Článek
Ještě jedna otázka je při letmém pohledu na titul nasnadě: Je to česká odpověď na Johna Greena a jeho Hvězdy nám nepřály, nebo není? To se dozvíte na konci recenze.
Článek si také můžete poslechnout jako audio:
Vypravěčem příběhu je Marky, teenager z rodové linie příliš přemýšlivých a citlivých hrdinů. Představte si ho jako takového Štěpána Šafránka (z Kleinovy a Pecháčkovy série o Básnících) pro 21. století. Kdyby ŠŠ chodil na gympl dnes, necitoval by kolegu Šrámka, ale fotil na analog a dával na Instagram storíčka se zasněnou hudbou. Stejně jako Štěpán myslí Marky hlavně na holky a stejně jako Štěpánova Borůvka se i objekt Markyho touhy, Valerie, touží stát herečkou. Marky ji moc nezajímá a letí spíš na sportovní a reprezentativní typy (Nádeníček!) - pod vlivem toxické kamarádky si kluky vybírá jako status symboly.
Pozor SPOILER, následující odstavec obsahuje vyzrazení děje: Přesto se Marky odhodlá Valerii oslovit v autobuse, začnou si psát a namlouvat se. Další vývoj příběhu připomíná scénku, jak Šimek a Grossmann psali milostnou píseň: „Ona ho nemá ráda, on ji má rád. On ji nemá rád, ona ho má ráda. V nejhorším případě se oba mají rádi.“ (Omlouvám se za další příměr z 20. století; nebojte, až do hlubin študákovy duše klesat nebudeme.) Zlom nastává na nevydařené párty, po které si Marky začne otevírat obzory, experimentuje s lehkými drogami a lehkými kamarádkami, zatímco Valerie zjišťuje, o co přišla, když se s tím milým hochem chtěla jen kamarádit. Což ji nakonec vžene do náruče sexuálního predátora, odkud ji Marky může zachránit. Happy end.
Petr Hanel, autor románu O hvězdách víš h*vn* a zakladatel Klubu psáčů
JAK je to uděláno
Pokud vám vadí, že jsem vyzradil zápletku i pointu, pak vězte, že v románu O hvězdách víš h*vn* není hlavní to O ČEM, ale JAK. Autor knihy Petr Hanel, který prostřednictvím projektu Klub psáčů vyučuje tvůrčí psaní, používá spoustu postupů, jejichž účelem je jednoduchý příběh povýšit. Například:
- Kapitoly koncipované jako odpočet: Třicet osm dní předem, Patnáct dní předem... Vyvolávají napětí, co se stane, až čas dojde. Díky zaháčkujícímu prologu máme navíc předzvěst něčeho zlověstného.
- Dialogy i scény odprostřed: Nechávají nás tápat, kdo a o čem mluví, co se děje. Spousta rozhovorů se odehrává v on-line zprávách, v rozhraní s emotikony, a obsahují slang mládeže (generace Z). Přispívá to k autenticitě románu.
- Knižní soundtrack: Na první pohled výrazný prvek. V poznámkách pod čarou najdete citace z písňových textů s QR kódy, které vás převedou na Spotify, kde si můžete danou skladbu rovnou poslechnout a hodit se do nálady, jakou právě prožívá protagonista. Ke knize je vytvořen celý playlist, který na Spotify založil fiktivní uživatel Marky.
Býval jsem mladistvým pytlošpínem
Kniha příjemně plyne - asi jako školní rok v sextě nebo septimě - i když ve střední části, kdy kolem sebe Marky s Valerií krouží, se zdá pomalejší (zkrátka pololetí, konec v nedohlednu…). Nic vás nenutí brát ji kompulzivně do rukou a hltat další kapitoly, ale je milé se k ní vracet, nostalgicky si oživovat léta na střední a ideálně se porýpat psychonožíkem v paměti tam, kde to ještě i dnes zabolí.
Protože i tzv. hodní kluci se můžou chovat jako debilové a pak toho celý život litovat. (Jak to mají hodné holky, nevím, ale za tohle dám klidně ruku do ohně.) Markyho doporučený playlist na mě při četbě nezafungoval tolik, jako když jsem si připomněl soundtrack svojí střední školy: Blink-182 a další pop-punkové modly nultých let. Yeah, I'm just a teenage dirtbag, baby.
Kniha bude dobře fungovat právě na tu vzpomínající čtenářskou skupinu, tedy lidi starší, než jsou postavy. Nevím, jak moc může zaujmout i přímo jejich vrstevníky. Mluví na ně sice jejich jazykem, ale má tendenci znepřehledňovat (dialogy, situace), čímž nevychází publiku vstříc a vyžaduje velkou dávku pozornosti i zapojení. Sama si říká o náročné čtenáře. Jestli se tací mezi náctiletými najdou, bude to příjemné překvapení.
Společenská témata a další vlivy
Young adult román O hvězdách víš h*vn* přináší vedle příběhu i poučení a varování, jak se (ne)chovat na internetu, zejména na sociálních sítích. Opět, na čtenáře, kteří jsou stejně staří jako ústřední pár, to může pozitivně zapůsobit, ale zkušenější to nejspíš přejdou pokrčením ramen ve smyslu: To je snad jasný, že se nemám k holkám chovat jako kretén (varování pro chlapce) anebo že nemám zveřejňovat svoje polonahý fotky (varování pro dívky). Díky spoustě dokumentů (Sociální dilema, V síti) už jsou tato témata v obecném povědomí a jsou součástí společenské diskuze. Informace dohledatelné a pomoc na dosah ruky pro toho, kdo ji hledá. Nebo ne?
Silnou složkou románu je dynamika středoškolských klanů (vzpomeňme na film Protivný sprostý holky), zde například klučíčí party. Marky a jeho kámoši Turek, Malta a Kovis mezi sebou mají vtipné interakce, chemii a jiskření . Mají svůj svět, své interní vtípky, šlape jim to. V rozhovoru pro Seznam Zprávy Petr Hanel svou knihu popisuje jako „něco mezi Sex Education a Euphorií“, ale jsou vidět i odlesky prcičkovské série – třeba takový Kovis je ukázkový Stifmeister.
Co nám Hvězdy nedopřály
Pojďme konečně k tomu Johnu Greenovi. Bombastickým nálepkám je lepší se vyhýbat, ale jeho Hvězdy nám nepřály (The Fault in Our Stars, 2012) byly a jsou knižní fenomén a historický milník v literatuře pro mládež. Hanelův román s ním ovšem nepracuje, nenaráží na něj, nekomentuje ho v textu ani v podtextu. To, že spolu názvy knih komunikují, je náhoda. I když si toho autor anebo nakladatel mohli být vědomi a mohli počítat s mírou očekávání, jež to u čtenářstva vyvolá.
Porovnání s dílem Johna Greena však nabízí možnost Hanelovy Hvězdy shrnout a zhodnotit. V Greenových knihách je vždycky důležité to O ČEM – ať je to Hledání Aljašky, Papírová města nebo právě Hvězdy nám nepřály – a to O ČEM lze jako výrazný nápad na příběh vyjádřit jednoduchou větou. To se mi u Hanelova debutu nedaří.
Bohužel není ani o tom, jak „Marek se Šafránkem hráli experimentální divadlo“ nebo o něčem podobném, protože postavy nedělají nic zajímavého kromě toho, že si spolu píšou nebo felí. Nevztahují se ke světu, nepoznávají ho, neinteragují s ním, jsou zahledění do sebe a do svých problémů (řeší nanejvýš školu a rodiče, což ale je součástí jejich problémů).
Kendy: „Musíš ale uznat, že jsem zatím moc srandy neužili.“ Štěpán: „No že by to bylo k popukání, to ne.“
O hvězdách víš h*vn* je kniha o všem, co se dnešních středoškoláků týká, a zároveň o ničem. O životě mladých? Inu dobrá, ale co dál? O toxických vztazích, o sociálních sítích, o nebezpečí na internetu? To vše zabírá jen malou část rozsahu a rozhodně to není hybnou silou románu, která až na výborných 50 závěrečných stran à la thriller chybí.
Petr Hanel přiznává, mj. v závěrečném poděkování, že Hvězdy psal dlouho a prošly mnoha revizemi. Jestli kniha měla počáteční plamen, pak vyhasl a zbyla schránka vypravěčských efektů, které jsou sice zajímavé, ale prázdné. Přesto by neměla zapadnout.
Celkově ji hodnotím jako ambiciózní pokus o realistickou young adult romanťárnu z českého prostředí, který má zároveň potenciál oslovit i starší a zkušenější čtenáře a čtenářky, než je zamýšlená cílovka. Na mě osobně román nejvíc fungoval právě na nostalgické rovině jako úsměvné zavzpomínání si na roky trapnosti.
Hodnocení: 70 %
