Článek
Jako dítěti mu matka byla sestrou, nakonec vyrostl v idol žen.
Ted Bundy se narodil po konci druhé světové války matce Eleanor Louise Cowellové v Domově pro neprovdané matky v Burlingtonu ve Vermontu. Kdo byl jeho otcem, se nikdy nepodařilo zjistit.
První tři roky svého života žil Bundy se svými prarodiči z matčiny strany, kteří ho vychovali jako svého syna, aby se vyhnul společenskému stigmatu, které v té době provázelo porod mimo manželství. Rodině, přátelům, a dokonce i mladému Tedovi namluvili, že jeho prarodiče jsou jeho rodiče a že jeho matka je jeho starší sestra.
Jeho děd Samuel byl podle některých výpovědí tyran, který bil svou ženu a psa, týral potulné kočky a vyjadřoval rasistické a xenofobní postoje. Jednou Samuel údajně shodil svou dceru ze schodů, jenom protože zaspala. Někdy také mluvil nahlas k neviditelným osobám.
Sám Ted v dětství dle některých svědectví pověsil jednu z toulavých koček na šňůru na prádlo, polil ji hořlavinou a zapálil. Poté naslouchal, jak kočka řvala bolestí. Údajně měl také hojně šikanovat mladší děti z okolí, bil je a svlékal jim šaty.
Později navštěvoval hned několik vysokých škol, studoval čínštinu, psychologii a nakonec práva. Během těchto let vystřídal několik špatně placených zaměstnání, pokusil se angažovat v politice a také se o něj hojně zajímaly ženy. Vystupoval před nimi jako gentleman a profesionální a nadějný právník a politik. Není divu, že si mohl dovolit chodit s několika ženami naráz. S jistou Diane Edwardsovou dokonce plánoval svatbu, když ji představoval přátelům jako snoubenku.
Pak ale Ted náhle přerušil veškerý kontakt se svou snoubenkou i přáteli. Taktéž přestal docházet na univerzitu, kde tou dobou studoval práva. Začal se totiž plně věnovat svému netradičnímu koníčku – vraždění a znásilňování.
Některé jeho vraždy byly tak děsivé, že otřásly i zkušenými kriminalisty.
Jednu svou oběť udeřil kovovou tyčí z rámu postele a tou samou tyčí ji znásilnil, což způsobilo rozsáhlá vnitřní zranění a protržení močového měchýře. Žena zůstala v nemocnici v bezvědomí deset dní.
Další ženu oslovil v kavárně a pozval ji na rande do nedalekého baru. Když nastoupila do jeho auta, svázal ji a nasadil jí roubík a odvezl ji do svého doupěte, aby ji tam zabil, přičemž ji cestou dvakrát znásilnil.
Jinou oběť nalákal do svého auta, praštil ji páčidlem, až upadla do bezvědomí, spoutal ji, odvezl do soukromí, kde ji uškrtil a celou noc její mrtvé tělo znásilňoval.
Na některé své oběti ani nemusel používat násilí. Užíval svého líbivého vzhledu a charismatu a mnohé ženy s ním šly dobrovolně do jeho domova, kde s ním měly i dobrovolný sexuální styk. Poté je Bundy ve spánku uškrtil.
Bylo také potvrzeno, že některé své oběti před popravou surově bil, znásilňoval, sodomizoval a následně je uškrtil nylonovými punčochami. Tím však jeho aktivity nekončily. S jejich mrtvolami trávil mnoho dalších nocí, dokonce jim i šamponoval a myl vlasy a nanášel jim čerstvý make-up. Jejich ostatky odhodil několik hodin cesty daleko od svého bydliště. Přesto se však za nimi mnohokrát vracel a opětovně znásilňoval jejich hnijící těla.
Pohřešované ženy měly společný jen vzhled: všechny byly mladé, atraktivní, bílé vysokoškolské studentky s dlouhými vlasy.
Oficiálně pomáhal v boji proti unášení a znásilňování žen a užíval si života randěním s atraktivními studentkami.
Zatímco Bundy vraždil a znásilňoval, pracoval v Olympii jako asistent ředitele Poradního výboru pro prevenci kriminality v Seattlu, kde napsal brožuru pro ženy o prevenci znásilnění.
Později pracoval v Department of Emergency Services (DES), státní vládní agentuře zabývající se pátráním po pohřešovaných ženách. V DES se seznámil s Carole Ann Boone, s níž posléze začal randit.
Také jej podruhé přijali na univerzitu na studium práv, kde randil dle svých slov s tucty krásných studentek. Studium práv mu ovšem dlouho nevydrželo, neboť brzy zjistil, že na něj nemá dostatečnou intelektuální kapacitu. Sám si velmi rychle uvědomil, že ostatní studenti jsou mnohem chytřejší a inteligentnější. Na přednáškách i přes veškerou snahu ničemu nerozuměl.
Pátrání kriminalistů nikam nevedlo, policie ho dostihla jen díky velké náhodě.
Policista na hlídce jednoho večera pozoroval Bundyho, jak křižuje obytnou čtvrť ve svém autě. Když uviděl hlídkový vůz, pokusil se ujet, ovšem marně. Policista prohledal jeho auto a našel lyžařskou masku, druhou masku vyrobenou z punčochových kalhot, páčidlo, pouta, pytle na odpadky, cívku lana, sekáček na led a další předměty, které byly původně považovány za nástroje pro vloupání.
Policie však neměla dostatečné důkazy k zadržení Bundyho, a tak byl propuštěn. Dostal se však do hledáčku policistů.
Když Bundy prodal svůj automobil jistému teenagerovi z Midvale, policie ho zabavila a technici FBI ho rozebrali a prohledali. Našli v něm vlasy několika obětí. Ted Bundy byl zadržen a posléze obviněn z únosu. Kriminalistům chyběly důkazy k mnoha dalším případům, ovšem již tušili, že Ted je ten, koho hledají. Soudce jej následně shledal vinným z únosu a napadení.
Nevšední vynalézavostí se mu podařilo několikrát uniknout na svobodu.
Ted Bundy učinil k soudu prohlášení, že se bude hájit sám, a proto mu soudce povolil se pohybovat bez okovů. Během přestávky v líčení požádal Bundy o návštěvu právnické knihovny, aby mohl sestavit svou obhajobu. Zatímco byl ukrytý za knihovnou, otevřel okno a seskočil na zem z druhého patra, přičemž si při dopadu poranil pravý kotník. Utekl do hor a do lesů, ukradl auto a snažil se odjet pryč. Hlídka ho však zastavila a vrátila za mříže.
Ve vězení pečlivě sbíral informace, až dokázal podrobně rekonstruovat půdorys věznice. Taktéž se mu podařilo získat pilu na železo. Jeho dlouhodobá přítelkyně Boone mu propašovala 500 dolarů.
Když se ostatní vězni sprchovali, Bundy vyřezal díru ve stropě své cely. Poté zhubl 16 kg, aby se dokázal protáhnout dírou.
V noci 30. prosince, kdy většina vězeňského personálu o vánočních prázdninách byla se svými rodinami, Bundy naskládal do postele knihy a složky, přikryl je přikrývkou, aby napodobil spící tělo a vlezl do prostoru nad stropem. Pronikl stropem do bytu hlavního žalářníka – který byl ten večer se svou ženou, převlékl se do pouličního oblečení ze žalářníkovy skříně a vyšel předními dveřmi na svobodu.
Než byl znovu zadržen, stihnul mučit, znásilnit a zavraždit mnoho dalších žen. Zatčen byl znovu skoro až omylem, když policista zjistil, že řídí kradené auto.
Nedokázal uznat, že je vinen, a tak si raději vyslechl rozsudek smrti. Předtím se ale stihnul oženit.
Přestože měl Ted hned pět právníků, snažil se celou obhajobu zvládnout sám. Obhájci vypověděli, že Bundymu nešlo tolik o svou vlastní obhajobu, jako spíš o pocit, že všemu velí a vše má pod kontrolou. Přestože jeho právníci byli mnohem zkušenější a měli velké šance Bundyho ze všeho vysekat, Ted jejich konání sabotoval a chtěl mít celou obhajobu jen ve svých rukou.
Obhájci též vypověděli, že byla s žalobci úspěšně vyjednávána dohoda o vině a trestu, kde by se Bundy doznal k zabití několika osob výměnou za pevný trest 75 let vězení. Na poslední chvíli však Bundy dohodu odmítl. Údajně si totiž uvědomil, že se bude muset postavit před celým světem a říci, že je vinen, a to prostě nedokázal. Následně byl hledán vinným a potrestán rozsudkem smrti.
I během dalšího trestního řízení byl Bundy shledán vinným a odsouzen k smrti. Během tohoto procesu Bundy využil obskurního floridského zákona, který stanovil, že prohlášení o sňatku u soudu v přítomnosti soudce představuje zákonný sňatek. Když soudce vyslýchal Tedovu přítelkyni Boone, Ted ji požádal o ruku. Přijala.
Bundy byl i potřetí odsouzen k smrti elektrickým proudem. Když byl rozsudek oznamován, údajně křičel: „Řekněte porotě, že se mýlí!“
Když čekal v cele smrti, Boone jej často navštěvovala a během těchto návštěv spolu zplodili dceru.
V cele smrti hojně dával rozhovory, kde se přiznával k mnoha dalším vraždám a násilnostem.
Ted uvedl, že vše začalo drobnými krádežemi. Kradení věcí ho vzrušovalo a postupně kradl naprosto vše, co mohl. Údajně všechny jeho věci byly kradené. Když chtěl vystupňovat vzrušení z krádeží, začal znásilňovat a vraždit. Sexuální napadení naplnilo jeho potřebu „totálně posednout“ své oběti. Nejprve své oběti zabíjel z důvodu účelnosti, aby se snížila možnost jeho dopadení. Později se vražda stala součástí jeho „dobrodružství“.
Ted prozradil, že když zabil svou oběť, tato se stala jeho vlastnictvím. Když svou oběť zavraždil, měla se stát jeho součástí. Pak měl být ke své oběti na věky připoután a pozemky, kde těla odhodil, se pro něj staly posvátnými. Přiznal se ke znásilnění mnoha mrtvol; znásilňoval je tak dlouho, dokud úplně neshnily. Taktéž si doma nechával usekané hlavy svých obětí.
Bundy se postupně přiznal k desítkám vražd, o kterých kriminalisté ani nevěděli. Často to dělal za účelem, aby soud odložil jeho popravu, aby mohli získat více informací. Měl také celý spolek podporovatelů, všechno ženy, které do něj byly bezmezně zamilované. Lobovaly za něj u soudu i politiků, posílaly mu milostné dopisy a požadovaly pro něj milost.
Ted Bundy zůstal miláčkem žen až do svého konce, kdy byl v úterý 24. ledna 1989 popraven na elektrickém křesle. Vyšetřovatelé odhadli počet jeho obětí až na 75. Ted se údajně tomu číslu vysmál s tím, že jich zabil mnohonásobně víc.
