Článek
„Vy v Praze se máte. Tam berete úplně jiné peníze.“
Tuhle větu slyšel asi každý, kdo žije v Praze a někdy se bavil s někým mimo Prahu. A ono to na první pohled dává smysl. Statistiky opravdu říkají, že Praha má nejvyšší mzdy v republice.
Ve 4. čtvrtletí 2025 byla podle ČSÚ průměrná hrubá mzda v Praze 64 980 Kč. To zní skoro jako jiná země. Hlavně když si člověk představí prodavačku, učitele, úředníka, recepční, začínajícího právníka, pracovníka v kultuře nebo někoho ve službách.
A tady začíná problém.
Pražský průměr vypadá bohatě. Jenže průměr není člověk.
Průměrná mzda je hezké číslo. Jen neříká, kolik bere většina
Průměr má jednu krásnou vlastnost. Umí vypadat důležitě.
Sečteme všechny mzdy, vydělíme počtem lidí a dostaneme číslo. Jenže pokud vedle sebe postavíte manažera se 180 tisíci, ajťáka se 120 tisíci a několik lidí se 35 až 45 tisíci, průměr začne vyprávět dost zvláštní pohádku.
Formálně správnou. Lidsky zavádějící.
Proto je důležitý medián. Ten říká, kde leží prostřední mzda. Polovina lidí bere méně, polovina více.
A tady už Praha nevypadá tak pohádkově.
Podle ČSÚ byla v roce 2024 průměrná hrubá mzda v Praze 62 022 Kč. Jenže medián byl 49 775 Kč. U žen dokonce jen 46 124 Kč.
Jinými slovy: když někdo mluví o pražském platu přes šedesát tisíc, velká část Pražanů se na něj dívá asi jako na reklamu na luxusní dovolenou.
Hezké. Ale netýká se mě.
Prahu táhnou nahoru profese, které nejsou Praha jako celek
Praha je sídlo velkých firem, bank, advokátních kanceláří, technologických firem, centrál, úřadů, manažerů, specialistů a lidí s příjmy, které běžný člověk vidí možná tak v internetové diskusi těsně před tím, než zavře notebook.
ČSÚ uvádí, že řídící pracovníci v Praze měli v roce 2024 průměrnou hrubou mzdu 140 311 Kč. Specialisté 83 942 Kč.
A teď si k tomu vezměte pracovníky ve službách a prodeji: 36 282 Kč. Úředníky: 42 938 Kč. Pomocné a nekvalifikované pracovníky: 27 390 Kč.
Všichni jsou Praha.
Jen někteří jsou ta Praha, kterou vidíme v průměru.
Tohle je důležité. Když se řekne „Pražáci berou skoro 65 tisíc“, zní to, jako by šlo o typického obyvatele města. Jenže ve skutečnosti se do jednoho čísla smíchá seniorní manažer v kanceláři u metra a člověk, který mu ráno prodává kafe.
Statistika je pak správně. Pocitově je to skoro podvod.
Vysoké mzdy menšiny vytvářejí obraz bohatého města
Nikdo neříká, že v Praze nejsou vysoké mzdy. Jsou. A hodně vysoké.
Jenže právě proto je ten pražský mýtus tak odolný. Má v sobě kus pravdy.
Ano, v Praze je víc lidí, kteří berou velmi dobré peníze. Ano, některé profese tu mají možnosti, o kterých se v menších městech těžko mluví. Ano, průměr je vyšší právem.
Z toho ale neplyne, že průměrný údaj popisuje běžný život většiny.
To je jako říct, že když v hospodě sedí devět lidí s pivem a jeden miliardář, průměrně je celá hospoda bohatá. Technicky možná. Ale zkuste tím zaplatit nájem.
A pak přijde Praha jako cenovka
Praha není jen město vyšších mezd. Je to také město vyšších cen. Obzvláště bydlení.
Podle Deloitte bylo průměrné nájemné v Praze ve 4. čtvrtletí 2025 kolem 459 Kč za metr čtvereční. Byt o 50 metrech tak modelově vychází skoro na 23 tisíc měsíčně, ještě před energiemi a službami.
Teď si vedle toho položte člověka, který má pražský medián. Hrubě necelých 50 tisíc. Čistého zhruba kolem 39 tisíc, podle konkrétní situace.
Najednou pražský plat nevypadá jako blahobyt.
Vypadá jako excel, kde se člověk snaží přesvědčit sám sebe, že jídlo je volitelný výdaj.
Problém není Praha. Problém je průměr vydávaný za realitu
Praha je ekonomicky nejsilnější region republiky. To nikdo nepopírá.
Jenže když se z průměrné mzdy udělá zbraň proti všem Pražákům, přestáváme mluvit o datech a začínáme mluvit o karikatuře.
Pražák není automaticky ajťák v Karlíně. Není automaticky manažer v bance. Není automaticky člověk, který si v poledne kupuje předražený salát a večer si vybírá mezi hypotékou a investičním bytem.
V Praze žije spousta lidí, kteří se statistické průměrné mzdě ani nepřiblíží.
Jen platí ceny města, kde vedle nich žijí lidé, kteří ji výrazně převyšují.
A to je možná nejpřesnější popis Prahy.
V Praze nejsou všichni bohatí. Jen tu bohatství některých zvedá statistiku a ceny, zatímco mnoho ostatních jen doufá, že jim po nájmu ještě zůstane něco jako život
Zdroje:
