Nový návrh řešení důchodové krize je absolutní nesmysl. Z chudých udělá ještě chudší

Česko má problém s porodností. O tom žádná. Dětí se rodí historicky málo, populace stárne a důchodový systém jednou narazí do zdi tak tvrdě, že se budou třást možná dokonce i excelové tabulky na ministerstvu.

Jenže některá navrhovaná řešení vypadají, jako kdyby je někdo vymyslel v konferenční místnosti s výhledem na svět, ve kterém mladí lidé nebydlí v nájmu, neřeší hypotéku, nečekají na větší byt a nemají pocit, že pořízení dítěte je finanční skok z útesu.

Institut Solvo přišel s návrhem, který má mimo jiné počítat s tím, že lidé bez dětí budou platit vyšší sociální pojištění, nebudou mít nárok na předčasný důchod a jejich důchodový věk se má posunout až k 72 či 73 letům (ohledně věku se zdroje liší, někde je uvedeno 72, někde 73).

Takže shrnutí: lidé nemají děti mimo jiné proto, že nemají dost peněz, jistoty a bydlení. Řešení? Vezmeme jim ještě víc peněz.

Tohle způdobí jako špatný vtip z podprůměrné komické show. Jenže bohužel institut Solvo to myslí smrtelně vážně.

Na papíře to možná vypadá jednoduše. Rodiče vychovávají budoucí plátce daní a pojistného. Bezdětní žádné budoucí plátce nevychovali. Tak ať platí víc, pracují déle a nechodí předčasně do důchodu.

Jenže člověk prostě není kolonka v demografické tabulce.

Někteří lidé děti mít nemohou. Někteří je chtěli, ale nenašli partnera. Některým se vztah rozpadl přesně ve věku, kdy se děti měly řešit. Někteří řeší nemoc, psychiku, neplodnost, dluhy, péči o rodiče nebo prostě život, který se neposkládal podle ideálního rodinného letáčku.

A ano, někteří lidé děti nechtějí. A to není trestný čin! Stát nemá každému bezdětnému člověku koukat do ložnice, zdravotní dokumentace a rozpadlých vztahů, aby mu pak vystavil důchodovou přirážku. Ne každý je vhodný k převzetí rodičovské odpovědnosti, která je, upřímně řečeno, obrovská - je to mnohaletý závazek obětovat tisíce hodin a statisíce korun.

Podpora rodičů dává smysl. Rodičovství má obrovskou společenskou hodnotu. Vychovat dítě stojí peníze, čas, zdraví, kariérní šance a často i nervy. Stát by to měl ocenit výrazně víc než dnes.

Ale trestat všechny bezdětné je něco úplně jiného.

Průzkumy dlouhodobě neukazují národ pohodlných sobců, kteří se rozhodli raději utrácet za brunch a dovolené. Ukazují lidi, kteří děti často chtějí, ale realita je brzdí.

Finance. Bydlení. Stabilita. Partner. Strach, že to neutáhnou.

Jenže inteligentní manažeři ve svých apartmánech s výhledem na Prahu to vidí jen jako výmluvy rozmazlené generace.

Dítě není jen roztomilá fotka do rodinného alba. Dítě potřebuje pokoj, postel, kočárek, školku, čas, doktory, oblečení, jídlo, kroužky a rodiče, kteří se z toho ideálně psychicky nesesypou. Když člověk žije v garsonce, každý rok čeká, jestli mu majitel nezvedne nájem, a větší byt je pro něj stejně reálný jako vila u moře, plánování rodiny prostě vůbec nepřipadá v úvahu.

Do garsonky si dítě pořídí jen ten, kdo nemá jinou možnost, nebo ten, kdo má odvahu na úrovni akčního hrdiny. Na půdě u rodičů se taky špatně buduje pocit, že člověk zakládá vlastní rodinu.

Česká porodnost neumírá proto, že by mladí lidé neznali biologii. Umírá hlavně proto, že spousta lidí nemá ani kam dát postýlku.

Největší absurdita návrhu je jeho praktický dopad.

Vyšší sociální pojištění znamená méně čistých peněz. Méně peněz znamená menší schopnost šetřit. Menší schopnost šetřit znamená horší šanci dosáhnout na bydlení, větší stres a pozdější životní rozhodnutí.

A koho to zasáhne nejvíc? Bohaté bezdětné lidi, kteří mají byt, rezervy a investice? Ti to nějak přežijí. Nejvíc to dopadne na ty, kteří už teď počítají každou tisícovku. Na lidi s běžnou mzdou. Na singles v nájmu. Na páry, které by děti třeba chtěly, ale ještě se k nim finančně neprobojovaly.

Takže stát jim řekne: nemáte děti, proto zaplatíte víc. A oni si řeknou: výborně, teď už na ně nemáme tuplem.

To je ten geniální prorodinný efekt.

Pokud někdo odkládá dítě, protože se bojí, že ho neuživí, další odvodová zátěž mu nepřidá odvahu. Přidá mu další důvod čekat. Nebo to vzdát úplně.

Z tohoto plánu mám prostě pocit, že to navrhla skupina nadprůměrně placených inteligentů, kteří právě řeší svůj pátý investiční byt v Praze a jestli v létě poletí do Karibiku, nebo na Havaj.

Normálního člověka, který bydlí v pronajaté garsonce a přemýšlí, jestli si může koupit hovězí ve slevě, tito intelignentní inovátoři neviděli ani z rychlíku.

Stejně divně působí představa výrazně pozdějšího důchodu pro bezdětné.

Jistě, důchodový systém má problém. Jenže posílat lidi bez dětí automaticky do role občanů druhé kategorie je faktické trestání zejména chudších lidí. Bezdětní chudí budou pracovat do 72 (73) let, aby bohatí rodiče mohli v 60 do předčasného důchodu.

Někdo bez dětí může celý život pracovat v náročné profesi. Někdo může pečovat o nemocnou matku. Někdo mohl chtít rodinu a skončil po rozvodu sám. Někdo může mít zdravotní problém, o kterém nikomu nic není.

A stát mu na konci řekne: smůla, špatný typ života, pracuj do 75, naše smetánka by ráda do předčasného důchodu a někdo to musí zaplatit.

Kdo tohle může vymyslet?

Jestli stát opravdu chce víc dětí, musí řešit věci, kvůli kterým se lidé rodičovství bojí.

Dostupné bydlení. Větší byty pro rodiny. Rychlejší výstavbu. Obecní a družstevní bydlení. Nájemní jistotu. Školky. Jesle. Částečné úvazky, které nejsou kariérní sebevražda. Férové ocenění péče. Nižší tlak na mladé rodiny v prvních letech, kdy se rozhoduje, jestli druhé dítě vůbec přijde v úvahu.

Rodina nemá být luxusní projekt pro lidi, kteří zdědili byt, mají babičku za rohem a rezervu na účtu.

Jestli se z rodičovství stane ekonomická disciplína pro vyšší střední třídu, žádné strašení bezdětných to nezachrání.

Děti se prostě nerodí ze strachu, že mě stát nechá se upracovat k smrti. Rodí se tam, kde lidé věří, že je zvládnou uživit, ubytovat a nezbláznit se z toho.

Nízká porodnost je vážná věc. Důchodový systém potřebuje změny. Rodiče si zaslouží mnohem větší podporu. To všechno platí.

Ale návrh trestat bezdětné vyššími odvody a pozdějším důchodem míří úplně mimo. Je to výsměch normálním lidem řešícím normální problémy a dělá z nich zrádce národa, které je třeba těžce pokutovat a nechat je se upracovat k smrti.

Lidé nemají méně dětí proto, že by chtěli rozbít důchodový systém. Často je nemají proto, že nemají jistotu, peníze, bydlení, partnera, zdraví nebo pocit, že dítě v dnešním Česku ekonomicky přežijí.

Jestli na to skutečně odpovíme tím, že jim vezmeme další peníze, budeme se celkem rychle tvářit překvapeně, že porodnost neklesá pomaleji, ale rychleji.

Celý návrh na mě působí tak, že si pár vysokých manažerů plánuje předčasný důchod, který jim ale někdo musí zaplatit. Tak proč si nekopnout do chudých lidí, kteří by rodinu chtěli, ale zkrátka na ni nemají? Už tak mají málo, tak jim snad nebude tolik vadit, když jim vezmeme ještě víc.