Článek
Najednou se začalo stávat, že osvědčené úlohy žáci vypracují, zdá se, že umí (někdy si to i oni myslí), a pak se ukáže u jiné úlohy, že nevědí, protože neměli přístup k AI, která za ně udělá ty cvičné jednoduché úlohy.
Častým argumentem je, že učitel má dát náročnější úlohu. A to je problém, neboť žák nemá dostatečné znalosti, aby byl schopen zadání pochopit, natož ho zadat AI. A tak se dostáváme na sestupnou spirálu typu: úkol → uděláno → nenaučil jsem se.
Co je na tom špatně?
Jelikož učitel se díky žákům jako první setká s různými způsoby, jak si ulehčit práci na zadaných úkolech, je často i ten, kdo první vidí negativní důsledky této technologie. Ptáte se jaké?
Obcházím mnoho firem a slýchám to samé: vývojáři čím dál méně píší kód, více mluví se zadavatelem (zákazníkem), zadávají AI, co má udělat, a následně kód kontrolují, upravují apod. A k tomu je třeba věci rozumět, čili se to nejdříve naučit. A proto je velký rozdíl mezi tím úkol ve škole splnit a naučit se něco tím, že to dělám.
Změna paradigmatu úloh
Žáci jsou někdy překvapeni, když jim řeknu, ať to AI zadají, když něco nevědí, místo toho, aby jen tak postaru vyhledávali. Zde nám AI pěkně poslouží ve vyhledání funkčních řešení z různých diskusí. U komplexnějších úloh jim však AI moc nepomůže. Někdy by i pomohla, avšak žáci neumí moc dobře formulovat, co po AI chtějí. Nebo neumí odpověď od AI převést do reality. Krásně je to vidět na úlohách, kde má žák opravit, co nefunguje, a tím musí dostatečně chápat, jak to má fungovat, čili procvičit si, co bylo vyloženo.
Učitelé vrací úder
Pak je situace, kdy žák si vymýšlí téma (zadání) nějakého ročníkového projektu. Ono totiž technologie také zrychlují a zjednodušují práci. A tak to, co by dříve byla přijatelná úloha, je dnes akce na jedno či dvě odpoledne. To pak nemohu schválit, když to má být projekt na více měsíců, mající v sobě jistou míru komplexnosti, která přesahuje daný předmět. A to se vám pak žáci diví, že se po nich chce víc.
Škola má jít opatrně s dobou
Tedy nerezignovat na to, že má smysl učit, jak obstát v dospělém životě – naučit se něco, co má cenu. Didaktika je o cestách, jak někoho něco naučit. Nové technologie umožňují nové přístupy, avšak samy o sobě nejsou novou didaktikou. Nevěříte? Vzpomeňte éru chytrých tabulí. Mluví teď někdo o nich? Ne. Někde se staly součástí výuky a někde ne, protože to nemá smysl. A tak to bude s AI – skvělý otrok, kterého však musíme umět dobře instruovat. Jistě nám brzy vyrobí, co si vysníme, avšak nesmíme dopustit, aby technika sloužila nám, nikoliv my jí.
Něco malého závěrem
Jednou se ptali profesora prestižní univerzity, jak přežije informační boom v podobě internetu (hlavně tedy WWW). A on se usmál, že jeho univerzita přežila jiný informační boom. Jaký? Přece knihtisk. Bude tomu i v případě AI? Napište mi názory do diskuse.
