Chcete oslnit přítelkyni domácí večeří? Tato jídla zvládne každý

Hned na úvod bych rád řekl, že tento článek nemá být kuchařkou pro pokročilé, ba právě naopakilé, ba právě naopak. Jsem muž, který se začal učit vařit až v dospělosti, sám a bez jakéhokoli vedení, tudíž se chci sobě podobným podělit o zkušenosti, jak jednoduše připravit dobrá jídla, která ocení nejen naše přítelkyně.

Protože ruku na srdce – láska vskutku prochází žaludkem.

Má za vámi přijet na víkend přítelkyně a už jste unavení z hospod nebo jídla z dovozu?

Nebo se s ní máte sejít po práci, kdy není čas ani energie trávit v kuchyni celé hodiny?

Jste naprostý amatér, který obdivuje Jirku Babicu?

Následující řádky jsou pro vás!

Pokud umíte vařit, článek přeskočte nebo jej berte pro pobavení, že nám mužům samoukům připadají i základní techniky jako zlomové vědomosti přicházející až s tvrdou praxí.

Mnoho lidí si myslí, že uvařit těstoviny zvládne každý – vezmu špagety, hodím je do vroucí vody, chvíli počkám, pak je vyndám a jde se jíst.

Ale existují způsoby, které dokáží i jednoduché těstoviny proměnit v něco, co už nepůsobí jako večeře studenta třetí den před výplatou. Inspiraci jsem bral přímo v Itálii, kam rád jezdím na dovolenou.

Základem je vždy osolená voda. Tím nemyslím špetka soli a hotovo. Tím myslím vytvořit malé extra slané moře přímo v hrnci. Se solí nikdy nešetřit. Netvrdím, že musíme do hrnce nasypat celé balení; mně se na porci pro dva nejvíce osvědčily dvě až tři velké špetky soli. Klidně můžete i trochu více.

Další důležitou ingrediencí je olivový olej. Ač rád po vzoru Jirky Babici nahrazuji exotické suroviny našimi tuzemskými, toto je jedna z mála ingrediencí, která se zkrátka nahradit nedá. Slunečnicový nebo řepkový olej prostě chutná úplně jinak.

Takže máme sůl a olivový olej. Co s tím?

Vlastně stačí jen trošku povýšit klasické české „uvařím těstoviny a něco k nim hodím“ na jídlo, které má aspoň trochu italský nádech.

Špagety uvaříme v silně osolené vodě a vyndáme je cca 1 až 2 minuty před doporučenou dobou vaření, aby byly ještě malinko tvrdší. Při slévání vody si ji trochu nalijeme do hrnku, protože ji budeme potřebovat.

Na pánvi na olivovém oleji orestujeme kousky čerstvého česneku a parmské šunky. Nebo jakékoli jiné šunky, nebo slaniny, nebo čehokoli, co jste srazili cestou domů.

Uvařené špagety přidáme do pánve k česneku a šunce a promícháme. Poté vše zalijeme trochou vody z těstovin a necháme pár minut na pánvi vařit. Cílem je, aby se většina vody vypařila a zůstal nám jen jakýsi krém z vody, oleje a škrobu z těstovin. Nemělo by ho být moc, nechceme špagetovou polévku. Ale zároveň nechceme vodu úplně vyvařit.

Špagety na talíři klasicky posypeme sýrem.

Za každého, koho napadne přidat kečup, dostane jeden náhodný Ital infarkt, tudíž ten prosím ne.

Těstoviny penne uvaříme stejně jako špagety výše. Na pánvi na olivovém oleji orestujeme malé kuřecí kousky, samozřejmě posolené a opepřené. Ty si dáme na talířek stranou.

Pak na pánvi necháme rozmrazit jednu nebo dvě koule zmraženého špenátu a spolu s ním orestujeme česnek. Následně vše zalijeme smetanou na vaření a posypeme štědrou dávkou sýra, aby nám vznikla sýrová omáčka. Cílem je, aby to nebylo řídké jako polévka, ale ani příliš tuhé. Následně do toho všeho hodíme uvařené penne a vše promícháme.

Směs na talíři posypeme dalším sýrem.

Protože sýr je v zásadě odpověď na většinu životních problémů.

Pokud se bojíte těsta, v mnohých obchodních řetězcích naleznete již předpřipravené těsto na pizzu. Berte skutečně jen to na pizzu, listové těsto se příliš nehodí.

Trik je v tom dále těsto zpracovat. Ukrojíme si z něj dávku na jednu pizzu, ať už chceme menší nebo větší. Zmuchláme to do kuličky a pak ručně znovu vyválíme. Nemusí to být kruh, Italové připravují pizzu klidně i v obdélníkových nebo čtvercových tvarech. Tento krok nám zajistí, že těsto bude rovnoměrně rozdělené a extra tenké. Pokud vezmeme těsto tak, jak ho koupíme, získáme možná o trochu lepší mraženou pizzu z Kauflandu. Ale opětovné ruční vyválení opravdu dělá divy.

Pokud se vám bude těsto lepit, posypte jej a pracovní plochu moukou. To je pro mnohé samozřejmost, ale já to jako samouk zjistil až po trapně dlouhé době…

Tajný trik ohledně okrajů spočívá v tom, že do rolování okrajového těsta přidáme sýr. Sýr tím zarolujeme přímo do okrajů, což udělá z nudných suchých okrajů zajímavou pochoutku.

Pizzu potřeme rajčatovou omáčkou či kvalitním kečupem, nebo uděláme smetanový základ – podle chuti. Přidáme sýr a cokoli, co na pizzu chceme. Pokud budete mít chuť na quattro formaggi, s plísňovým sýrem spíše šetřete, protože bývá velmi výrazný.

Pokud jde o pečení, důležité je dát pizzu do již předehřáté trouby. Dále pečeme na cca 200 °C po dobu cca 15 minut. Pokud chceme vláčnou pizzu, spíše trošku méně, pokud chceme tvrdší, tak spíše trošku déle. Čísla prosím berte orientačně – mně to každá trouba dělala úplně jinak, takže to chce napoprvé prostě hlídat.

U mé přítelkyně se také významně osvědčil recept na pečené kuřecí prso s cheddarovou omáčkou.

Kuřecí prso můžeme namarinovat podle oblíbeného receptu, popř. koupit hotovou marinádu. Důležité je jej také správně okořenit. Můžete použít různé předmíchané směsi z obchodů pro pečené kuře apod.

Prso nejprve zprudka orestujeme na pánvi ze všech stran, aby chytlo barvu. Následně dodáme trochu koření či marinády, které jsme během restování ztratili. Troubu necháme předehřát a kuřecí prso pečeme spíše pomaleji, řekněme na cca 220 °C po dobu cca 30 minut. Berte to ale orientačně. Každá trouba peče jinak a každé prso má jinou velikost. Pokud si nejste jistí, maso rozkrojte a zkontrolujte. Syrové kuře není romantika, ale pokus o trestný čin proti trávení.

Výbornou přílohou jsou farmářské nebo americké brambory. Brambory omyjeme, ale neloupeme je – slupku jen očistíme. Nakrájíme je na drobné kostičky. Do misky dáme olej a směs koření z obchodu a promícháme to. Brambory k tomu nasypeme a promícháme, aby se koření dostalo všude. Pokud je brambor více, lze to dělat po dávkách.

Brambory opět pečeme v předehřáté troubě, nikoli na maximální teplotu a trochu déle. Pokud je budete péct spolu s kuřecím prsem, brambory bývají hotové poměrně dříve, chce to kontrolovat.

Cheddarovou omáčku nejjednodušeji připravíme tak, že si nastrouháme cheddar, do pánve nalijeme smetanu na vaření, přidáme cheddar a promícháme. Lze také přidat česnek nebo bylinky, nebo cokoli, co utrhnete pod okny.

Na talíř dáme upečené prso a brambory a vše zalijeme sýrovou omáčkou.

I zde, pokud máme obavy z těsta, pšeničné placky lze koupit prakticky kdekoli.

Kuřecí prso připravíme obdobně jako v minulém receptu. Po jeho upečení vezmeme dvě vidličky a jimi maso natrháme na malé nudličky. Mělo by to jít samo. Pokud to samo nejde, maso buď není dost měkké, nebo jste právě objevili nový stavební materiál.

Salátovou směs si můžeme udělat sami z naší oblíbené zeleniny, nebo koupit již namíchanou směs v supermarketu. Kupujte čerstvé směsi, nikoli mražené, ty jsou, tuším, spíše do polévek.

Též dresink si můžeme koupit v supermarketu. Pokud chceme vlastní, základem je bílý jogurt, ideálně s nízkým obsahem tuku. Do něj pak přidáme, co se nám líbí – nadrcený česnek, najemno nastrouhaný sýr, bylinky, cokoli dalšího nebo vše najednou.

Placku jen krátce zahřejeme na pánvi. Poté do ní vše vložíme – nejprve zeleninu, pak maso a nakonec dresink. Následně ještě můžeme dodat strouhaný sýr. Tip ze zkušenosti: dávejte všeho spíše méně než více, nebo si pořiďte extra velké placky. Pokud toho dáte moc, placka nepůjde dobře zabalit, bude se trhat, rozevírat a vaše přítelkyně bude mít dresink úplně všude. Pokud to není váš cíl, dejte spíše méně, bude to tak lepší.

Většina placek má na obalu návod, jak zabalit tortillu. Postupujte pouze podle tohoto návodu, srolovat to do válečku opravdu není nejlepší nápad.

Složenou tortillu dáme na pánev, něčím zatížíme a z obou stran zprudka a krátce prohřejeme.

Pokud vám placky dojdou, můžeme ze všeho vytvořit výborný salát, ke kterému se nejlépe hodí čerstvé pečivo.

Je to ideální pokrm k snídani. Je to rychlé a stačí se vzbudit jen o 10 minut dříve než přítelkyně a stihnete pro ni přichystat vydatnou snídani.

Fór je v tom, že vajíčka mají zůstat mazlavá – tedy nesmažíme je úplně do sucha. Též pokud možno smažíme na másle, nikoli na oleji. Pokud bude přítelkyně protestovat, že „syrová“ vajíčka jíst nebude, nehádejte se. Jemně vysvětlete, že míchaná vajíčka mají být krémová, nikoli vysušená do stavu stavební hmoty. A pak to prostě udělejte podle ní, jak to musíme dělat vždy…

Pokud chceme pokrm vylepšit, můžeme spolu s vajíčky přidat do pánve např. trochu nakrájené cibule, slaniny a oblíbené koření.

Pokud jste jako já líní chodit brzy ráno pro čerstvé pečivo, vezměte staré z předchozího dne, které by mělo být stále použitelné, a na chvíli jej zahřejte v troubě. Opravdu stačí jen chvíli. A rázem to chutná úplně jinak.

Toto jsou jídla, která se mi podařilo vypilovat a která zůstávají jednoduchá a rychlá. Pokud se díky tomuto článku alespoň jeden muž osmělí a pokusí se připravit pro přítelkyni večeři, pak to beru jako úspěch. Pokud jste alespoň průměrně zdatný kuchař nebo kuchařka… no… snad vás článek aspoň pobavil.

Na závěr doporučím poslední, ale kriticky důležitý tip: kuchyň a nádobí po sobě umyjte a ukliďte. Ideálně průběžně během přípravy jídla, po večeři pak už zbude jen dát talíře do myčky.

Přítelkyně možná ocení večeři, ale vydrancovanou, špinavou kuchyň už ocení mnohem méně. Nekažte její zážitek tím, že namísto jídla bude muset myslet na to, jak dlouho po vás bude uklízet.

PS: A protože část mých pravidelných čtenářů sem stejně přišla hlavně kvůli politice, přikládám po velmi důkladném, dlouhém a zcela zbytečném zamýšlení svůj aktuální pohled na naši veřejnou scénu:

Zdroje: Vysoká škola života, katedra gastronomie a toxikologie