Vyplatí se gen Z vůbec zaměstnávat? Tyhle chyby firmy dělají

A tím kritika mladé generace nekončí. Mluví se o nedostatku motivace, loajality nebo pracovních návyků.

Naštěstí to ale není univerzální zkušenost. Znám i firmy, které si naopak mladé zaměstnance chválí a nemají problém je přitáhnout ani udržet. Co tedy dělají jinak?

V tomto článku bych se s vámi rád podělil o několik postřehů z praxe – jak z pohledu učitele, tak z pozice koordinátora spolupráce mezi školami a firmami. Pokusím se trochu osvětlit, proč některé firmy u mladých lidí bodují a jiné ne, a co se z toho dá odnést.

Než začneme hodnotit chování a postoje mladé generace, měli bychom si uvědomit jednu zásadní věc: svět, ve kterém generace Z vyrůstá, jsme vytvořili my – rodiče, učitelé, společnost. Pokud nám tedy vadí jejich hodnoty, přístup k práci nebo životní styl, musíme si položit otázku, jak jsme k tomu sami přispěli.

Ještě před pár lety jsem dokonce mluvil o materiálním a psychickém luxusu, ve kterém dnešní náctiletí žijí. Jenže to už dnes neplatí – jak ukazují i aktuální výzkumy. Materiální luxus mají, přesto jsou v nepohodě. Co přesně se změnilo, nevíme. Možná sehrál roli COVID, který zasáhl do jejich dospívání.

Svět je čím dál různorodější, a tak rodiče chtějí více jakéhosi všeobecného vzdělání. Čímž se myslí ty gymply. Jejich vzdělávací plány a dotace jednotlivých předmětů už moc neodpovídají současným potřebám. Kupříkladu jedna z reforem výuky na základní škole se týká informatiky. Ve zkratce: najednou neplatí, že když se něco dělá na počítači, tak je to informatika, ale počítače se mají používat ve všech předmětech, a proto žáci musí zvládnout ono informatické myšlení v rámci všeobecného vzdělání. Současné RVP pro gymnázia je však nevyvážené, a tak může na výuku IT dát daleko méně hodin, než průmyslovka. Na gymnáziích se často zaměňuje IT za programování, nevyučuje se tam širší znalost výpočetní techniky a ani nemůže. A proto dnešní pojetí gymnaziálního všeobecného vzdělávání naprosto nepostačuje k jakémukoli praktickému povolání v následném životě.

Rodiče, dávají své potomky na gymply, aby šli studovat na VŠ. Firmy očekávají, že průmyslovák k nim rovnou nastoupí na plný úvazek. Obojí je zcela mimo realitu z mého pozorování tak asi posledních 20 let.

Od nás ze SPŠE Ječná asi 90 % žáků jde studovat dále. Ostatně se to od nich očekává. Mnoho z nich při studiu pracuje a často využívají toho, co se u nás naučili. Firmy úspěšné v zaměstnávání mladší generace to dělají tak, že vytvářejí nějakou formu inkubátoru pro absolventy a studenty. V podstatě mají připravenou organizaci práce tak, aby se dala rozdělit na menší úvazky s případně méně pravidelnou docházkou. Od našich absolventů vím, že jejich pracovní výkonnost je vyšší, než je ve firmách zvykem, a tak toho zvládnou více za menší čas. Proto jsem jim vyplatí pracovat i za menší odměnu.

Připadá mi přirozené dát si po střední škole rok na rozkoukání, zkusit další studium. Někteří naši absolventi jdou studovat vysokou právě proto, aby měli čas se rozkoukat, začít někde pracovat či vyrazit do ciziny. Přesto častý dotaz z firem je, kdo z našich absolventů nebude studovat dále a nastoupil by na plný úvazek. Sám nevím, zda jde o neznalost, nebo jen neprozíravost. Žák, který skončí školu jako je ta naše, má za sebou asi tak 13 let studia, kdy mu někdo jiný nastavuje laťky, kterých má dosáhnout a pomáhá mu formovat jeho osobnost. Běžný den žáka vypadá tak, že vstanou často v nějakou šílenou hodinou a jedou do školy. Tam mají rozvrhem daný program, 3-5 učitelů, kteří jim zadávají různé úkoly, a pak někdy odpoledne jedou domů a dodělávají další práci. Mezitím mají mnozí ještě odpolední sportovní program. V práci na plný úvazek ten den vypadá jinak. Přesto hodně firem stále nechápe, že asi bude chvilku trvat, než se změní myšlenkové nastavení absolventa a jeho rutina.

Víte kolik činí důstojná mzda v místě, kde žijete? V Praze je to skoro 54 000 kč. Čistého je to asi 42 000 kč. Jaká má být mzda absolventa při nástupu, po třech měsících a kolik po roce? Pochopitelně absolvent ještě není odborníkem na danou problematiku, tím se stane teprve praxí. Otázkou je, kolik by takový junior měl dostat. Pokud však náklady na bydlení v Praze jsou v součtu třeba 15 000 kč, tak čistá mzda by měla být tak 30 000 kč. Pak už má šanci se osamostatnit. A jelikož tolik nemusí hned dostat, tak třeba ještě u rodičů či na koleji.

Na toto téma jsem se bavil s mladým kolegou, který právě skončil bakalářské studium. Rozešel se s přítelkyní a chtěl by bydlet sám, ale nemůže si to dovolit. Nejprve jsem myslel, že hovoří o nějaké garsonce. Ale jak ho tak poslouchám, překvapil mě tím, že 2+KK je pro něj minimum. Argumentoval tím, že 1+KK má u rodičů. Mně v jeho věku stačila garsoniéra a byl jsem tam léta spokojený. Prý už prostě něco umí, má pracovní zkušenost a tak si myslí, že by měl brát tolik, aby si 2+KK mohl dovolit.

O něco výše jsem se zmínil, že často se po mladých chce, aby studovali. Zajímavé je, že tento můj kolega shledává svůj výběr vysoké školy jako špatný, protože mu nic moc nového nepřinesla a ještě získal odpor k dalšímu studiu. Ptáte se, co je na tom zajímavé? Hlavně to, že je schopen se živit tím, co se naučil u nás na střední (SPŠE Ječná), a přesto šel studovat a nebylo pro něj až tak podstatné, co bude studovat či co mu to dá.

A právě tady vidíme, že kdyby dostal solidní nabídku na menší úvazek během vysokoškolského studia, tak by se v klidu zapracoval, to i za náklady pro firmu.

Neuznávají autority, nebo chtějí vidět smysl své práce?

Autorita nadřízeného vychází i z toho, zda jde vidět, že rozumí práci, kterou jeho podřízení dělají. Pokud jen komanduje své podřízené, nadává jim či jen tak machruje, tak ho nikdo nebude brát vážně. Pochopitelně zkušený pracovník někdy rezignuje a prostě udělá, co se po něm chce. Mládež to takto nemá a nemusí mít. Chce vidět, že práce jim dává smysl, chtějí se na té myšlence podílet. Zkrátka s arogancí postavenou na tom, že už danou práci někdo dělá dlouho, u nich nepochodíte .

Slyšel jsem i příběh, kdy mladý pracovník přišel jeden den do práce, podíval se, o čem ta práce je a pak druhý den napsal, že už nepřijde. Neznám důvody tohoto rozhodnutí. Spíš mi to přijde celé pikantní, neboť někdo z té firmy musí i dořešit nějaké papíry, které se po něm stát chce. Kdyby však ten daný pracovník neměl zázemí doma, tak by si toto nemohl dovolit. Tím se dostáváme k další společenskému nešvaru – nekonečné úlevy. Často rodiče (znám i výjimky) ve snaze nestresovat svého potomka studiem, dosáhnou toho, že dítě má z pedagogicko psychologické poradny posudek, který mu dává čas navíc při písemkách, odklad nástupu do školy nebo že třeba u maturitního didaktického testu má být sám v místnosti, aby ho ostatní spolužáci nerušili. Nutno poznamenat, že žijeme v hektické době plné věcí, co poutají naší pozornost, a naučit se soustředit na jednu činnost je náročné.

Největší rozmach diagnóz a speciálních potřeb u dětí vzniká po nástupu do první třídy. Snížením počtu odkladů nástupu do první třídy snad konečně dosáhneme toho, že základní škola bude více počítat s tím, že děti nejsou stejně vyspělé. Tady je na místě ty věci odtrénovat v průběhu základní školy tak, aby v dalším vzdělávání už nebyly překážkou. Mnoho z nás má nějaký handicap. Úspěšní lidé rozumí sobě a umí se sebou pracovat.

Léta pozoruji, že mnohým rodičů jde o to, aby jejich potomek vystudoval. Co se reálně naučí, je pak druhotné. Když to dítěti nejde, tak se nějak umete cestička, hlavně aby to dodělal. Po učiteli se pak chce, aby se žákovi přizpůsoboval na úrovni individuální výuky (tedy 1:1), přestože žák není ve třídě sám. A díky sumativnímu hodnocení postačuje žákovi pracovat část roku a zbytek vypustit, neb průměrově mu vychází dostatečná. Marně pak učitel vysvětluje rodičům, že jejich potomek má ze závěrečného projektu nedostatečnou a měl by ho přes léto předělat, aby se doučil, co neumí. A pak se nedivme, že ani žáci středních škol necítí odpovědnost k vlastní práci a termínu dodání.

Zažil jsem několikrát, že když žák během studia začne trochu pracovat pro nějakou firmu, tak najednou chápe nutnost dodržování termínů a dokončování úkolů. Najednou nám začne i lépe pracovat ve škole. Čili šanci pro firmy divím v tom, že se budou více angažovat ve spolupráci se školami, aby co nejvíce žáků získalo návyky, které požadují. A snad se změní společenské klima, více lidí se bude chtít učit a nebudou vznikat pseudoabsolventi.

Přestože u nás ve škole se nám daří postupně během studia žáky vést k odpovědnosti k úkolu a termínu, má to své limity. Často se snažím žákům vysvětlit, že dostatečně neznamená, že by jim za takovou práci někdo zaplatil. Bohužel jim často stačí to, že v předmětu takzvaně „prošli“. Tomu se říká zkorumpování známkami. A čím více jsou žáci vedeni k tomu, aby měli dobré známky, tím méně se soustředí na to, zda něco opravdu umí. Cesta z toho je přijít osobně a zaujmout žáky vlastním příkladem. To přesně říkám lidem z firem, co k nám chodí.

Pokud tedy chcete gen Z vychovat k obrazu vaší firmy, začně s tím už během jejich studia.

Audio verze je dostupná na blogu kantora: https://blogkantora.cz/2025/09/15/vyplati-se-gen-z-vubec-zamestnavat-tyhle-chyby-firmy-delaji/