě a tráví čas v lese, mají větší sklon chránit životní prostředí. Lesní školky, ekologické programy nebo jednoduše rodinné výlety do přírody budují vztah, který je základem všeho – vztah, v němž není příroda něčím cizím, ale součástí domova.

Lesy jsou více než jen stromy. Jsou ztělesněním propojení, rovnováhy a trpělivosti. Reagují pomalu, ale pamatují si. Každé rozhodnutí, které učiníme dnes, se v jejich korunách projeví až za desetiletí. Máme tedy obrovskou odpovědnost – nejen vůči přírodě, ale i vůči budoucím generacím. Les není pouze minulostí – je i budoucností, pokud mu dáme šanci růst.