Hlavní obsah
Názory a úvahy

Názor na spor vlády a prezidenta, který nikdo nechce slyšet

Foto: Michal Turek, Seznam Zprávy

Česká společnost je pevně rozdělena mezi dva tábory, které spolu vedou totální internetovou válku. Když se na spor podívám čistě z právního hlediska, oba tábory mě začnou nenávidět.

Článek

Zákony se nestarají o jména, to dělají jen politici a veřejnost

Na úvod je třeba říct obecně ke sporu, že nejde o problém nejasnosti právní úpravy, a už vůbec ne Ústavy. Pravidla jsou jasně daná, ale každý si je dnes vykládá po svém. A to čistě z důvodu osobních a politických antipatií.

Kdyby byl prezident někdo jiný a vládu tvořili jiní ministři a premiér, kteří k sobě navzájem nehoří prudkou nenávistí, žádné spory bychom neřešili.

Leč inteligentní a zdrženliví politici dodržující zákony se v Česku nedostanou ani do zastupitelstva obce natož do Parlamentu nebo na Hrad. Češi prostě zapnou televizi nebo internet a chtějí vidět gladiátorské zápasy, ne kultivovanou politiku.

Vím, že je to ode mě dost ošklivé vůči naší populaci, ale opravdu jsem ještě nenarazil na jediného člověka, který by mě nezačal slovně lynčovat za to, že nesdílím jeho názor – každý je ve svém táboře a chce vidět krev druhého tábora. Čtenáři mě můžou mile překvapit v komentářích, ale upřímně na to moc nesázím.

Můj názor totiž stojí jen na tom, co je dáno v zákonech. A nezměnil by se, ani kdybychom do vlády či na Hrad posadili kohokoli jiného.

Může prezident odmítnout jmenovat ministra?

Ústavní právníci se na řešení neshodnou. A víte proč? Protože jde mnohdy o profesory z vysokých škol, kteří byli naposledy u soudu leda při svém rozvodu a jiný zákon kromě ústavy si četli naposledy, když dostali pokutu za parkování.

Vše se totiž točí kolem toho, že v Ústavě není napsáno, že prezident „musí“ jmenovat ministra.

Ale každý člověk, který má načtené rozličné zákony, ví, že zákony prakticky nikde neříkají, že někdo něco musí. Typicky používají formulaci ten a ten něco udělá. Prezident na návrh jmenuje ministry. Prodávající předá věc kupujícímu. Kupující zaplatí cenu. Soud žalobu odmítne, pokud nesplňuje požadavky. Soud hodnotí důkazy podle své úvahy každý zvlášť a ve své souvislosti.

99 % zákonných pravidel je psáno tímto způsobem a nikoho nikdy nenapadlo, že když tam není slovo „musí“, takže to nemusíme dodržovat. Takže prodávající nemusí předat věc? Kupující nemusí zaplatit cenu? Zaměstnavatel nemusí zaplatit mzdu? Soud může přijmout i žalobu bez identifikace žalobce a žalovaného? Soud může hodnotit důkazy podle toho, kdo měl na jednání dražší oblek?

Absolutní nesmysl. Slovo „musí“ se používá v zákonech výjimečně, pokud je to opravdu třeba – např. pokud někdo může vybrat z více variant, ale za určité situace na výběr nemá a musí postupovat nějak.

Ale jinak jde o zcela běžný právní jazyk.

Takže ne – prezident nemá právo odmítnout jmenovat ministra. Tečka.

Všimli jste si, že jsem ani jednou nezmínil jméno jako Pavel nebo Turek? Protože je mi jedno, kdo se zrovna hádá před kamerami.

Jedna polovina čtenářů je spokojená, druhá mi teď jde psát, že jsem proruský dezolát, co určitě nemá ani 9 tříd základky. Ale ještě si počkejte.

Prezident zastupuje naši zemi navenek

Zajímavé, že ani tady není napsáno, že musí, hm?

Zahraniční politiku dělá vláda skrze ministra zahraničí. Prezident nemá povinnost jezdit vždy všude – to by se musel rozkrájet na tisíc kousků. Ale má jasné právo se rozhodnout, která akce je dost důležitá na to, aby se na ní ukázal. Ústava nepřipouští žádné výjimky, ani žádné – ale on má jiný názor než vláda, takže bla bla bla.

Prezident zastupuje zemi navenek – vybere si akci a jede. Vláda jako garant zahraniční politiky spolupracuje. Tečka.

V Ústavě opravdu není napsáno, že vláda rozhoduje, kam prezident pojede. Zahraniční politika patří mezi kontrasignované pravomoci – to neznamená právo se hádat, to znamená povinnost spolupracovat.

Ve všech zákonech správního práva ohledně fungování orgánů a úřadů se to takto vykládá, tak proč má Ústava najednou být jiná?

Ty komentáře, že jsem lepšočlověk a libtard z pražské kavárny cítím už nyní.

Mimochodem, ani zde jsem v argumentu nepoužil jméno žádného aktéra.

Ústavní soud má být ve válce jako Švýcarsko, ale hrát si na údernou jednotku je asi větší sranda

O tom, proč nesouhlasím s předběžným opatřením Ústavního soudu jsem už psal, tak se nebudu moc opakovat.

Podle mého názoru nejde o kompetenční spor, protože kompetence jsou v zákonech a Ústavě jasné. Jak jsem již vysvětlil výše.

To, že se konkrétní politici hádají jako děti na pískovišti, prostě není důvodem, aby Ústavní soud zasáhnul. Má chránit lidská práva a ústavnost, ne si hrát na nikým nevolenou třetí komoru Parlamentu.

Kdybychom žili v ideální zemi

Mít alespoň trošku normální politiky, tak se nad své antipatie pozvednou. To by se mělo projevit minimálně tím, že budou dodržovat psaná pravidla.

Proč to doteď šlo, ale najednou je to problém? V minulosti jsme měli případy, kdy si prezident a vláda mírně řečeno moc nesedli, ale alespoň věděli, že politika je o kompromisech a dodržování jasně napsaných pravidel je minimální politický standard.

Ale autore, vždyť ty jsi úplně mimo, Zeman taky nechtěl jmenovat ministra xD

Jo, ale nakonec dostal rozum a jmenoval ministrem i toho, kdo mu byl osobně a politicky nesympatický. Tak proč by politici neměli dostat rozum a chovat se dle Ústavy i dnes?

Pojďme se laskavě všichni uklidnit

Spory se většinou řeší tak, že najdeme kompromis. Prezident nejmenoval ministra. Není to ideální, ale tak holt na tu židli posadí někoho jiného.

Ne.

Vláda zakáže prezidentovi účast na summitu NATO.

Fajn, oko za oko, jsme si všichni rovni a pojďme se už chovat normálně.

Ne.

Prezident podává kompetenční žalobu.

Tak třeba se Ústavní soud zachová profesionálně a pošle ty rozhádané děti k šípku.

Ne.

Ústavní soud během pár hodin přikáže účast prezidenta.

Dobře, tohle už ani není vtipné. Tak prezident nakonec pojede a snad bude té šaškárně konec.

Ne.

Vláda se všemožně snaží účast prezidenta na akci znepříjemnit.

Všichni vidí jen jména, ale ne zákony

A já se vlastně ani nedivím. Když už zákonná pravidla nezajímají ani Ústavní soud, tak proč by měly zajímat ctihodné české občany? Však je to jen nějaký kus papíru, Turek/Pavel/Babiš je trotl, takže by to mělo být tak a tak.

Situace je ve stavu, kdy už jen zbývá vzít si popcorn a namísto výměny manželek koukat na naši politiku.

Takže toto je můj názor, po jehož prezentaci mě začnou nesnášet úplně všichni. Pokud jste dočetli až sem, máte právo mi do komentáře napsat, proč jsem úplně mimo.

Zdroje přikládám níže, ačkoliv zkušený internetový diskutující samozřejmě ví všechno už z titulku.

  • Pokud jste Ústavu zatím četli jen ve facebookovém komentáři svého strýce, tady je něco jako originál
    • Článek 62 a 68 aneb ta nudná část, kde se píše, že prezident jmenuje členy vlády na návrh premiéra.
    • Článek 63 aneb prezident zastupuje stát navenek, i když to zjevně některým lidem kazí náladu.
    • Kontrasignace pro pokročilé internetové válečníky je v čl. 63 odst. 3 a 4.
  • Zákon o Ústavním soudu, protože kompetenční spor měl původně řešit reálné problémy
  • Podrobnosti o předběžném opatření, neboť PDFka jsou zbraně pro války nové generace
  • Hradní válečný proslov před bitvou
  • Krátké oznámení Hradu, že se bude řešit delegace na summit NATO, to jen pro ty, kdo byli poslední měsíce v kómatu.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz