Článek
V mládí ji nutili být ženou a přítel ji údajně fyzicky týral.
Shulamit si hojně stěžovala na své dětství a sexistické rodiče, zejména otce. Údajně se na ní dopouštěl zvěrstev, například ji nutil stlát postel, a to jenom z důvodu, že je to žena.
Taktéž často mluvila o svém příteli, který měl být násilný a tyranský. Také tvrdila, že ji jednou udeřil tak tvrdě, že jí vyrazil zub. Jeho násilnické chování ji donutilo uprchnout do New Yorku, kde se věnovala radikálnímu feminismu a boji proti mužům.
Inspirovala se Marxem a Engelsem, kteří však byli podle ní málo radikální.
Otcové marxismu a komunismu jí byli dobrými předlohami, ovšem podle ní se nedostatečně zabývali systematickým utlačováním žen. Vzala tedy jejich metody výzkumu (pokud se tomu tak dá říkat) a aplikovala je na ženy jakožto samostatnou třídu. Podle ní není společnost postavena na měšťácích (či buržoazii), kteří utlačují dělníky, ale obecně na všech mužích, kteří utlačují všechny ženy.
Jediným způsobem, jak osvobodit utlačované ženy, je celosvětová revoluce, která by svrhla zatuchlý patriarchální systém.
Podle Firestonové musí feministky zpochybňovat celou západní kulturu a také organizaci kultury samotné, a dále dokonce i organizaci přírody. Protože celá západní kultura, její organizace, a dokonce i příroda jsou od základu postaveny na tom, že muži utlačují ženy. Největším nástrojem tohoto utlačování je porod.
Zastávala názory, že by celá společnost měla především investovat do technologií, které by osvobodily ženy od nutnosti porodu. Ženy musí přestat rodit, a to i kdyby jim všem měly být provedeny nucené potraty. Tyto její názory byly tak radikální, že údajně šokovaly i její soudružky feministky.
Přičinila se ke vzniku mnoha radikálních feministických organizací.
Nejprve se účastnila založený chicagské ženské osvobozenecké skupiny, které se začalo přezdívat Westside, protože se každý týden scházela na západní straně Chicaga. Po několika měsících začala skupina feministek vydávat newsletter Hlas ženského osvobozeneckého hnutí. Ten se šířil po celé zemi (a v několika cizích zemích), což dalo novému hnutí jeho jméno. Mnoho žen ve skupině Westside založilo další feministické organizace, včetně Chicagského svazu osvobození žen.
Po aféře s násilnickým přítelem se přestěhovala do New Yorku, kde pomohla založit Svaz radikálních žen New Yorku. Feministky si také po vzoru Marxe sepsaly vlastní manifest – Manifest principů radikálních žen New Yorku. V manifestu feministky důrazně odmítly historii, která měla být založená čistě na mužské perspektivě. Historie žen byla systematicky muži utlačována. Každý, kdo věřil ve feminismus, by měl spolupracovat v boji proti tomuto útlaku.
Svaz radikálních žen také vytvořil psychologický program, jehož cílem bylo přeučit ženy tak, aby byly silné, nezávislé a asertivní.
Manifest rudých punčoch a Dialektika pohlaví
V Manifestu rudých punčoch feministky tvrdily, že muži od počátku věků trvale a systematicky utlačují ženy. Po vzoru Marxe braly muže a ženy jako dvě odlišné třídy, které proti sobě po celou historii bojují.
Ženy jsou utlačovaná třída. Útlak je podle nich totální a ovlivňuje každý aspekt jejich života. Ženy jsou vykořisťovány jako sexuální objekty, domácí sluhové a levná pracovní síla. Jsou považovány za méněcenné bytosti, jejichž jediným účelem je zlepšit mužské životy. Muži dokonce popírají jejich lidskost.
Každá žena je utlačovaná a toto utlačování nelze řešit individuálně. Jediným řešením je kolektivní politické řešení, které zbaví ženy útlaku. Mužská nadřazenost je nejstarší a nejzákladnější formou nadvlády. Všechny ostatní formy vykořisťování a útlaku (rasismus, kapitalismus, imperialismus atd.) jsou rozšířením mužské nadřazenosti: muži dominují ženám, pár mužů ovládá zbytek. Všechny mocenské struktury v průběhu historie byly ovládány muži a orientovány na muže. Muži ovládali všechny politické, ekonomické a kulturní instituce a tuto kontrolu podporovali fyzickou silou. Využili svou moc k tomu, aby udrželi ženy v podřadném postavení. Všichni muži získávají ekonomické, sexuální a psychologické výhody z mužské nadřazenosti. Všichni muži utiskovali a utiskují všechny ženy.
V Dialektice pohlaví po vzoru Marxe tvrdila, že stejně jako zajištění odstranění ekonomických tříd vyžaduje vzpouru spodní třídy (proletariátu) a v dočasné diktatuře jejich zabavení výrobních prostředků, tak zajištění odstranění sexuálních tříd vyžaduje vzpouru spodní třídy (žen) a uchvácení kontroly nad reprodukcí: nejen úplné navrácení vlastnictví vlastních těl ženám, ale také jejich uchvácení kontroly nad lidskou plodností a absolutní pokoření mužů a jejich zničení. Cílem je nastolení bezpohlavní společnosti.
Firestonová tvrdě kritizovala heterosexuální páry, které podle ní deformují děti a celou společnost. Podle ní měla být výchova dětí svěřena kolektivu. Také naléhala na vznik nového typu umělé reprodukce, které označovala jako „děti v lahvích“. Základem mělo být zproštění žen povinnosti reprodukce a porodu. Také tvrdě bojovala proti nukleární rodině tvořené mužem, ženou a jejich dětmi.
Trpěla schizofrenií a zemřela sama bez rodiny a přátel.
Poté, co jí zemřel bratr a pohádala se s rodinou, se její už tak špatný psychický stav zhoršoval. Nakonec jí byla diagnostikována paranoidní schizofrenie.
Schizofrenie je obecně definovaná jako duševní porucha charakteristická selháváním myšlenkových procesů a sníženou schopností vnímat emoce a reagovat na ně. Nejběžněji se projevuje sluchovými halucinacemi, paranoidními či bizarními bludy nebo zmatenou řečí a myšlením, a jde ruku v ruce s rozsáhlou sociální či pracovní dysfunkcí. U osob se schizofrenií je pravděpodobné, že budou trpět dalšími (souběžnými) onemocněními.
Firestonová byla opakovaně hospitalizována na psychiatrii. Její psychiatrička uvedla, že trpěla obzvláště závažnou formou Capgrasovy iluze, což je porucha vnímání reálného světa nebo jeho zkreslení. Řadí se mezi zrakové iluze, z čehož vyplývá, že subjekt je nezvratně přesvědčen o tom, že to, co vnímá, v tomto případě vidí, je nezvratné a jedná se o skutečnost. Nemocní např. věří, že všichni jejich známí jsou dvojníci, nebo že všichni lidé byli nahrazeni roboty, popřípadě že se celý svět spikl a vyměňuje jim jídlo. Mohou také věřit, že ostatní lidé proti nim používají černou magii.
Její svaz feministek se posléze rozpadl. Firestonová zůstala sama bez rodiny a jakýchkoli přátel. Když našli její tělo, protože dlouho neplatila nájem, byla po smrti už déle jak měsíc. Podle některých odhadů zemřela vyhladověním.
Do konce života věřila, že ona a všechny ženy jsou systematicky a totálně ve všech ohledech utiskovány a vykořisťovány muži a že jediným řešením je revoluce a zničení západní kultury a civilizace. Celý život se o tomto snažila přesvědčit co nejvíce žen.
Dnes je považována za jednu z nejdůležitějších zakladatelek feminismu a její knihy se staly pro mnohé feministky biblemi.
Zdroje: Firestonová, Dialektika, Schizofrenie, Capgrasův syndrom
