Vyhřeznutá básnická střeva. Pět kajícných se brání rychlému čtení

Některé knihy zůstávají záhadou i po dočtení. Ne proto, že by měly komplikovanou zápletku nebo nejasné rozuzlení, ale proto, že člověk tápe, proč jsou napsané právě takhle. Pět kajícných Jaroslava Částky je pro mě ten případ. V námětu brutální akční thriller. V provedení místy až básnická meditace nad násilím, bolestí a pomstou. A mezi tím tápající čtenář, který se ptá: Proč?

Recenzi si můžete poslechnout také jaké audio v rámci podcastu Proč je to bestseller:

Základní premisa je přitom svůdně jednoduchá. Vezměte filmový akční thriller o pomstě, ve kterém poteče krev a divák si to bude užívat. Něco na způsob 96 hodin, Kill Bill nebo prvního Johna Wicka. Stačí prvotní záminka pro násilí a pak už se děj valí kupředu, protože hlavní postava má jasný cíl: najít viníky, potrestat je a neohlížet se na pravidla.

Částkův román pracuje ze začátku s podobným půdorysem. Agent Martin Winter se vydává po stopě únosců mladé dívky a zločinecké sítě, která za vším stojí, hlavně jejího bosse Karla. Jenže místo přímočaré akční jízdy dostaneme text, který se neustále zastavuje u obrazů, přirovnání, drsných hlášek a poetických opisů. Bez nich by z příběhu zbyla spíš delší povídka. S nimi má kniha kolem dvou set stran, ale také tempo, které jde proti akčnímu žánru.

A právě v tom leží základní problém. Pokud budete Částkovu obraznost brát jako hlavní maso textu, můžete si v ní najít zvláštní zalíbení. Jestli ji ale budete považovat jen za výplňovou vatu mezi akčními scénami, budete při čtení trpět skoro stejně jako hlavní hrdina.

Nejblíž by se Pět kajícných dalo zařadit žánrově k akčnímu spatterpunku bez fantastických prvků. Tedy k příběhům, kde se nejedná v rukavičkách a násilí se odehrává přímo před očima čtenáře – často ve velmi tělesných, špinavých, až čvachtavých detailech. V českém prostředí vás může napadnout třeba autor František Kotleta, jenže čtenáři přímočarých kotletovek tu budou nejspíš zaskočeni.

Nejde totiž o jednoduchý jazyk, který čtenáře popadne za límec a protáhne ho akcí. Vypravěč i protagonista se vyjadřují šroubovaně, obrazně a často tak, že jim okolí rozumí podobně málo jako čtenář. Jako by měl Martin Winter v základním nastavení kromě povolení zabíjet také slovník synonym a trvalý příkaz formulovat všechno co nejneprůhledněji.

Nabízí se i srovnání s chlapáckými thrillery, navazujícími na western: Jack Reacher od Lee Childa, Levon Cade od Chucka Dixona nebo tvrdí hrdinové osmdesátkových akčních filmů. Jenže Částkově románu chybí to, co takové příběhy obvykle táhne: pátrání, technické detaily, zbraně, auta, taktika, napínavé zvraty, cliffhangery, tempo nebo silná osobní motivace hlavního hrdiny.

Tady je příběh mnohem jednodušší. Winter sleduje zločince. Ti ho dostanou. Winter přežije. A potom se vrátí, aby se pomstil. Název Pět kajícných odkazuje k vynucenému přiznání viníků, ale skutečné pokání se tu vlastně nekoná. Jen bolest, odplata a krev.

Hlavní postava je další hádankou. Martin Winter má působit jako agent s mimořádnými pravomocemi, člověk s krytím shora, který smí řešit problémy podle vlastního uvážení. Jenže nevíme přesně, kdo ho kryje, proč funguje zrovna takhle ani proč byl k případu přidělen právě on.

Dlouho jsem čekal, že se odhalí jeho osobní spojení s případem. Že pomsta není jen práce, ale trauma. Že v něm celá akce něco otevře. Že za jeho odhodláním bude ztráta, vina nebo aspoň nějaký vnitřní zlom. Nic takového ale nepřichází. Winter zůstává bezcitnou mašinou na násilí. Takovým robocopem, který má mezi direktivami kromě úkolu přežít a zabít ještě povinnost cedit drsné hlášky.

Realističnost zjevně není cílem. Winter schytá víc ran než Mokří banditi v obou dílech Sám doma, ale zatíná zuby a pokračuje dál. To by samo o sobě nemuselo vadit. Akční žánr stojí na dohodě, že hrdina vydrží víc než běžný člověk. Jenže aby taková dohoda fungovala, musí kniha nabídnout dostatečně silný tah vpřed.

Největší úskalí Pěti kajícných vidím v tom, že kniha jako by nevěděla, komu je určena. Nebo to možná ví až příliš přesně, jen mi ta cílová skupina připadá velmi úzká. Čtenáři akčních thrillerů mohou narazit na komplikovaný, poetizující jazyk. Čtenáři literárnější prózy zase na příliš jednoduchý příběhový náčrtek.

A právě tady jsem se s knihou míjel nejvíc. Teoreticky bych měl být ideální cílovka. Mám rád akční příběhy, nevadí mi přepálené násilí, zároveň mě neděsí komplikovanější souvětí ani poetické obrazy. Jenže Pět kajícných tyto dvě polohy nespojuje tak, aby se vzájemně podporovaly. Spíš o sebe drhnou. Akce chce pádit, ale jazyk ji brzdí. Jazyk chce být hlavní atrakcí, ale příběh mu pod nohama neposkytuje dostatečně pevnou půdu.

Abych byl fér, román není odbytý. Z mechaniky příběhu nečouhá žádná zásadní nelogičnost. Současné kulisy kolem Prahy působí uvěřitelně, postavy jsou přehledné, skoky v čase dávají smysl a i retrospektivní rekapitulace zločinů funguje. Hrdina také nedostane vítězství zadarmo; naopak se musí doslova vydrápat z vlastního hrobu. Jenže jednotlivé funkční části mi nedaly dohromady celek, který by mě strhl.

Pět kajícných stojí za pozornost právě tím, jak zvláštní pokus představují. Brutální akční thriller vyprávěný jazykem, který nechce být průhledný. Pomsta jako pulpový půdorys, ale s básnickým nánosem. Někdo v tom může najít originální černohumornou směs, která záměrně rozbíjí očekávání. Já v tom častěji spatřoval knihu, která si sama hází klacky pod nohy.

Zkuste jí dát šanci, pokud vás zajímá, jestli se dá brutální akční příběh odvyprávět netradičně a poeticky. Pokud máte rádi experimenty s brakovými schématy, možná se vám trefí do vkusu. A jestli vás někdy napadlo, jak by vypadal John Wick přepsaný do literárně ambicióznější knihy, toto je jedna z možných variant.

Má očekávání se s výsledkem bohužel nepotkala. Možná jsem od knihy chtěl něco, co nenabízí. Možná jsem ji četl ve špatném rozpoložení. Přesto si na závěr neodpustím zopakovat základní pochybnost, která mě provázela od začátku do konce: Proč by mělo vyprávění právě tohoto příběhu vypadat právě takhle?

Hodnocení: 50 %

Kniha: Jaroslav Částka - Pět kajícných. Argo, 2026.
Žánr: umělecko-brutální revenge thriller