Článek
Genocida Židů patří mezi nejznámější nacistické zločiny vůbec. Díky osvětě se v současnosti dostává pozornosti i vyvražďování Slovanů, Romů a homosexuálů. Na co se ovšem velmi často zapomíná je pronásledování křesťanů a snaha nacistů vymýtit křesťanství jako takové.
Křesťanství za vlády nacistů
Křesťané trpěli krutou perzekucí jak v nacistickém Německu, tak v nacisty okupovaných státech. Hitlerovci si nárokovali jurisdikci nad veškerou kolektivní a společenskou činností.
Nacistický stát podezříval křesťany z nedostatečného vlastenectví, neloajality k vlasti nebo služby zájmům „zlověstných mimozemských sil“, čímž mínil zejména katolíky uctívaného papeže.
Přestože se nacisté chystali vyhladit všechny křesťany, největším trnem v oku jim byli katolíci a Svědkové Jehovovi. Katolické školy, tisk, odbory, politické strany a mládežnické ligy byly zcela vymýceny.
Střet katolíků s Hitlerem
Již ve 20. a 30. letech se církevní předáci rázně vyhrazovali vůči nacistické ideologii. Hlavní křesťanská opozice vůči nacismu tehdy pocházela z katolické církve. Němečtí biskupové energicky odsoudili její „falešné doktríny“. Varovali katolíky před nacistickým rasismem a některé diecéze zakázaly členství v nacistické straně, zatímco katolický tisk kritizoval nacistické hnutí.
Katolická církev obecně pohlížela na nacistickou stranu se strachem a podezřením. Cítila se ohrožena radikální ultranacionalistickou ideologií, která považovala papežství za zlověstnou, mimozemskou instituci.
Agresivní proticírkevní radikálové jako Joseph Goebbels a Martin Bormann považovali konflikt s křesťanskými církvemi za prioritní. Proticírkevní nálady se objevovaly u drtivé většiny členů nacistické strany.
Pronásledování křesťanů
Všechny křesťanské organizace a církve byly systematicky odříznuty od efektivní komunikace s lidmi. Nacisté se nejprve snažili omezit činnost křesťanských organizací na ryze náboženské funkce. Následně se pokoušeli překazit i samotný výkon náboženství jako takového.
Hitler efektivně a rychle odstranil politický katolicismus. Nacisté zatkli tisíce členů Německé strany středu (křesťanské strany). Následně zorganizovali převrat a svržení vlády Katolické bavorské lidové strany. Tisíce funkcionářů byly zadrženy a popraveny, zatímco politické strany a organizace byly do jedné rozpuštěny. Hitler též nařídil rozpustit Katolický svaz mládeže. Během Noci dlouhých nožů byli mimo jiné cíleni také křesťansky významné osoby.
Nacisté uzavřeli všechny katolické školy a noviny, vyvlastnili jim všechny majetky a pozatýkali a popravili mnoho nábožensky vlivných osob. Proti křesťanům, hlavně katolíkům, byla vedena intenzivní propagandistická kampaň, která je vykreslovala jako nepřátele státu a pravých Němců.
Německý lid nebyl příliš rozrušen pronásledováním církví nacistickou vládou. Velká většina Němců nijak neprotestovala proti perzekuci křesťanů. Málokdo se pozastavil nad tím, že nacistický režim zamýšlel zničit křesťanství a nahradit jej starým pohanstvím raných kmenových germánských bohů, potažmo reformovaným křesťanstvím, které namísto Boha adorovalo jen Hitlera.
Himmler prohlásil, že žije v době největšího konfliktu s křesťanstvím. Dle něj bylo součástí poslání SS dát německému lidu v příštím půlstoletí nekřesťanské ideologické základy, na kterých by mohli vést a utvářet svůj život.
Roky 1935-6 byly vrcholem vykonstruovaných procesů proti kněžím, mnichům, bratrům a jeptiškám. Od roku 1940 gestapo zahájilo intenzivní pronásledování klášterů. Křesťané byli zatýkáni, vězněni a popravováni často bez jakéhokoli soudního procesu.
Hitler též intenzivně vedl kampaň proti jezuitům, zavíral jejich školy a zabavoval nebo ničil jejich majetek, tisíce jich uvěznil a poslal do koncentračních táborů, zbytek vyhnal do exilu.
Obdobných perzekucí se nacisté na křesťanech dopouštěli ve všech dobytých státech. Nacistické okupační orgány aktivně pronásledovaly křesťany, zatýkaly je a posílaly je do koncentračních táborů, zabavovaly a vyvlastňovaly jim majetky, vedly propagandu s cílem je vykreslit jako nepřátele státu a taktéž sterilizovaly křesťanskou mládež.
V Norimberských procesech bylo jednoznačně prokázáno, že dlouhodobým cílem nacistů bylo totální vyhlazení a vymýcení křesťanství jako takového.
Čím chtěli nacisté křesťanství nahradit
Hitler snil o tom, že Německý lid bude uctívat staré germánské božstvo. Pro ty, které by se nepovedlo konvertovat, vymyslel reformovanou verzi křesťanství zastřešenou jedinou státní církví.
Všechny dosavadní křesťanské církve měla nahradit Národní říšská církev Německa, která si nárokovala výlučnou kontrolu nad všemi církvemi.
Nacistická církev se odklonila od samotných základů křesťanské víry a uctívání Boha nahradila uctíváním Hitlera a nacismu. Nová církev se zbavila Biblí, z oltářů odstranila všechny krucifixy, obrazy svatých a též všechny Bible. Namísto svaté knihy byl na oltáře položen Hitlerův Mein Kampf, jako ta nejposvátnější kniha. Křesťanské kříže byly do jednoho odstraněny a nahrazeny svastikou.
Nová víra se kompletně distancovala od apoštolské víry a víry v Krista jako syna Božího. Vše bylo nahrazeno vírou v Hitlera a nacistickou stranu, přičemž vůdce byl brán jako „zvěstovatel nového zjevení“, nebo „německý Mesiáš“.
Závěrem
Nacistické pronásledování křesťanů mělo za následek minimálně statisíce mrtvých. Miliony křesťanů trpěly pro svou víru. Hitlerův režim se snažil křesťany vyhladit a zbytek konvertovat na svou vlastní víru, která by uctívala jen vůdce a nacistickou ideologii.
Přesto se o tomto pronásledování křesťanů nemluví, většina lidí o něm ani neví. Dokonce se najdou i tací, kteří tvrdí, že křesťané byli Hitlerovi spojenci, což je strašlivá lež. Křesťané, zejména katolíci, pod nacismem trpěli a mnohdy za svou víru museli položit vlastní životy. A na to bychom neměli zapomínat.
