Článek
Pět let jezdím ve Volvu XC60. Koupil jsem ho v roce 2013, ještě první generaci, a od té doby jsme spolu stihli dvě děti, jedno stěhování a hromadu cest na hory s koly na tažném. Teď je čas ho vyměnit a rozhodování začalo krátce: XC60 znám, sedí mi, nikdy mě nezradilo, tak zase XC60. Nová generace, mild hybrid.
Rozdělení rolí u nás doma je klasické. Žena chtěla něco, do čeho se vejde celá rodina, dvě kola a kočárek. I když musíme dokoupit střešní box. Já chtěl něco, co při čelním nárazu neudělá origami. Bezpečnost je argument, který u nás přebíjí ostatní argumenty, a Volvo je značka, u které ho nemusím obhajovat.
Někdy v půlce toho procesu jsem si při čtení výbav uvědomil věc, kterou každý fanda do aut ví dávno: Volvo je od roku 2010 čínské. Ford ho tehdy prodal skupině Geely a od té doby patří pod stejného majitele jako Polestar, Lotus, Lynk & Co nebo polovina značky Smart.
Zpětně jsem si po průzkumu uvědomil, že moje auto z roku 2013 bylo čínské taky. Koupil jsem ho tři roky po té akvizici. Což je vtipné, protože většina Volvistů tvrdí, že „číňan“ je až ten se světly s motivem Thorova kladiva.
Neodradilo mě to, spíš naopak. Je to docela přesvědčivý důkaz, jak nenápadně může čínské vlastnictví fungovat, když majitel nechá značku být tím, čím byla. Auto pro evropský trh se pořád staví v Göteborgu a švédské je na něm všechno kromě jména na akcionářské listině.
Čísla jsou větší, než jsem čekal
Data Svazu dovozců automobilů za první pololetí 2026: v Česku se registrovalo přes 7 500 nových aut čínských značek. To je skoro 6 % trhu a meziroční nárůst o 88 %. Ještě před rokem to byla nějaká 4 %. Deník to shrnul titulkem, že každé sedmnácté nové auto u nás je čínské, a je to celkem přesné.
Zajímavější než celkové číslo mi ale přišly dvě věci.
První: za leden až srpen 2026 je značka Omoda/Jaecoo s 3 947 vozy desátou nejprodávanější značkou v Česku. Před BMW to sice není, ale je to hned za ním. Jaecoo 7 se přitom v jednu chvíli usadil na šestnáctém místě mezi jednotlivými modely, což je pozice, kterou by před třemi lety nikdo čínskému SUV nepředpověděl.
Druhá: v českém registru vozidel je něco přes čtyřicet čistě čínských značek, ale víc než třicet z nich za rok zaregistrovalo míň než deset aut. To není trh, to je šum - dovozy po jednom kuse, globální homologace, nulová podpora v češtině. Skutečných hráčů je pět nebo šest. Zbytek je statistický prach, který v grafech vypadá jako invaze, ale ve skutečnosti to je pár lidí, co si něco přivezli.
Když se člověk projde po Praze, vidí hlavně BYD, MG a poslední dobou Omodu s Jaecoo. Ty tři jsou vidět tak, že si toho všimne i člověk, který se o auta nezajímá.
Ano, mám rád offroady, ale…
Tady se to zamotalo. Většina těch čínských novinek jsou obtékané crossovery, které vypadají jako by je navrhl stejný člověk. Já mám slabost pro hranaté offroady, což je kategorie, kterou v Evropě nikdo levně nedělá - buď si připlatíte za Land Rover Defender, nebo za Ineos (snad někdy, jednou…), nebo nic.
A při tom hledání jsem narazil na značku, o které jsem do té doby nevěděl: iCAUR.
Je to exportní značka Chery, což je mimochodem úplně jiná firma než Geely - Chery pod sebou má Omodu, Jaecoo a právě iCAUR. V Číně se ta značka jmenuje iCar, pro export přidali jedno písmeno, nejspíš kvůli ochranné známce. Apple svoje auto zabil v únoru 2024 a jméno zůstalo volné, takže si ho vzal někdo jiný. To je detail, který mě pobavil víc, než by měl.
Do Česka má iCAUR dorazit ve čtvrtém kvartálu 2026 s modelem V27. Je to hranatý pětimístný SUV s prodlouženým dojezdem - jezdí elektricky, spalovací motor slouží jen jako generátor. 335 kW, světlá výška 224 mm, boční otevírání zadních dveří. Značka si říká „Born to Play“ a šéf Chery International to popsal tak, že iCAUR má být jejich obdoba Jeepu, s inspirací u Land Cruiseru a třídy G. Rovnou přiznal, že ty vozy nemají skutečné terénní schopnosti těch vzorů a že to stojí na retro designu. Za tu upřímnost bych mu dal bod.
Česká cena zatím neexistuje. V Číně to začíná někde kolem 550 tisíc korun, evropské odhady mluví spíš o 900 tisících a výš, ale dokud nebude ceník, je to věštění.
Přiznám se, že jsem si ty fotky prohlížel dýl, než je zdrávo pro člověka, který má rozjednané jiné auto.
A přesto kupuju to Volvo
Rozhodl jsem se pro XC60 a jsem si vědom, že část toho rozhodnutí není racionální.
Racionální část: servisní síť, kterou znám a která tu bude i za osm let. Zůstatková hodnota, u které vím zhruba, co čekat - u značky, která na trhu není ani rok, to neví nikdo, včetně dovozce. A patnáct let, během kterých Geely nechalo Volvo být Volvem, což je u akvizic spíš výjimka.
Neracionální část: prostě tomu autu věřím. Vím, že je to z velké části vybudovaná reputace a že reputaci si člověk nepřipne k dítěti do sedačky. Ale platím si za ni a jsem s tím smířený.
Co mě na celém tom procesu překvapilo nejvíc, není, že čínská auta jsou levná. To ví každý. Před třemi lety se řešilo, jestli si někdo koupí čínské auto. Dneska je jedna čínská značka desátá nejprodávanější v zemi, jedno čínské SUV se vešlo do první dvacítky modelů a já zjišťuju, že švédské auto, které si kupuju kvůli bezpečnosti, je čínské taky.
Za tři roky se ptát nebudeme, jestli si čínské auto koupíme. Budeme se ptát které, a bude nám to připadat úplně normální. Přesně tak, jako nám dneska připadá normální korejské auto, kterému se v roce 2005 taky každý smál.
Zatím jdu podepsat smlouvu na Švéda s čínským majitelem, přesně jako v roce 2021, jen s tím rozdílem, že tentokrát o tom vím.
Zdroje:
portal.sda-cia.cz/index.php?l=akt&lang=cz&p=0
www.automakers.cz/?p=24381
www.denik.cz/autos
