Článek
Turínské plátno je nejznámější textilie na světě. Mnozí věří, že zachycuje podobu Ježíše Krista.
Zejména v katolické církvi se traduje, že je plátnem, do kterého bylo krátce po ukřižování zahaleno tělo Ježíše Krista, když jej z kříže sňali Josef z Arimatie a Nikodém. Na plátně je viditelný otisk mužské postavy. Také jsou na plátně jasně ohraničené skvrny zaschlé krve.
Otisk těla zasahuje pouze tenkou vrstvu plátna o tloušťce 180 až 600 nanometrů a přesně odpovídá anatomii lidského těla mužského pohlaví. Povaha otisku umožnila vytvořit trojrozměrnou rekonstrukci tváře včetně detailů jako kapky krve na vousech, stopy rozmazané krve na pravé tváři, otisku mincí v očních důlcích.
Postava je vysoká asi 175 až 180 cm, odhadovaného stáří 35 až 40 let, s vousy a vlasy sahajícími až po ramena, dobře vyvinutým svalstvem, odhadované hmotnosti do 81 kilogramů.
Nový výzkum italských vědců s jistotou určil stáří plátna.
Italští vědci použili při dataci zcela novou rentgenovou techniku. Výsledkem bylo zjištění, že látka byla prokazatelně vyrobena v době, kdy žil Ježíš Kristus.
Výzkumníci z italského institutu krystalografie z Národní rady pro výzkum použili techniku nazvanou širokoúhlý rozptyl rentgenového záření. Tato metoda odhalila, že plátno je pravděpodobně staré téměř 2000 let.
Studie publikovaná v časopise Heritage došla k následujícímu závěru: „Datové profily byly plné kompatibilní s analogickými měřeními získanými na vzorku plátna, jehož datace je podle historických záznamů 55-74 našeho letopočtu, nalezeného v Masadě v Izraeli.“ Řečeno jinými slovy: Profil Turínského plátna je zcela shodný s profilem látky, u které je prokázáno, že pochází z Kristových dob.
Radiokarbonová metoda dříve naznačovala, že je plátno padělkem. Nejen novým výzkumem však byla vyvrácena.
Vědci dříve zkoumali radiokarbonovou metodou odstřižený vzorek o velikosti 1 × 7 cm a došli k závěru, že látka byla zhotovena kolem roku 1325 s 95 % pravděpodobností plus minus 65 let. Tento výzkum byl dlouho brán jako důkaz toho, že plátno je jen padělkem.
Vědci následně novým výzkumem potvrdili, že zkoumaný vzorek byla skutečně jen záplata. Testovaný vzorek totiž porovnali se zbytkem plátna a přišli na to, že se testovaný vzorek složením značně lišil od zbytku plátna. Tím bylo potvrzeno, že se jedná jen o záplatu, a tedy nemůže nic vypovídat o tom, jak je staré celé plátno.
Plátno podrobeno mnohému vědeckému zkoumání ze všech možných hledisek.
Plátno je tkáno metodou zvanou šupinový kepr, který se používal pouze v krátkém období na začátku našeho letopočtu a je v dané době a oblasti doloženo. Rozbor pylových částic zase v látce odhalil stopy 48 rostlin, z nichž většina roste pouze v Palestině a jejich kombinace je obvyklá pro období března a dubna. Na tváři se nacházejí stopy octa (římský voják dal dle tradice umírajícímu Ježíši napít z houby nasáklé kyselou tekutinou).
Kulaté předměty v očních důlcích byly identifikovány jako mince. Kladení mincí na oči zemřelých odpovídá židovským zvykům v 1. století. Mince v pravém oku odpovídá mincím, které Pilát nechal razit v Jeruzalémě v letech 29 až 32.
Na plátně se též nalezly špatně čitelné nápisy. Nejzřetelnější nápis „INNECE“ (který je na plátně několikrát) je zřejmě zkratka výrazu „IN NECEM IBIS“ (trest smrti), dále bylo rozluštěno slovo „PEZU“ (vykonán), „(I)HSOY“ (Ježíš), „NAZARENUS“ (Nazaretský), „(O)PSKIA“ (stín obličeje) a „TIBERIUS CĆSAR“ (císař Tiberius).
Velká stopa krve o šířce 4,5 a výšce 1,5 cm mezi pátým a šestým žebrem otisknuté postavy nese znaky posmrtné krve, protože plazma zůstala na okrajích a fibrin uprostřed – to by mohlo odpovídat ověřovacímu bodnutí kopím do boku, popisovanému v Bibli. Na ostatních krevních skvrnách obklopuje světlou plazmu fibrin z vnější strany, což odpovídá předsmrtné krvi.
Místa ran v zápěstích a nohách i poloha nohou, prstů atd. odpovídají reálně tehdejšímu způsobu křižování a anatomickým a neurologickým zákonitostem, zatímco na středověkých dílech bývaly zobrazovány chybně. Zřejmé jsou rovněž otoky a otlačeniny, přeražení nosu, 80 až 120 ranek o délce kolem 3 centimetrů od římských bičů. Copánek a úprava vousů odpovídají židovským zvyklostem v dobách kolem přelomu našeho letopočtu.
Dosud nebylo uspokojivě vysvětleno, jakou metodou vznikl otisk Ježíšova těla. Hypotézy uvažovaly o reakci nabalzámovaného těla s povrchem roucha, působení plynů, elektromagnetických nebo radioaktivních vlivech. Uvažovalo se též o zručné malířské práci bez viditelných stop štětce, avšak tuto možnost většina odborníků považuje za prakticky vyloučenou.
Autenticitu plátna dosud neuznala ani církev. Změní nyní názor?
Nová studie je jen jednou z mnoha výzkumných projektů, které se v minulosti plátnem zabývaly. Dříve autenticitu plátna zpochybňovali dokonce i někteří církevní hodnostáři, jiní zase v plátno bezmezně věřili. Turínský kardinál Severino Poletto v dubnu 2010 řekl, že rozhodnutí o původu plátna není na církvi, ale na vědě.
Jelikož nová studie prakticky potvrzuje pravost plátna, bude zajímavé sledovat, jak se k celé věci postaví církev, tedy zda plátno oficiálně uzná jako skutečné.
Zdroje: Standard, Wikipedie, Kudy z nudy
