Článek
Když se po volbách dostaly do Sněmovny velmi mladé poslankyně, část veřejné debaty vypadala dost předvídatelně. Místo toho, aby se řešilo, co chtějí dělat, řešilo se hlavně, kolik jim je. Jestli nejsou moc mladé. Jestli mají dost zkušeností. Jestli se ve Sněmovně neztratí.
Jenže po několika měsících je fér říct jednu věc. Julie Smejkalová a Katerina Demetrashvili nejsou jen fotogenické tváře nové Sněmovny. Nejsou to politické dekorace do článků o generační obměně. Začaly si brát konkrétní témata, sedí ve výborech a podvýborech a podílejí se na legislativních návrzích.
To neznamená, že jsou bezchybné. To neznamená, že s nimi musí člověk ve všem souhlasit. Znamená to jen, že posměch kvůli věku začíná působit dost lacině.
Věk měl být slabina. Voliči z něj udělali mandát
Julie Smejkalová se do Sněmovny nedostala zadními dveřmi. V Praze kandidovala za STAN z devátého místa, ale voliči ji vykroužkovali nahoru. Podle Seznam Zpráv získala přes deset tisíc preferenčních hlasů a už po volbách mluvila o tom, že chce řešit školství, bydlení a duševní zdraví mladých lidí.
To je důležité. Nešlo jen o náhodnou mladou tvář na kandidátce. Voliči jí dali osobní mandát. A u preferenčních hlasů je to docela čistá zpráva: lidé mohli kroužkovat někoho jiného, ale vybrali ji.
Katerina Demetrashvili se zase stala jednou z nejmladších poslankyň nové Sněmovny za Piráty. Před volbami mluvila o tom, že chce navázat na témata duševního zdraví a přiblížit politiku mladým lidem. V rozhovoru pro iROZHLAS říkala, že dění ve Sněmovně chce komunikovat mladým atraktivněji, protože se jim podle ní politika často neumí přiblížit.
A tady je první pointa. Mladí lidé se politice nevyhýbají proto, že by byli hloupí. Často se jí vyhýbají proto, že politika dlouho mluvila jazykem lidí, kteří si pletou důstojnost s nudou.
Pokud někdo dokáže přitáhnout mladé lidi ke Sněmovně, není to ostuda. Je to služba demokracii.
Duševní zdraví už není poznámka pod čarou
Jedna z nejviditelnějších věcí je téma duševního zdraví. A ano, někdo se tomu může smát. Může říkat, že na všechno se dnes zakládá podvýbor, že politika z toho nikoho nevyléčí a že mladí jen pořád mluví o úzkostech.
Jenže to je dost pohodlný cynismus.
Duševní zdraví mladých lidí je reálný problém. Školy ho řeší. Rodiče ho řeší. Psychiatři a psychologové ho řeší. Jen část politiky se pořád tváří, že jde o módní výstřelek generace, která jen neumí zatnout zuby.
V tomhle směru je viditelné, že téma ve Sněmovně nezůstalo jen u kampaně. Podle oficiálních údajů Poslanecké sněmovny jsou Julie Smejkalová i Katerina Demetrashvili členkami Podvýboru pro duševní zdraví od 12. února 2026. Smejkalová je zároveň členkou Petičního výboru a výboru pro vědu, vzdělávání, mládež a tělovýchovu. Demetrashvili sedí v zahraničním a ústavně-právním výboru.
To není špatná vizitka pro političky, kterým se ještě nedávno část lidí smála hlavně kvůli občance.
Samozřejmě, samotný podvýbor nikoho nevyléčí. Ale politika nezačíná až schváleným zákonem. Začíná tím, že se problém dostane na stůl, má své místo, pravidelně se projednává a někdo ho drží při životě.
A přesně to se děje.
Nesedí v koutě. Podílejí se na návrzích zákonů
Další omyl je představa, že mladé poslankyně jen mluví na sociálních sítích a ve skutečné legislativní práci se ztratí.
Jenže i tady už existují konkrétní věci.
Julie Smejkalová je mezi předkladateli sněmovního tisku č. 107, tedy návrhu novely zákona o podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu. Je také uvedena mezi předkladateli návrhu novely zákona o daních z příjmů ve sněmovním tisku č. 120 a návrhu změn obecního, krajského a pražského zřízení ve sněmovním tisku č. 146.
Katerina Demetrashvili je zase mezi předkladateli sněmovního tisku č. 49, tedy novely zákona o posuzování vlivů na životní prostředí. Podle přehledu sněmovních tisků je také uvedena mezi předkladateli sněmovního tisku č. 168, novely zákona o dani z přidané hodnoty.
To jsou suchá fakta. Ale právě suchá fakta jsou někdy nejlepší odpověď na hlučný posměch.
Ne, neznamená to, že samy přepsaly český právní řád. Neznamená to ani, že každý jejich návrh je geniální. Jenže zjevně nejsou v pozici, kdy by seděly v poslední lavici, mlčely a čekaly, až jim někdo dovolí dospět.
Pracují. Předkládají. Sedí ve výborech. Berou si témata.
A to je ve Sněmovně pořád víc než dost slušný začátek.
Nová generace mění i jazyk politiky
Na Smejkalové a Demetrashvili je zajímavé ještě něco jiného. Nejen témata, ale i jazyk.
Česká politika dlouho působila dojmem, že serióznost znamená mluvit tak, aby tomu běžný člověk nerozuměl. Čím delší věta, tím větší státník. Čím méně emocí, tím větší odbornost. Výsledek známe. Mladí lidé se často dívají na Sněmovnu jako na cizí planetu, kde se pořád něco schvaluje, odmítá a procedurálně navrhuje, ale nikdo jim nevysvětlí, proč by je to mělo zajímat.
Demetrashvili otevřeně mluví o tom, že chce dění ve Sněmovně vysvětlovat mladým lidem atraktivněji. Smejkalová zase od začátku stavěla na tématech, která mladé lidi přímo zasahují: školství, bydlení, duševní zdraví nebo začátky podnikání.
To je možná pro část starší politické kultury dráždivé. Protože najednou nestačí umět přežít tři hodiny procedurální debaty. Je potřeba umět vysvětlit, proč na tom záleží.
A přesně v tom může být generační změna užitečná.
Ne proto, že mladí lidé mají automaticky pravdu. Nemají. Mládí není kvalifikace samo o sobě. Ale není to ani vina. A už vůbec to není argument proti tomu, aby člověk dělal politiku.
Po několika měsících je vidět, že Julie Smejkalová a Katerina Demetrashvili nejsou jen symboly mladé generace ve Sněmovně. Jsou to poslankyně, které se zapojily do výborové práce, vzaly si konkrétní témata a podílejí se na zákonech.
To je přesně to, co by poslankyně dělat měly.
Člověk s nimi nemusí souhlasit. Může je kritizovat. Může rozporovat jejich návrhy, postoje nebo politický styl. To je normální.
Ale vysmívat se jim jen proto, že jsou mladé?
To není politická kritika.
To je jen starý svět, který se diví, že už mu Sněmovna nepatří celá.
Zdroje
