Co vlastně chce a může chtít průmysl po školství?

Panu Dolejšímu jsem objasnil, proč současná mládež má takové problémy se studiem technických oborů, také jsem přidal své zkušenosti jakožto koordinátora spolupráce s průmyslem na střední odborné škole. On mi pak nabídl, abych své myšlenky sepsal jako plnohodnotný článek. Tento jeho přístup mě mile překvapil a děkuji mu za to.

Přemýšleli jste o tom, proč školství nejde dost rychle s dobu? Proč nemáme absolventy, které potřebuje průmysl? Nebo je HR neumí naverbovat? Získání nových zaměstnanců na juniorní pozice nemusí být tak těžké. Chce to jen chtít.

Čili firmy platí daně, a tak mohou požadovat po školách, aby „vyráběly“ absolventy dle jejich představ. No jo, ale ideály plyšové revoluce byly přece jiné. Tam je na prvním místě člověk jako individuum, což znamená, že si volí vlastní životní cestu, má právo si vybrat, co bude studovat a jakými titulky akademickými se nechá ověsit. A stát mu to má umožnit. Komu teda mají ty školy sloužit? Mají sloužit potřebám státu čili firmám? Nebo lidem? A je v pořádku, že je pro studenta vzdělávání tak levné?

Tím se dostáváme k populární nářkům, že školy nepřipravují dostatek kvalitních lidí pro firmy. Dovolím si poznamenat, že o tom už psal J. A. Baťa ve své knize Budujme stát pro 40 milionů lidí. Máte pocit, že od té doby jsem se neposunuli? Opak je pravdou. Vím od svých vyučujících pedagogického minima, že v 70. letech byly školy a průmysl velmi dobře provázány. To od nás Němci opsali a my jsme si to v 90. letech hezky rozbourali v honbě za nostalgií prvorepublikových gymnázií. Tím nechci tvrdit, že vzdělání člověka nemá rozvíjet šířeji, aby mohl vést kvalitnější život, ale ve veřejné diskusi spíše slýchám, že všichni máme mít všeobecné vzdělání a že všeobecné vzdělání = gymnázium, a o základních školách už se moc nemluví. Podle mne bychom se měli snažit školy udělat tak, aby si žák měl možnost zkusit plnou šíři činností od čisté manuálních až po ty filozofické. A tím pak může zjistit, co mu jde a co ho bude bavit a tím i živit.

V důsledku stále se snižujícího a testovaného nepodkročitelného mimina umetáme vzdělávací cestičku naší mládeži, aby přece nebyli přetěžování! Dochází tak k efektu, že zejména matematika či jiné přírodní vědy se stávají něčím apriori těžkým už na základní škole. Vidím to jak při individuálním doučování, tak při výuce u nás na SPŠE Ječná. Náctiletí, kteří mají rozhodně intelekt na vystudování technické střední školy, díky tomu, že nemají elementární matematické dovednosti (sčítání zlomků, vyjadřování neznámé ze vzorce, řešení rovnic o jedné neznámé apod.), mají problém už v prvním ročníku. Takovýto handicap se nedá dohnat během pár týdnu a někteří vypadnou v prvním ročníku. Rodiče někdy zvažují, že svého potomka dají na „učňák“. Ano, takto poškozujeme tyto mladé lidi. Má to i vliv i na jejich sebevědomí a v důsledku hlavně poškozujeme svou zemi, neb nemáme dostatek vzdělaných lidí a jsme jen kolonií jiných zemí. Zdá se, že si však neumíme vládnout sami. Na svém blogu se tomu věnuji opakovaně.

Rodiče se často diví, že má jejich potomek problém v technických předmětech, zvláště, když měl dvojku z matematiky v pololetí devítky. Tak zaprvé studie Cerge EI dokázala, že rozdíl v hodnocení napříč republikou může být při stejných znalostech až jeden stupeň. Za druhé základní školy připravují (spíše nadrcují) žáky na jednotné přijímačky a zřejmě pak už se na základkách moc nepočítá – nedriluje, a tím pádem žáci ztrácí i ty nadrcené znalosti a dovednosti. Byť ty mívají obvykle velmi malý poločas rozpadu. A jak to vypadá na středí škole, jsem psal výše.

Zde se musí zapojit rodiče a po škole požadovat, aby se prostě dostatečně počítalo i celé druhé poletí. Vysvětlovat potomkům k čemu ta matematika je. Pochopitelně i domácí úkoly mají svůj význam vzhledem k křivce zapomínání. Zdá se, že celá společnost se od doby, co jsem studoval na střední škole, značně změnila. Tenkrát většina spolužáků maturovala z matematiky. A maturity z angličtiny jsme se spíše báli. Teď je ten poměr zcela opačný. Ve společnosti prostě vládne nějaká nálada, že prostě matematika je něco zlého, něco těžkého, a tak je lepší se jí vyhnout. A tak se mladí lidé často vyhýbají všemu, co se jen zdá obtížné.

Naše zpovykaná společnost zkrátka zaostala v nárocích na mládež, ba naopak se jim umetá cestička, aby náhodnou nebyli přetěžování a pak nejsou připravení na život v kapitalismu.

Nespoléhal bych na to, že stát to vyřeší v dohledné době. Přece jen školství tu není jen pro firmy. Já u nás na SPŠE Ječná krom učení navazuji spolupráci s průmyslem. Má práce spočívá v několika bodech. Během školního roku se snažím, aby se žáci a firmy potkali na workshopu, kde si žáci mohou zkusit, co se ve firmách dělá. Workshopu vždy předchází přednáška, kde se žáci dozvědí něco o firmě a obsahu workshopu, který následně proběhne u nás ve škole nebo ve firmě. Tím obě strany získají možnost se poznat. Obvykle spolupráce pokračuje nabídkou brigády či částečného úvazu, stáží v době maturit a mnohdy končí i pomaturitním nástupem do firmy. Takovýchto přednášek a workshopů jsme u nás stihli udělat od začátku roku 11. Není to jediné, co dělám. Spolu s kolegyní pořádáme semináře o tom, jak psát CV. Tato CV pak se souhlasem žáků nabízíme firmám a mohou prostřednictvím školy žáky oslovit. Další možností je spolupráce na absolventských či jiných projektech. Více na našich stránkách.

Největší problém, na který narážím, je nedobytné HR jak hrad Karlštejn. Stává se mi, že pošlu nějaké informace, a na můj email ani není reagováno (opakovaně). Někdy se mi podařilo se s někým spojit přes LinkedIn. Tedy, pokud není spojení podmíněno prémiovým účtem. Bohužel přímý kontakt funguje lépe u menších firem.

Přestože každý manažer si uvědomuje, že potřebuje dlouhodobě rozvíjet firmu, nábor nechává na HR. Bohužel jsem narazil jen na málo schopných HR. Čest výjimkám, ale těch je málo. Často prostě nerozumí tomu, co ta firma dělá, takže pak debata o tom, co jim můžu nabídnout, co naši žáci umí, není příliš produktivní, a v lepším případě mi zprostředkuje setkání s technickým manažerem či CIO. Zde už se často domluvíme, a i mnohaletá spolupráce může začít. Ale nemusí. Stalo se mi tento rok, že se sice před létem dohodli, že po prázdninách se spojíme a uspořádáme workshop, ale ve firmě na to už najedou neměli kapacitu, a tím pádem se spolupráce zadrhla. Snad najdou nové spolupracovníky jinde.

Manažeři firem by měli vyvíjet aktivitu, aby jejich firma spolupracovala se školami na výchově nových absolventů technických oborů. Nejlepší způsob, jak to udělat, je vzít mladé lidi, co u vás pracují, aby žákům ukázali, co dělají a proč je to baví. A snad zase za čas se přestanou žáci bát matematiky a výzev, které jim život nabízí.

Pokud by vás více zajímalo, jak vypadá program spolupráce s SPŠE Ječná, tak víc informací naleznete zde.

https://blogkantora.cz/2023/01/12/co-vlastne-chce-a-muze-chtit-prumysl-po-skolstvi/