Článek
Plzeň má za sebou nejviditelnější část Slavností svobody. Historická vozidla, vojenské kempy, americké vlajky, hudba, davy lidí a tradiční Convoy of Liberty. To je ta část, kterou si člověk snadno vyfotí, dá na sociální sítě a řekne si, že Plzeň se na víkend vrátila do roku 1945.
Jenže byla by chyba myslet si, že tím Slavnosti svobody končí.
Ta nejhlasitější část možná patří konvoji. Ale ta nejdůležitější část často přichází až potom. Bez burácení motorů. Bez tanků v ulicích. Bez front na techniku.
Přichází pietní akty.
A právě ty připomínají, že Slavnosti svobody nejsou jen hezký retro festival. Jsou především poděkováním. Plzeň si letos připomíná 81. výročí osvobození americkou armádou a program pokračuje až do 6. května, kdy vyvrcholí hlavním vzpomínkovým aktem u památníku Díky, Ameriko!
Po konvoji přichází ticho. A právě v něm je smysl oslav
Konvoj je skvělý. O tom žádná. Když městem projíždí historická vojenská technika, děti mávají, dospělí fotí a v ulicích je cítit zvláštní směs radosti, hrdosti a nostalgie, člověk snadno pochopí, proč mají Slavnosti svobody tak silnou tradici.
Jenže technika sama o sobě není smysl. Je to brána k paměti.
Skutečná otázka totiž nezní, kolik vozidel projelo Plzní. Skutečná otázka zní, jestli si ještě uvědomujeme, proč tam ta vozidla jedou.
Osvobození Plzně nebyla atrakce. Nebyla to kostýmová hra. Nebyl to filmový obraz amerických vojáků v dokonale nasvíceném záběru. Byla to reálná historická událost, ve které konkrétní lidé riskovali život, konkrétní jednotky dorazily do konkrétních ulic a konkrétní město zažilo konec války.
A právě proto mají pietní akty smysl. Protože po víkendové show vracejí oslavy zpátky k jádru. K poděkování.
Pondělí připomene americké jednotky i západní československé vojáky
V pondělí v 10 hodin se koná položení květin u Památníku 2. pěší divize na Chodském náměstí. V 11 hodin následuje pietní připomínka v Husově ulici, kde se vzpomíná u Památníku 16. obrněné divize, pamětní desky 17. střeleckému praporu z Liège a Památníku československým vojákům bojujícím na západní frontě. V 15 hodin pak program pokračuje ve Skvrňanech, v ulici Na Okraji, u Památníku 97. pěší divize.
Tohle nejsou jen místa na mapě. Jsou to připomínky konkrétních jednotek a lidí, bez kterých by se příběh Plzně vyprávěl úplně jinak.
A je dobré si všimnout jedné věci. Nejde jen o americké jednotky. V programu je také připomínka československých vojáků, kteří bojovali na západní frontě. To je důležité. Český příběh druhé světové války není jen příběh okupace a osvobození zvenčí. Je to také příběh lidí, kteří odešli bojovat za svobodu vlastní země mimo její území.
Někdy se o nich mluví méně, než by si zasloužili. Právě pietní akt je chvíle, kdy se ten dluh dá aspoň symbolicky splatit.
Úterý připomene i oběti válek a květnové povstání
V úterý 5. května v 10 hodin pokračuje program na Náměstí míru. Tam se koná pietní akt u Památníku bojovníků a obětí světových válek, Památníku padlých členů Západočeského aeroklubu ve druhé světové válce a Památníku padlých Plzeňanů v květnovém povstání 1945.
Válka není jen okamžik osvobození. Válka je také všechno před ním. Strach. Odboj. Oběti. Vězení. Bombardování. Povstání. Lidé, kteří se nedožili konce, zatímco jiní už mohli slavit.
A právě tady se ukazuje, proč jsou pietní akty důležité. Nejsou pro turisty. Nejsou pro Instagram. Nejsou pro hezkou fotografii vojenského džípu. Jsou pro paměť.
Člověk nemusí být historik, aby pochopil rozdíl mezi slavností a pietou. Slavnost říká: jsme rádi, že jsme svobodní. Pieta dodává: a víme, že to nebylo zadarmo.
Ve středu přijde hlavní poděkování u Díky, Ameriko!
Hlavní vzpomínkový akt Slavností svobody se uskuteční ve středu 6. května v 10 hodin u památníku Díky, Ameriko! v Americké ulici u Práce.
To je symbolický vrchol celých oslav.
A možná také nejlepší okamžik pro každého, kdo nechce jen vidět historickou techniku, ale skutečně pochopit, proč se v Plzni začátkem května slaví. Protože památník Díky, Ameriko! říká všechno už svým názvem.
Není komplikovaný. Není akademický. Neschovává se za obecné formulace.
Říká prostě: děkujeme.
A na tom je něco velmi zdravého.
V době, kdy se o historii často vede politická válka, kdy se všechno relativizuje, přepisuje, omlouvá nebo používá jako klacek na současné soupeře, působí obyčejné poděkování skoro osvobodivě.
Plzeň si pamatuje, že ji v květnu 1945 osvobodila americká armáda. A připomíná si to tak, že nejdřív město nechá ožít, a potom se zastaví.
Nejdřív konvoj. Potom ticho. A nakonec věnec u památníku.
Slavnosti svobody nejsou jen víkendová atrakce s tanky a džípy
Ta viditelná část je krásná a má smysl, protože dokáže přitáhnout lidi k historii. Ale pietní akty připomínají, proč celá akce vůbec existuje. Kdo chce zažít Slavnosti svobody jen jako show, mohl jít na konvoj.
Kdo chce pochopit jejich smysl, měl by přijít i k památníku. Protože svoboda se neslaví jen tím, že město zaplní historická vozidla.
Svoboda se slaví i tím, že se člověk na chvíli zastaví a poděkuje.
Kde zjstit víc:
