Shrekking z druhé strany: Jaké to je být pro partnerku zlobrem?

Pokud někdo tápe, o co ve shrekkingu jde, v mediální zkratce jde o to, že člověk záměrně randí „dolů“. Tedy s někým, koho považuje za méně atraktivního, méně žádoucího nebo jednoduše pod svou úroveň. Logika je jednoduchá a nechutná: když si vyberu někoho horšího, bude mi vděčnější, bezpečnější, věrnější a nebude si tolik vyskakovat.

V internetových článcích a diskusích se tenhle trend nejčastěji popisuje jako ženy, které po špatných zkušenostech s atraktivními nebo toxickými muži začnou chodit s muži, kteří je tolik nepřitahují. Samozřejmě může stát i obráceně, ale podle mnou dohledaných zkušeností se „zlobry“ randí většinou ženy.

Shrekking se často popisuje z pohledu toho, kdo si údajně snižuje nároky. Randit bezpečněji. Vybrat někoho hodnějšího. Přestat honit toxické krasavce. Dát šanci někomu „normálnímu“, někomu pod mou úroveň.

To může teoreticky znít skoro rozumně. Dokonce mnoho článků tento trend hájí a povzbuzuje k němu. Jenže smysl to dává jen do chvíle, než se podíváme na druhou stranu stolu. Což zatím nikdo veřejně neudělal.

Co má cítit člověk, který zjistí, že je vybrán hlavně proto, že není dost atraktivní, aby představoval riziko? Že není snem, ale kompromisem? Že není touha, ale pojistka? Že není partner, ale klidová zóna po někom jiném?

Nejhorší na shrekkingu není, že někdo neodpovídá běžným představám krásy. Nejhorší je mocenské nastavení. Jeden člověk si o sobě myslí, že je výš. Druhého vnímá jako nižší možnost, která má být vděčná za šanci.

Má to vůbec něco společného s láskou? Prohledal jsem internet a našel skutečné příběhy.

Na Redditu se opakují příběhy lidí, kteří zjistili, že pro partnera nebyli skutečná volba, ale bezpečný plán B.

Jeden muž popsal, že po dvou letech vztahu zaslechl svoji přítelkyni mluvit s kamarádkami. Řekla, že se s ním „settled“. Že se s ním spokojila. Dodala, že se k ní chová dobře, což mělo zřejmě celé ponížení nějak změkčit.

Nezměkčilo.

Když to s ní řešil, bránila se, že to myslela jinak. Že mluvila o usazení se, ne o tom, že by se s ním spokojila jako s horší volbou. Jenže on už tu větu slyšel. A napsal něco velmi jednoduchého: nechce být něčí záložní plán.

Jiný anonymní příběh šel ještě dál. Muž zjistil, že ho partnerka bere jako něco dočasného. V soukromých zprávách o něm psala v duchu „fine for now“. Dobrý pro teď. Ne cíl. Ne láska. Ne budoucnost. Spíš čekárna na někoho lepšího.

To je snad ještě horší než být odmítnutý.

Odmítnutí bolí, ale aspoň je jasné. Člověk ví, že druhý ho nechce. Může odejít, truchlit, nadávat, začít znovu.

Ale být držený ve vztahu jako prozatímní verze? To je pomalé ničení sebeúcty. Každý hezký moment začne být podezřelý. Každé „miluju tě“ zní jako věta s hvězdičkou.

Další příběh je skoro učebnicový. Muž řešil, že jeho snoubenka se s ním vlastně spokojila. Při následné debatě mu podle jeho popisu potvrdila, že si ho bere jako typického hodného muže, se kterým se člověk usadí. Řekla, že si užívá být zbožňovaná a že je nejlepší být s někým, kdo vás staví na piedestal. Zároveň mu řekla, že s jinými muži měla divočejší, kvalitnější a častější sex.

To je emocionální poprava.

Představte si, že se máte ženit nebo vdávat a dozvíte se, že partner vás nevidí jako člověka, kterého chce naplno, ale jako bezpečný přístav po zábavnějších lidech. Jako hodného člověka, který bude milovat víc, snažit se víc a dostávat méně. Jako někoho, kdo má být vděčný, že byl vybrán pro stabilitu.

Abychom si nelhali: není to výlučně ženská věc. Našel jsem jeden příběh popisující ženu, které manžel v opilosti řekl, že se s ní spokojil. Že si ji vzal, protože nechtěl zemřít sám. Že není jeho typ. Že si nikdy nepředstavoval, že si vezme svobodnou matku. Že ji vnímal jako jedinou možnost.

To je stejně odporné.

A také to ukazuje další věc - shrekking možná není moderní výmysl. Možná se to děje už dlouho.

Jenom až nyní nátura některých lidí dosáhla takového rozkvětu, že se s tím ještě veřejně chlubí.

Současný internetový trend shrekkingu se často tváří jako moderní ženská strategie: dát šanci méně atraktivnímu muži, protože by měl být hodnější a vděčnější. Jako by šlo o chytrý přístup k randění, který je naprosto v pořádku zkusit.

Není nic špatného na tom chtít bezpečný vztah. Naopak. Po toxickém vztahu člověk často začne oceňovat klid, laskavost, stabilitu a partnera, který nezpůsobuje emoční horskou dráhu každé tři dny.

To je zdravé.

Problém začíná ve chvíli, kdy „bezpečný“ znamená „méně žádoucí“. Kdy si člověk nevybere partnera proto, že ho opravdu chce, ale proto, že předpokládá, že ten druhý bude za vztah vděčnější. Že bude mít převahu. Že si bude moci dělat, co chce, a ten druhý ve vší vděčnosti vše přejde a odpustí.

Věta „cítím se s tebou bezpečně“ může být nádherná.

Věta „vybrala jsem si tě, protože hezcí kluci mi došli a ty budeš aspoň poslušný“ je plivnutí do tváře.

Samozřejmě každý vztah je nějaký kompromis. Nikdo nemá všechno. Dokonalý partner neexistuje. Člověk se může zamilovat do někoho, kdo nebyl jeho původní typ. Může zjistit, že přitažlivost roste s blízkostí, humorem, laskavostí a bezpečím. To je normální. To je dokonce krásné.

Jenže to není shrekking.

Zdravý kompromis říká: nejsi moje původní představa, ale jsi můj člověk a nikdy bych tě nevyměnila.

Shrekking říká: nejsi moje představa, ale snad mi budeš na chvíli dělat klauna.

Na Shrekovi bylo krásné právě to, že příběh nakonec nebyl o tom, že se princezna snížila k ohavnému tvorovi. Byl o tom, že pod povrchem byla láska, charakter, humor, zranitelnost a skutečné přijetí.

Internet z toho udělal opak.

Použil Shreka jako urážku pro člověka, který má být rád, že ho někdo vůbec chce.

A to je na tom nejhnusnější.

Protože na druhé straně není pohádkový zlobr. Není tam abstraktní „nižší liga“. Je tam člověk, který chce být milovaný naplno. Chce být pro někoho krásný. Chce být vybraný ne proto, že je bezpečnější než někdo jiný, ale proto, že je sám o sobě dost.

Zcela nečekaně se stává, že shrek, poté co je s ním jednáno povýšeně a bezohledně, svou princeznu opustí. Používá se pro to termín „to get shrekked“, velmi volně bych to přeložil jako být shrekkován nebo pozlobřen.

Někdo, kdo mě měl mít na piedestalu, mě opustil.

Každému, kdo zjistí, že je pro svou druhou polovičku jenom zlobr, přeji všechnu sílu, abyste svou princeznu co nejdříve pozlobřili.

Každý si zaslouží mít partnera, který ho bude mít upřímně rád. Princezna, co vás veřejně označuje za svého zlobra, to opravdu nikdy nebude.