Odsouzení Nagyové je pro Babiše právní katastrofa. Malá naděje mu ale zůstala

Jana Nagyová si v kauze Čapí hnízdo vyslechla nepravomocný trest. Tři roky podmíněně se zkušební dobou pěti let a peněžitý trest 500 tisíc korun za dotační podvod a poškození finančních zájmů Evropské unie. Andrej Babiš u toho na lavici obžalovaných neseděl. Přesto by se mu po dnešku mělo hůře usínat.

Odsouzení Nagyové totiž není jen rozsudek nad jednou bývalou manažerkou Agrofertu. Je to rozsudek v kauze, ve které Vrchní soud v Praze už dříve popsal jednání Nagyové a Babiše jako společné jednání ve spolupachatelství. Jinými slovy: soud dnes formálně odsoudil jen Nagyovou, ale právní stín toho rozsudku leží i na Babišovi.

Neznamená to, že Babiš už je odsouzený. Znamená to ale něco jiného: pokud se jeho trestní řízení jednou znovu rozběhne, nebude ani zdaleka začínat na čistém stole.

Obžaloba tvrdí, že Babiš měl zajistit vyvedení Farmy Čapí hnízdo z Agrofertu a převod akcií na své děti a partnerku tak, aby společnost zdánlivě splňovala podmínky dotace pro malé a střední podniky. Nagyová měla následně podat úspěšnou žádost o dotaci.

Nejde o dvě zcela oddělené kauzy. Nejde o situaci, kdy Nagyová měla spáchat něco úplně sama a Babiš se toho jen vzdáleně dotýkal v politických komentářích. Podle závěrů Vrchního soudu měla být podstata věci společná: Farma Čapí hnízdo byla v dotačním řízení prezentována jako malý podnik, ačkoli podle odvolacího soudu ve skutečnosti kritéria malého podniku nesplňovala a byla personálně i finančně závislá na Agrofertu.

Vrchní soud to formuloval velmi tvrdě. Podle jeho tiskové zprávy provedené dokazování neumožňuje jiný závěr, než že obžalovaní účelově prezentovali Farmu Čapí hnízdo jako malý podnik, ač si byli vědomi, že kritéria malého podniku nesplňuje.

To je pro Babiše právně velmi nepříjemné.Protože Nagyová nebyla odsouzena za nějaký osamocený administrativní exces. Byla odsouzena v příběhu, ve kterém odvolací soud vidí společný plán.

Tahle kauza je matoucí mimo jiné proto, že Babiš a Nagyová už byli dvakrát nepravomocně osvobozeni. To je potřeba říct. Ne proto, abychom z toho dělali definitivní důkaz neviny, ale proto, že právní realita případu opravdu není černobílá.

Městský soud původně dospěl k závěru, že se nepodařilo bezpečně prokázat trestný čin a zejména podvodný úmysl. Zjednodušeně řečeno: podle prvostupňového soudu nebylo mimo rozumnou pochybnost prokázáno, že vyvedení Farmy Čapí hnízdo z Agrofertu bylo od začátku účelovým plánem k získání dotace.

To je v trestním právu zásadní. Nestačí mít podezření. Nestačí, že něco vypadá divně. Nestačí, že veřejnost má pocit, že to celé smrdí.

Trestní soud musí mít pro odsouzení jistotu mimo rozumnou pochybnost.

Jenže Vrchní soud v Praze oba osvobozující rozsudky zrušil. A v posledním rozhodnutí už nešlo jen o drobné procesní výtky. Odvolací soud podle dostupných zpráv zavázal městský soud k tomu, aby Babiše a Nagyovou uznal vinnými.

To je v celé kauze zlom.

Protože dokud odvolací soud jen říká „posuďte důkazy znovu“, je prostor široký. Když ale řekne „tímto závěrem o skutkovém stavu i právním posouzení věci bude soud prvního stupně vázán“, už se prostor dramaticky zužuje.

Slovo katastrofa je silné. Ale tady podle mě sedí. Ne politicky. Právně.

Dnešní odsouzení Nagyové totiž ukazuje, jak by Městský soud pravděpodobně postupoval i vůči Babišovi, kdyby jeho řízení nebylo přerušené. Soudce Jan Šott při pondělním verdiktu zopakoval, že městský soud je vázán názorem odvolacího soudu a není oprávněn hodnotit, nakolik přesvědčivě Vrchní soud své závěry odůvodnil.

Pro Babiše z toho plyne nepříjemná věc. Pokud by se jeho proces znovu rozběhl za stejného procesního stavu, těžko si lze představit, že by tentýž soud najednou řekl: Nagyová byla vinna, ale Babiš ne. Ne proto, že by to bylo z principu nemožné. Ale proto, že Vrchní soud mluvil o jejich společném jednání.

Podle soudního rozhodnutí se oba obžalovaní měli podílet na naplnění znaků trestných činů společně, po vzájemné dohodě, každý ze své pozice. Advokáti z toho dovozují, že podle dikce odvolacího verdiktu by Babiš musel být odsouzen stejně jako Nagyová, pokud by se jeho část řízení mohla projednat.

To neznamená, že by trest musel být totožný. Role obou osob může být odlišná. Ale z hlediska viny je hlavní problém jasný: odvolací soud neviděl Nagyovou jako osamocenou pachatelku a Babiše jako někoho mimo příběh. Viděl společné jednání.

A to je pro Babiše právní pohroma.

Babiše dnes nechrání zprošťující rozsudek. Ten už neplatí. Nechrání ho ani definitivní závěr soudu, že nic nespáchal.

Chrání ho jen a pouze procesní imunita.

Nagyová si rozsudek vyslechla. Babiš ne. A to čistě proto, že v jeho případě stojí před soudem procesní zeď.

To je samozřejmě zákonný institut. Imunita není sama o sobě žádné bezpráví. Má chránit výkon mandátu před účelovým stíháním. Jenže v takové kauze současně působí velmi zvláštně. Obzvlášť ve chvíli, kdy odvolací soud už dříve výslovně mluvil o společném jednání obou obžalovaných.

Proto se z toho nedá jednoduše udělat věta: Babiš je vinen.

Ale dá se z toho udělat jiná věta: Babiš se dnes nevyhnul rozsudku proto, že by soud jeho část kauzy považoval za vyřešenou. Vyhnul se mu proto, že jeho řízení stojí na imunitě.

A to je pro veřejné vnímání obrovský rozdíl.

Přesto není správné psát, že Babiš má konec jistý. Nemá.

První důvod je jednoduchý: rozsudek nad Nagyovou není pravomocný. Její obhajoba se odvolala. Věc tedy znovu půjde k Vrchnímu soudu.

Druhý důvod je hlubší. Celá kauza se dostala do zvláštní procesní situace, kdy soud prvního stupně odsoudil Nagyovou proti svému vlastnímu přesvědčení, protože byl vázán názorem soudu vyššího stupně. To je právně možné, ale politicky i procesně velmi citlivé. Právě tady bude obhajoba pravděpodobně hledat prostor pro další útok: u odvolacího soudu, případně později u Nejvyššího nebo Ústavního soudu.

Třetí důvod je Babišova imunita. Ta mu teď dává čas. A čas v dlouhých kauzách někdy znamená hodně. Může se změnit složení Sněmovny. Může se změnit procesní situace. Může přijít další rozhodnutí v Nagyové části. Může dojít k dalším právním sporům o to, zda Vrchní soud nepřekročil hranici mezi závazným právním názorem a faktickým přikázáním odsoudit.

To je ta malá naděje.

Naděje v tom smyslu, že trestní řízení není novinový titulek. Dokud není pravomocný rozsudek, není konec. A v takto dlouhé, politicky přetížené a procesně komplikované kauze může ještě přijít další zvrat.

Závěr je proto jednoduchý.

Odsouzení Nagyové Babiše automaticky neodsuzuje. Právně to tak říct nejde.

Ale pokud se ptáme, co to pro něj znamená, odpověď je jasná: kdyby ho dnes nechránila imunita, byl by shledán vinným.

Šance na výhru mu zůstává, byť velmi drobná. Ale v trestním právu někdy i malá procesní skulina rozhoduje o celém příběhu.

Zdroje: