Článek
Diplomatická poštěkávání, velká očekávání a nadnesené požadavky
Rozhovory v Džiddě jsou horkým tématem současnosti, kdy mnoho lidí očekává, zda se situace někam pohne a jestli ano, tak jaký kurz nabere. Světoví lídři se nechali slyšet, že nejde o mírové jednání jako takové, ale o představení Zelenského mírového plánu. Tento plán, který byl představený minulý rok na jednání G20 v Bali, je kulantně řečeno velice ambiciózní. Mimo jiné počítá se stažením ruských sil a vytvoření mezinárodních tribunálů pro soud s válečnými zločinci. Když tedy pomineme, že tyto požadavky zatím příliš nereflektují situaci na frontě, tak i hledisko, že tato prohlášení přicházejí od Ukrajiny směrem k Rusku, může vyvolat rozpačité úsměvy. Prezident Zelenskyj možná až příliš spoléhá na podporu Západu a v diskuzích je poté přirovnáván k čivavě, která vztekle poštěkává, zatímco za ní stojí několik zamračených pitbulteriérů. Podpora těchto pitbulteriérů však může mít omezené trvání a prezident Zelenskyj by se možná měl vrátit ze svého obláčku zpátky na zem a uvědomit si, že všechny války končí u jednacího stolu a pouze v případě bezpodmínečné kapitulace jsou podmínky plně na vítězi. Těžko si ale představit bezpodmínečnou kapitulaci Ruska a Ukrajinu v pozici Spojenců po druhé světové válce. Ačkoliv se nedá nic namítat proti tomu, že Ukrajina má nárok na obnovení své územní integrity, Kyjev by se měl k věci postavit realisticky a zdržet se velkolepých (a nereálných) prohlášení. Potom to totiž vypadá, že ztratil pojem o realitě a stoupla mu do hlavy jeho aktuální pozice a mezinárodní podpora.
Autorský článek
