Článek
Jelikož vraždil v noci, je znám jako Vlkodlak. Také se mu přezdívá Angarský maniak nebo Středeční vrah, protože se jeho oběti nacházely ve středu.
Byl ideálním manželem a otcem. Vše se změnilo, když zjistil, že ho žena podvádí.
Jeho rodiče patřili mezi sociálně slabé, takže si už jako dospívající musel přivydělávat kopáním hrobů. Jeho matka byla alkoholička, která prý syna od jeho dětství zneužívala. Rodiče ho také fyzicky týrali.
Později se přestěhoval do Angarsku, nastoupil k policii a posléze si našel ženu Jelenu Mišurovou, kterou si později vzal. Narodila se jim i dcera. Navenek působili jako bezproblémová rodina. Svědkové vypověděli, že měli doma vždy perfektně uklizeno. Míša údajně dělal doma všechny domácí práce a byl v nich velmi dobrý.
Jednoho dne však Smíšek Míša přišel večer z práce domů a našel v koši kondomy. Okamžitě udeřil na svou ženu, která se nakonec přiznala, že si domů přizvala milence. A tím byl Míšův kolega z práce. Míša jejího milence přímo v práci zmlátil a svou ženu donutil, aby nastoupila k policii, aby ji měl stále na očích. Později vypověděl, že měl strašlivé nutkání svou manželku zabít, avšak nechtěl, aby jejich dcera přišla o matku.
Vraždil během noci podnapilé ženy nízkých mravů. Sex s ním prý měly dobrovolně.
Míša vypověděl, že údajně nezabíjel, ale jen čistil ulice od zkažených žen. Jako oběti si vybíral opilé mladší ženy s mírnější nadváhou. Hlídkoval oblečený v uniformě nočními ulicemi ve svém policejním voze, vyhlídl si oběť, které se zeptal, zda nechce bezpečně odvést domů, popřípadě na jiné místo. Během cesty pak své oběti nabídl sex. Pokud odmítla, prošla jeho testem a Míša ji dovezl na místo a nechal ji být. Jestliže však svolila, stala se v jeho očích nemravnou prostitutkou, které bylo třeba se zbavit. S takovou ženou měl zpravidla sex a poté ji brutálně zavraždil.
Jako vražedné nástroje používal třeba sekeru, nůž, šídlo, šroubovák či škrtidlo, v některých případech použil postupně několik zbraní. Jednu z obětí například nejprve několikrát udeřil do hlavy kovovým předmětem, osmkrát ji bodl šroubovákem a pak jí způsobil několik bodnořezných poranění na tváři a krku. V devíti případech smrt obětí nastala po několika úderech sekyrou.
V několika případech zavraždil dvě dívky současně. Tělo jedné z obětí Míša po vraždě spálil, z dalšího vyřízl srdce. Vrah zanechával těla obětí v blízkosti Angarsku v lesích poblíž okresních silnic oddělujících se od hlavních dálnic v oblasti. Tři dívky byly smrtelně zraněné a zemřely v nemocnici. Dvě oběti byly včas nalezeny a Míšův útok s těžkými zraněními přežily.
Mnoho let pracoval u policie, a dokonce vyšetřoval vlastní vraždy. Později však od policie odešel a pracoval pro bezpečnostní agenturu, pak se živil jako taxikář nebo hrobník.
Jedna dívka ho dokonce identifikovala, ale nikoho to nezajímalo.
Nezletilá dívka byla nalezena nahá, znásilněná a zbitá do bezvědomí, avšak trestní stíhání neznámého útočníka bylo zahájeno až téměř šest měsíců poté, a to jen kvůli četným urgencím a stížnostem její matky.
Když pak byla dívka konečně vyslechnuta, dozvěděli se policisté, že ji zastavil řidič policejního auta, oblečený ve služební uniformě, a nabídl jí odvoz. Dívka také vypověděla, že ji tento muž odvezl do lesa, donutil ji svléknout se donaha, a pak jí mlátil hlavou o strom tak dlouho, dokud neztratila vědomí. Probrala se až v nemocnici.
Dívka pak během vyšetřování identifikovala konkrétního policistu z oddělení vnitřních věcí v Angarsku – Smíška Míšu. Nikdo se ale touto její výpovědí hlouběji nezabýval. Policisté jen velmi formálně zkontrolovali alibi svého dobrého kolegy a založili celý případ jako nevyřešený.
Na Míšu to přeci jen mělo trochu vliv – změnil totiž své postupy tak, aby už po sobě nezanechával žádné důkazy, což mimo jiné znamenalo pečlivé usmrcení obětí. Přeci jen čím méně svědků, tím lépe.
Policie ho dopadla až po 20 letech díky testům DNA. Dávno po tom, co už s vražděním přestal.
Koncem roku 2010 bylo v Irkutsku založeno oblastní centrum pro testování DNA, takže mohly být testy prováděny rychleji – bylo možno prověřit asi 400 lidí ročně. Podezřelých (vytipovaných podle stop pneumatik nalezených na místě činu) bylo asi 600 a byli testováni podle abecedy – k Míšovi se vyšetřovatelé dostali v březnu 2012.
Dne 23. června byl Smíšek Míša zatčen ve vlaku do Vladivostoku, kam si jel právě koupit nové auto. Míša se nebránil a ani nezapíral. Ochotně se přiznal k desítkám vražd a uvedl i důvod, proč se zabíjením a znásilňováním nakonec přestal: kvůli zanedbané pohlavní chorobě se stal impotentní.
Míšova žena a dcera, která pracuje jako učitelka, ho během procesu a bezprostředně po něm podporovaly a veřejně prohlašovaly, že věří v jeho nevinu.
V květnu 2014 stanul před soudem. Vyšetřovací spis měl 195 svazků, bylo provedeno více než 300 soudnělékařských a kriminalistických expertiz, 2500 testů DNA a vyslechnuto více než 2000 svědků.
Po vynesení rozsudku se Míša přiznal k 59 dalším vraždám. Roku 2017 byl obviněn z 59 vražd a jednoho pokusu o vraždu. Smíšek Míša nic nezapíral, užíval si pozornost médií a bez skrupulí jim sdělil, že se v trestanecké kolonii nudil a k dalším vraždám se přiznal proto, aby si mohl dopřát dovolenou u soudu. Soudní tribunál mu zvýšil dva doživotní tresty o dalších devět let, Míša nicméně poznamenal, že si možná „vzpomene“ ještě na další své činy.
Současný počet jeho obětí činí údajně 80 lidí. Vyšetřovatelé nicméně věří, že obětí je pravděpodobně více než sto a snad až 200.
V lednu 2023 vyjádřil přání připojit se k tzv. Wagnerově skupině a bojovat s ní proti Ukrajině.
Zdroje: Míša na wikipedii, Míša na deníku.cz
