Článek
Snaha konsolidovat veřejné finance a efektivnější vymáhání sankcí namířených proti režimu Vladimíra Putina mají něco společného. K obojímu vede stejná cesta - zastavit praní špinavých peněz v Česku i časté „výlety“ firem do daňových rájů.
Navíc bychom si měli i posvítit na to, kdo u politiků lobbuje za konkrétní změny zákonů nebo úlevy, protože i tady mohou působit osoby s vazbami na nedemokratické režimy. Pojďme se společně podívat na sadu opatření, která experti projektu Odolnější Česko společně navrhují vládě:
1. Stopka praní špinavých peněz
Česko je podle zahraničních analýz jednou z nejatraktivnějších zemí, kde se dají dobře vyprat příjmy z trestné činnosti - nedokážeme totiž zatím efektivně řešit problém tzv. průtokových účtů. Podle zpráv Finančního analytického úřadu (FAÚ) představuje problematika tranzitních účtů dlouhodobý problém ohrožující „stabilitu a reputaci finančních trhů České republiky.“ (Výroční zpráva FAÚ za rok 2021, strana 9)
Kvůli podezření na podvody a praní špinavých peněz loni podal FAÚ rekordních počet trestních oznámení - celkem 911. V 660 případech úřad přistoupil k blokaci prostředků. Jak detailně popsal server iRozhlas, vloni FAÚ zajistil celkem 2,6 miliardy korun, což je asi o 600 milionů více, než v roce 2021. Zajistit peníze je však složité, protože policie musí vždy prokázat, že pochází z nelegální činnosti.
Experti radí obrátit důkazní břemeno
Jeden příklad za všechny. Deník N informoval o podezřelé peněžní transakci ruské rafinerie Afipsky, kterou vyšetřovala česká policie. Firma ovládaná oligarchou Michailem Gucerijevem (figurujícím na evropském sankčním seznamu) poslala nově vzniklé české firmě tři čtvrtě miliardy korun.
Velká část sumy poté mířila dál na účty společnosti z Britských Panenských ostrovů, tedy do daňového ráje. Podle vyšetřovatelů šlo o praní špinavých peněz, české firmě stamiliony na účtech zablokovali, avšak poté, co policie nedokázala prokázat nelegální původ peněz, museli peníze opět rozmrazit.
Kdyby bylo možné v takto podezřelých případech obrátit důkazní břemeno a chtít po majiteli účtu prokázat legální původ majetku, všechno mohlo být jinak. Právě takovou změnu doporučují přijmout experti spojení v projektu Odolnější Česko. Jedná se o opatření, které ostatně vychází z jednání pracovní skupiny při Ministerstvu spravedlnosti složené z relevantních orgánů (Policie, státní zastupitelství, FAÚ, ad.) - přistoupili k němu i v Pobaltí po velkém skandálu s Danske Bank.
Výstup této skupiny - „Analýza k možnostem odčerpávání nelegálně nabytého majetku“, která je v současnosti v meziresortním připomínkovém řízení, nastiňuje tři způsoby, jak toto opatření do právního řádu zakotvit - skrze civilní, správní či trestní řízení. Ať už se vláda vydá jakoukoliv cestou, s přípravou návrhu zákona by neměla čekat.
2. Vyhnání veřejných peněz z daňových rájů
Druhým klíčovým krokem pro omezení (nejen) ruských finančních operací je stopka pro veřejné zakázky a dotace firmám vlastněným z daňových rájů, kde se praví majitelé rádi schovávají v nepřehledné struktuře firem-schránek a jejich správců. Podle dřívější studie Datlab Institutu skončí ročně v takových firmách asi 18 miliard korun z českých zakázek. V EU jsme v disciplíně „rozdávání veřejných peněz anonymům“ čtvrtí nejhorší!
Vláda Petra Fialy by měla co nejdřív připravit pravidla, která omezí přísun veřejných peněz firmám vlastněným z daňových rájů. Mohla by tak mimo jiné splnit svůj vlastní slib z programového prohlášení. A přispět tak opravdu potřebným opatřením, které má zvlášť relevanci v době, kdy se diskutuje konsolidace veřejných financí. Rekordní schodek státního rozpočtu možná vládu pobízí spíše k tomu, hledat snadná a rychlá řešení, ovšem problém daňových rájů skutečně nezmizí tím, že o něm někdo napíše pár líbivých vět do svého programu.
3. Lobbing transparentně, prosím
A třetí krok vede do Sněmovny a Senátu, na Úřad vlády, na Hrad a k dalším klíčovým aktérům české politiky. Je totiž potřeba prosadit jasná pravidla pro lobbing. Ministerstvo spravedlnosti aktuálně předložilo návrh zákona o lobbování, který se nemá vztahovat na nikoho z největších lobbistů působících v Česku!
Stejně tak návrh vytváří nesmyslné výjimky z definice lobbovaných pro prezidenta a asistenty zákonodárců. Již dnešní praxe ukazuje, že by šlo o velkou díru v legislativě, která by části lobbistů umožnila fungovat v šedé zóně. Takový začátek není úplně šťastný, ale věřím, že politici tento krok ještě přehodnotí.
Lobbing je legitimní činnost, která k demokracii neodmyslitelně patří. Důležité však je, jestli se děje skrytě a pokoutně, anebo otevřeně, přiznaně, transparentně. Díky jasným pravidlům pro lobbing by se totiž měl omezit prostor pro lobbování osobami spojenými s nedemokratickými režimy.
Budíček pro Česko
Zasloužíme si konec praní špinavých peněz, konec daňových rájů a lepší přehled o tom, kdo lobbuje politiky (tedy hlavně za co konkrétně a za čí zájmy lobbuje). Nejde přitom pouze o současné sankce proti ruskému režimu – ovšem právě ty nám mohou sloužit jako budíček k tomu, abychom se zamysleli nad tím, jak naši zemi spravujeme.
Tyto dlouho neřešené problémy se objevují stále dokola v různých podobách. Česko je aktuálně jen málo odolné proti vlivu nepřátelských zemí, teroristických skupin i kšeftům organizovaného zločinu. Změnit to musí politici. Experti a občané je k tomu mohou pouze vyzvat.
