Článek
HOMO SOCIALISTICUS
1. Selekční tlak: Konformita jako bezpečnostní prvek
V tržním prostředí přežívají mutace, které přinášejí efektivitu. V socialismu byl tlak nastaven na udržení klidu v systému.
• Inovace jako riziko: Radikální novinka nebyla vítána jako zisk, ale vnímána jako komplikace pro státní plán. Pokud inovace vyžadovala změnu dodavatelů, narušovala „pětiletku“ deseti dalším podnikům.
• Evoluční výsledek: Systém trestal ty, kteří systém rozkolísali (i v dobrém), a odměňoval ty, kteří jej udržovali v chodu bez „zbytečných“ změn.
2. Ambice: Boj o status místo boje o trh
Nenechme se mýlit – Homo socialisticus nebyl bez ambicí. Funkcionáři a vedoucí pracovníci byli často čilí a extrémně draví ptáci. Jejich ambice však byla vykloubená:
• Kariérní dravost: Cílem nebylo vytvořit nejlepší produkt na světě, ale postoupit v hierarchii.
• Strategie přežití: Ambice byla investována do byrokratických intrik a budování sítí známostí. Úspěch nebyl definován přidanou hodnotou, ale loajalitou a vlivem.
3. Zdroje za odměnu: Převrácená logika motivace
V evoluci jsou zdroje (potrava, bydlení, status) motorem pokroku. V socialismu se ale změnila cesta, jak k nim dojít.
• Odměna za status: Lepší maso, devizový příslib nebo auto bez pořadníku nebyly odměnou za to, že jste něco skvělého vyrobili, ale za to, že jste bezproblémovou součástí struktury.
• Fixace vzorce: Lidé se naučili, že „být užitečný systému“ je výnosnější než „být užitečný trhu“. To vytvořilo reflex: nehledat řešení problému, ale hledat cestu k tomu, kdo o zdroji rozhoduje.
4. Strategie „Mrtvého brouka“ a vnitřní mimikry
Tento druh si vyvinul dokonalý systém dvojího života. Navenek projevoval rituální loajalitu, zatímco svou skutečnou kreativitu vybíjel v mikrosvětě (kutilství, bartr, „zařizování“ nesehnatelného).
• Důsledek: Homo socialisticus je neuvěřitelně vynalézavý v obcházení pravidel, ale naprosto paralyzovaný, když má pravidla sám tvořit a nést za ně odpovědnost.
5. Náhlá změna klimatu a „otrávenost“
Rok 1989 byl drsným nárazem do reality. „Skleník“ se rozpadl a lidé byli vystaveni tlaku, na který nebyli zvyklí. Doslova byli „vykopnuti“ z jejich vlastní státem vytvořené komfortní zóny.
• Ukolébání: Socialismus lidem vzal odpovědnost (stát se postaral), ale dal jim pocit bezpečí. Procitnutí v roce 1989 znamenalo nutnost ovládat své „osudové kormidlo“ se svaly, které byly 40 let v kómatu.
• Historická kotva: My jsme tomuto tvoru ale v českých zemích stále mohli připomenout naše 30. léta – éru první republiky, kdy se „umělo plavat“. I po desetiletích marasmu v nás zbyla fragmentární paměť na fungující měšťanskou společnost. Bylo na co roubovat.
6. Vertikální past: Proč roubování v Rusku selhává
Nemůžete naroubovat moderní demokracii na kmen, který zná jen vertikální povely. Bez „kolečka“ kapitalismus se roub neuchytí a společnost se buď zhroutí do chaosu, nebo se instinktivně vrátí k pevné ruce. V Rusku chybí ona „podnož“ horizontálních vztahů, kterou buduje právě zkušenost s kapitalismem a občanskou svobodou. Místo toho tam dominuje vertikální poslušnost – systém, kde moc teče pouze shora dolů.
• Absence horizontály: V normální společnosti se lidé propojují mezi sebou (spolky, dohody). V ruské vertikále je takové spojení vnímáno jako hrozba. Každý problém se řeší „voláním nahoru“ k carovi.
• Pán a poddaný: Vztahy nejsou smluvní (partner–partner), ale feudální (pán–poddaný). Neexistuje právo jako nezávislá entita; pravdu má ten, kdo má vyšší razítko.
Závěr: K čemu se má Rus vrátit?
Tady narážíme na největší tragédii. Zatímco my jsme se po roce 89 měli k čemu vrátit, průměrný Rus v paměti nic jiného než vertikálu nemá. K čemu se má vrátit? K feudalismu? K carskému absolutismu, kde je jedinec jen majetkem panovníka? Tam, kde chybí zkušenost se svobodou, se stroj dějin vždycky zasekne v diktatuře – protože tam prostě není na co navázat a není co křísit.
Epitaf:
A teď zkuste tohle všechno vysvětlit někomu na západ od Rýna nebo dokonce za Atlantikem. Pro ně je svoboda a osobní odpovědnost jako kyslík – berou ji automaticky, protože nikdy nemuseli žít v systému, který jim ten kyslík cíleně odsával a nahrazoval ho narkózou státní péče. Nepochopí vás. Budou na vás koukat jako na exota, který popisuje život na jiné planetě. Protože z jejich pohledu „kolečko“ nikdy nechybělo. Oni jsou tím kolečkem.
