Článek
Kabinet ve snaze ušetřit totiž neinvestuje do implementace protikorupčních zákonů ani minimum kapacit. Takový přístup se však může vymstít, jak ukazuje i kritický vývoj v sousedním Slovensku.
Vláda začala v oblasti protikorupční agendy poněkud těžkopádně. Řada návrhů zákonů byla připravena již v minulém období. Stačilo je v zásadě oprášit a znovu předložit sněmovně. Místo toho se vládní koalice často rozhodla začít s legislativním procesem nanovo. To by nutně nemusel být problém, kdyby byl bez meškání schválen předpis v lepší kvalitě. Takový optimistický scénář však v řadě případů nenastal.
Ochrana oznamovatelů - pozdě a nekompletně
Nejviditelnějším příkladem je příběh zákona o ochraně oznamovatelů. Ten ministerstvo spravedlnosti pod vedením P. Blažka (ODS) připravilo ve srovnání s předchozím volebním obdobím v méně účinné podobě. I přes doporučení Rady vlády pro koordinaci boje s korupcí poslanci vládních stran ODS, KDU-ČSL a opozičního hnutí ANO prosadili okleštěnější verzi, v které chybí ochrana anonymních podání a v níž nejsou zahrnuta oznámení přestupků pod hranicí 100 tisíc korun. Přes všechny výhrady nový zákon postavení oznamovatelů v ČR posílil.
Vláda však promarnila příležitost schválit úpravu, která by vyslala mnohem silnější signál whistleblowerům, že jejich úloha v ochraně veřejných prostředků je společensky žádoucí. Místo toho naskočili někteří politici na zcestná srovnávání s komunistickými udavači (a to včetně šéfa nejsilnější opoziční strany, A. Babiše, který v tomto tématu podivuhodně obrátil). Česko si navíc vysloužilo historicky první pokutu od Evropské komise za pozdní implementaci příslušné směrnice.
Dlouho očekávaná a nadějná opatření - lobbing a státní zastupitelství
Teprve po dvou letech se z Blažkova resortu na vládu dostává návrh zákona o lobbování. Třebaže došlo k velkému vylepšení původního návrhu, zůstává v něm několik děr - nesystémové výjimky z definice lobbovaných pro asistenty poslanců a senátorů a prezidenta republiky. Děravá legislativa by umožnila obcházet pravidla transparentního ovlivňování legislativy. Přijetí účinné regulace lobbingu do poloviny roku 2025 je přitom podmínkou pro vyplacení peněz z Národního plánu obnovy.
Lépe to zatím vypadá s novelou zákona o státním zastupitelství, která má zakotvit pevná funkční období vedoucích státních zástupců, konkrétní důvody pro odvolatelnost šéfžalobce a výběrová řízení. S návrhem, na kterém si vylámali zuby mnohé předchozí vlády, to sice na začátku vypadalo hrozivě (ministr Blažek novelu původně předložil se zachováním možnosti odvolat nejvyššího státního zástupce vládou bez udání důvodů a s nulovými požadavky na praxi na státním zastupitelství pro kandidáty na pozici šéfžalobce), nakonec však do třetího čtení poslala koalice znění s lepšími pojistkami proti politizaci státního zastupitelství.
Pozitivní kroky z resortů vnitra, zahraničí, kultury i digitalizace
Příznivě lze hodnotit návrhy ministerstva vnitra pod vedením V. Rakušana (STAN). Vedle úzké reformy fungování ÚDHPSH, v rámci níž byla také díky J. Michálkovi (Piráti) zpřísněna pravidla pro předcházení střetu zájmů, lze zmínit novelizaci informačního zákona. Díky ní se mezi povinné subjekty dostaly státní firmy a zakotvila se pravidla pro zveřejňování platů vysokých úředníků. Významným krokem směrem k účinnější koordinaci digitalizace státní správy představuje zřízení Digitální a informační agentury. Opatření připravené resortem vicepremiéra pro digitalizaci I. Bartošem (Piráti).
Ocenit lze i poměrně rychlou legislativní reakci na bezprecedentní agresi na Ukrajině, kdy ministerstvo zahraničí J. Lipavského (Piráti) a ministerstvo financí Z. Stanjury (ODS) připravila příslušné sankční zákony – český Magnitského zákon a novelu zákona o mezinárodních sankcích. V neposlední řadě stojí určitě za zmínku i dlouho obstruovaná dílčí mediální novela z pera ministerstva kultury vedeného M. Baxou (ODS), která měla za cíl oslabit politizaci mediálních rad (mj. zapojila do voleb členů Rady ČT a ČRo i Senát).
K vymáhání zákonů budou chybět kapacity.
Jedna věc je prosadit zákon, druhá věc je uvést ho v život. V poslední době se však až nepříjemně často, ve spojení s protikorupčními opatřeními, opakuje věta: „Schválili zákon, ale neschválili nám lidi.“ Podle dostupných informací dostal resort spravedlnosti jen zlomek zaměstnanců na agendu whistleblowingu, který si sám stanovil v důvodové zprávě. Vedle toho vláda nedávno odmítla navýšit kapacity ÚDHPSH o dva nové zaměstnance, kteří by se ujali nové kompetence v oblasti dohledu nad pravidly pro předcházení střetu zájmů.
V případě návrhu zákona o lobbování zase ministerstvo financí odmítá alokovat dostatečné kapacity na zajištění dohledu ministerstva spravedlnosti nad agendou lobbování. Jak se zdá, vláda to s uvedenými opatřeními myslí vážně jen na papíře. Utahováním opasku státu zrovna v oblasti implementace důležitých protikorupčních pojistek dává koalice veřejnosti dost nešťastný signál. Přitom právě jejich vyztužení a zajištění dostatečného vymáhání v praxi může státu několikanásobně ušetřit veřejné prostředky a posílit tolik potřebnou důvěru v politiku.
Slovenské varování - dopřejme boji s korupcí pozornost!
Význam důležitých pojistek odpovědného a transparentního vládnutí nelze (zvláště ve středoevropském regionu) podceňovat. Stačí se podívat k našim sousedům. Na Slovensku se nová vláda rozhodla prakticky okamžitě oslabit protikorupční opatření, která jim zjevně překáží. Nedlouho po svém jmenování Ficův kabinet schválil návrh zákona, kterým by došlo ke zrušení Úradu špeciálnej prokuratury (ÚŠP). Ten dohlíží na vyšetřování nejzávažnějších kriminálních případů včetně korupčních kauz z doby předchozího vládnutí strany Smer.
Návrh také směřuje ke snížení trestních sazeb za některé korupční a hospodářské trestné činy. Aby změn v protikorupční legislativě nebylo málo, slovenská vláda chce prosadit změnu zákona o ochraně oznamovatelů, kvůli níž by zanikla ochrana takového oznamovatele, který je příslušníkem Policejního sboru. Právě takovou ochranu totiž aktuálně používají i vyšetřovatelé kauz představitelů strany Smer.
Ano, můžeme si stokrát nalhávat, že podobný vývoj u nás nehrozí. Možná že v blízké době skutečně ne. Dokáže však někdo zaručit, že nás po příštích parlamentních volbách nemůže zaskočit vláda, pro kterou principy právního státu budou na obtíž? Ať tak či onak, případ Slovenska by nás měl přinutit k zamyšlení nad tím, zda jsou naše instituce a zákonné pojistky proti zlovůli mocných adekvátně připraveny na černé scénáře politického vývoje.
Osobně se domnívám, že je pořád prostor pro řadu důležitých kroků. Vláda by se měla určitě věnovat zajištění odpovídajícího stabilního financování justičních orgánů (včetně ohodnocení personálu, jak poukazují experti Sítě k ochraně demokracie), veřejnoprávních médií (vládní návrh na zvýšení koncesionářských poplatků zůstal zatím v půli cesty) a právě protikorupčních institucí (zejména ÚDHPSH a protikorupční odbor ministerstva spravedlnosti). Místo škrcení rozpočtů je naopak potřeba tyto pro kvalitu demokracie zásadní pojistky významně posilovat, aby byly schopny na případná ohrožení náležitě reagovat.
Pokud nemají české sankce proti Rusku zůstat jen líbivým gestem, je obdobně třeba dopřát dostatečný personál i analytické nástroje oddělení ministerstva zahraničních věcí, které se věnuje implementaci sankčního zákona, a dalším relevantním institucím jako FAÚ.
Vláda ještě může stihnout prosadit potřebné změny
Dotáhnout by se měla i zbývající připravovaná legislativa. Nad rámec výše zmíněného zejména novela služebního zákona posilující neutralitu a efektivitu státní služby, reforma přezkumu veřejných zakázek ze strany ÚOHS, návrh zákona o správě dat posilující dostupnost zdrojů pro evidence based policy, zákon ke ztransparentnění volebních kampaní či zákon k omezení průtokových účtů, přes které perou peníze (nejen) východní oligarchové či teroristické organizace.
Vláda má do zbývajících necelých dvou let vládnutí ještě mnoho práce. Ve skutečnosti toho času na prosazení potřebné legislativy má spíše méně. Podle zákonitostí našeho politického systému má reálnou šanci na schválení jen návrh zákona, který se dostane do sněmovny nejpozději rok před volbami. Je proto třeba zabrat a brát agendu právního státu a odpovědného a transparentního vládnutí vážně.
Je žádoucí, aby i premiér Petr Fiala vnímal, že tato témata nelze dále odkládat a bral je jako jednu z priorit pro fungování vyspělé sebevědomé demokratické společnosti. Uspokojivému dojmu z protikorupční politiky vlády rozhodně nepomáhá, že ministr Blažek, který je primárně za tuto agendu odpovědný, o ni neprojevuje velký zájem. Z dosavadních čtyř fyzicky probíhajících jednání protikorupční Rady vlády se neobjevil na žádném (v tomto ohledu je potřeba naopak pochválit ministra Šalomouna, který Radě předsedá). Naopak rezonovala jeho kontroverzní komunikace směrem k justičním orgánům či pětihodinové čekání na příznivější počasí s poradcem exprezidenta Zemana Nejedlým.
V poslední době bylo zarážející, že místo projevení znepokojení nad důvodným oznámením whistleblowera J. Benýška z ministerstva spravedlnosti, které se týkalo jeho nadřízeného náměstka A. Stanislava, ministr Blažek na sociální síti X raději sdílel neúplné rozhodnutí soudu, který odmítl Benýškovu správní žalobu (odmítl ji však z procesních důvodů, vůbec neřešil, zda byl oznamovatelův služební poměr ukončen nezákonně). Ministr se vůbec nepozastavil nad slabinou české ochrany oznamovatelů, kdy vládou posvěcená systemizace stojí nad ochranou whistleblowera ve služebním poměru (pozn.: zákon by bylo vhodné doplnit aspoň o preventivní prvky, jež nedávno zafungovaly proti Ficově zlovůli - udělit nezávislému protikorupčnímu úřadu možnost pozastavit účinek úkonu, pokud nese znaky odvetného opatření vůči oznamovateli, či takový úkon zneplatnit). Místo toho zůstává i přes skandály jeho náměstek Stanislav ve své funkci dál.
Nelze popřít, že některé důležité zákony na podporu otevřeného a odpovědného vládnutí se podařilo koaliční vládě prosadit. Řadu klíčových návrhů ale musí ještě dotáhnout. Stejně tak musí posílit kapacity relevantních institucí. A pokud vláda nechce ztratit důvěru svých voličů, kteří věřili ve změnu politické kultury, neměla by tolerovat jakékoliv náznaky korupčního jednání u vrcholných veřejných funkcionářů.
