Článek
Předběžné opatření není to samé, co rozhodnutí ve věci samé. Škoda, že to Ústavní soud neví.
Promluvme si nyní o předběžném opatření. Jde o institut, kdy soud něco přikáže nebo zakáže, aby nedošlo k neodvratným škodám, dokud nerozhodne o věci. Tak například pokud se dva lidé hádají o rodinný dům a jeden ho chce prodat, soud mu zakáže ho prodat, dokud nerozhodne, komu vlastně patří.
Na rozhodnutí o předběžném opatření mají obecné soudy 7 dnů, výjimečně v akutních případech méně , např. u domácího násilí. Navrhovatel též musí složit jistotu v řádech desítek tisíc korun, kdyby předběžko způsobilo škodu - tak například, kdybychom zakázali panu Opičkovi prodat dům a později rozhodli, že dům je opravdu jeho, tak to je škoda, která se musí nahradit.
Než jsem se vydal do advokacie, pracoval jsem na soudě, kde jsme předběžka řešili poměrně běžně. Zkuste uhádnout jeden z hlavních důvodů zamítnutí návrhů na předběžná opatření.
Protože lidé chtěli předběžkem to samé, co rozsudkem. Vydat předběžko, tak už vůbec nemusíme dál rozhodovat ve věci. Ale tak to prostě nefunguje. Takže jsme to zamítali.
Už víte, na co narážím?
Ústavní soud dle mého názoru prostřednictvím předběžného opatření rozhodl ve věci samé. Meritum je, jestli prezident pojede na summit, nebo ne. A soud rozhodl, že ano. Jen to prostě nenazval nálezem, ale předběžným opatřením.
O Ústavním soudu jsem nikdy neměl idealistické představy, protože mnohdy ohýbá právo vskutku až moc kreativně. A to samé udělal už nyní.
Pokud se chtěl tak moc angažovat do současné ústavní krize, mohl nálezem rozhodnout, že prezident na summity NATO patří, a pak by jakýkoli prezident v budoucnu musel jezdit na každý summit NATO.
Pokud by obecné soudy používaly předběžka takto kreativně, celý systém justice by se za chvíli zhroutil. Vše by se řešilo předběžným opatřením podle prvních dojmů a skutečné promyšlené rozhodnutí by už nikde nebylo potřeba. To vážně není dobrá cesta.
Předběžné opatření Ústavního soudu vypadá lehce pochybně
Ještě si neodpustím jednu poznámku - z praxe moc dobře vím, jak dlouho rozhodnutí o předběžku trvá. Musí se vyřídit spousta úkonů a představa, že se během minuty jen dá razítko na jeden papír, je čistá sci-fi.
Mnohé úseky měly problém rozhodnout do oněch 7 dnů. Když nám přišel návrh na rychlé předběžko, co muselo být do 3 dnů, znamenalo to odložit veškerou jinou práci a plně se tomu věnovat, a i tak jsme rozhodli nejdříve za dva dny, většinou za tři dny.
A to u nás rozhodoval jeden soudce.
Když si pomyslím, že nyní o předběžném opatření rozhodovalo 15 soudců a rozhodnutí měli hotové do pár hodin, pak se mi celkem zvedá obočí.
Z ničeho Ústavní soud neobviňuji, neříkám, že nutně rozhodnul podle politických sympatií. Možná jsou lépe vybaveni a na tyto případy mnohem lépe připraveni.
Ale v očích veřejnosti to prostě vypadá podezřele. Rozhodnutí o jednoduchých žalobách trvají mnoho měsíců až let. Předběžka jsou v drtivé většině zamítána a zbytek je připuštěn na hraně lhůt, protože dřív to prostě nejde.
Ale tady to vypadá, že najednou všechno jde. Plebejci se soudí roky, ale pro patricije je spravedlnost nějaká až moc rychlá.
Ústavní soud namísto ústavnosti řeší politické hašteření
Abych náš Ústavní soud jen nehanil - většinou projednává ústavní stížnosti na porušení lidských práv. Lidé, kteří nenajdou zastání nikde jinde, se obrací na Ústavní soud jako na orgán poslední pomoci.
A Ústavní soud jim mnohdy skutečně pomůže.
Dále má pravomoc rušit zákony, které jsou v rozporu s ústavním pořádkem. To nejsou zákony, které se nám nelíbí. To jsou jen ty zákony, které v demokratickém státě nemají co dělat.
A teď kámen úrazu - Ústavní soud také řeší kompetenční spory. To je když se dva orgány hádají, kdo rozhodne, nebo (a to je mnohem častější) když nechce rozhodnout ani jeden.
A kde přesně je kompetenční spor mezi prezidentem a vládou? Prezident zastupuje stát navenek - to není pravomoc být úplně všude, protože by se musel rozkrájet. Navíc za zahraniční politiku je odpovědna vláda. Tedy tyto dva ctěné ústavní orgány musí spolupracovat, nikoli se hádat.
Sedět v delegaci na jeden summit prostě není žádný kompetenční spor. Je to politická černá komedie.
A Ústavní soud soud tu není od toho, aby si hrál na rodiče pokaždé, kdy se politici chovají jako malé děti.
Ústavní soud se má věnovat věcem, kde je užitečný - chránit lidská práva, chránit ústavnost před totalitními zákony a rozhodovat skutečné kompetenční spory. Aktivním vstupováním do politiky opravdu ničemu nepomůže.
Moudřejší ustoupí… doufám
Ale stalo se. Ústavní soud se vložil do politické hádky, pasoval se na třetí komoru, která je víc než volení zástupci lidu. Namísto profesionální zdrženlivosti máme jen další aktivní politiky, jen takové, které nikdo nevolil.
Ale co se stane teď?
Dostávám dotazy, zda může vláda rozhodnutí o předběžku ignorovat. A já říkám, že fakticky může (ač by se to asi nikomu včetně mě vůbec nelíbilo). Ústavní soud nemá žádnou reálnou možnost, jak rozhodnutí vynutit. Nemůže zaplatit exekutora, aby prezidenta násilím narval do letadla.
Byla by z toho ještě větší ústavní krize - určitě by se začalo mluvit o vlastizradě (nikoli velezradě) a padala by trestní oznámení, která by nikdo neřešil, protože poslanecká imunita. Česká společnost by byla ještě víc rozdělená.
Ale první Babišova reakce říká něco jiného - bude Ústavní soud respektovat.
Současná ústavní krize je válka, kterou nikdo nemůže vyhrát, ani prohrát. Politici si jen dělají naschvály a hecují své věrné ovečky. A to se stupňuje a stupňuje.
Jediná reálná možnost uklidnění situace je, že prostě někdo ustoupí. Někdo konečně řekne, že už to zašlo moc daleko. Že by se ústavní činitelé měli přestat chovat jako ukřivděná mrňata a začít dělat to, proč jsme je všichni volili - politicky debatovat a hledat kompromisy.
O Babišovi nemám moc dobré mínění, což mí pravidelní čtenáři dobře ví. Ale nyní konečně mohu s čistým svědomím říct, že poprvé v životě souhlasím s jeho postojem.
Někdo prostě musí ustoupit. A já vkládám svou víru do Babiše, že to bude on.
Krize se uklidní a česká společnost možná na chvíli přestane zahlcovat internet nadávkami na druhou skupinu.
Tato válka neměla mít žádného vítěze, ale ač Babiše nemusím, nyní s čistým svědomím říkám, že morálně tuto krizi vyhrál on (pokud skutečně prezidenta na summit pošle).
Ale jak právníci dobře vědí, soudy jsou plné překvapení a zítra může být situace úplně jiná. Dnes přesto zůstávám v naději, že ústavní divadlo možná brzy přece jen skončí.
