Článek
1. Rituál poslušnosti (1986)
Volební účast tehdy činila absurdních 99,39 %. Nešlo o výběr, ale o potvrzení článku 4 Ústavy o vedoucí úloze strany. Vedle dominantní KSČ existovalo jen povinné „křoví“ v rámci Národní fronty (lidovci a socialisté). Ti netvořili opozici, ale povinnou kulisu plurality, jejíž „zisky“ byly předem nalinkovány sekretariátem ÚV KSČ pro vnější efekt. Dobová agitka, která se v různých obměnách vlekla už od 50. let, hlásala: „Republice více práce, to je naše agitace – aby sklizeň byla účinná!“ Jenže ta sklizeň už dávno nebyla o zrnu, ale o loajalitě.
2. Velký třesk: Občanské fórum (1990–1992)
Po revoluci přišlo Občanské fórum (OF). Široké hnutí, které nás dovedlo k prvním demogratickým volbám i „bez pana Vítka“.
Řekněme, že OF splnilo svou roli a přispělo ke vzniku standardního politického pluralistického prostředí (ODS, ČSSD, apod). Tento nově vytvořeny systém sliboval politickou kulturu, ale bohužel vnitřně začal hnít pod nánosem korupčních kauz, což evidentně vedlo ke ztrátě elementární důvěry a dost možná i zájmu občanů v „tradiční“ politiku.
3. Reinkarnace hnutí
V roce 2013 přichází hnutí ANO jako „nesystémový“ prvek, který se pod sloganem „makáme“ vklínil do vlády s ČSSD a lidovci. Pro sociální demokraty to byl osudový polibek kobry. Zatímco ČSSD nesla politickou odpovědnost za premiérské křeslo, hnutí fungovalo jako politický vysavač. Během čtyř let ve vládě systematicky luxovalo levicová témata i voliče, až v roce 2017 svého hostitele drtivě porazilo. Rok 2017 byl okamžikem, kdy se z juniorního partnera stal hegemon a tradiční levice zahájila svůj volný pád k hranici volitelnosti. Ocitli jsme se zpět v rukou všeobjímajícího molocha bez politické příslušnosti.
4. ANO : Kruh se uzavírá
Dnes, krátce po loňských volbách se po krátkém experimentu 5× SPOLU proti jednomu vracíme poslušně do vřelého objetí hnutí ANO 2. Doznívá patos neschopnosti veslování SPOLU k cílové metě a pád Profesora zhmotnil oprávněné pochyby životaschopnosti spletence. Zkrátka pětikoaliční experiment nebyl schopen konkurovat někomu, komu navíc ukradl předchozí volby. Ne, pozor, nemluvím o MAGA!
Dnes už samozřejmě nikdo nevolá po pluralismu. Důležitá je matematika a magická nezbytnost čísla 101. Nové „Křoví 2“ v podobě SPD nebo Motoristů není partnerem, ale subdodavatelem hlasů. Kruh se uzavřel: od „Vedoucí úlohy strany“ s loajálním komparzem (1986) jsme se vrátili k „Manažerskému monopolu“ s nezbytným „doprovodem“ (2026).
Závěr: Svízel v nás a líný zahradník
Proč dáváme přednost populismu před demokratickou kulturou? Protože jsme rezignovali na složitost. Demokracie totiž není dvoustavová „je/není“. Je to živý organismus, o který se musí pečovat jako o vzácnou květinu. Největší tragédií pro ni je totiž líný a pohodlný zahradník.
My jsme ale jako voliči rezignovali na péči zahradníka, protože nás unavují diskuse a kompromisy. Raději jsme se stali klienty „populismu“, který slibuje rychlá a „účinná“ řešení. Jenže bez zahradníka, který je ochoten denně kultivovat svou zahrádku, nezbývá než si objednat bezúdržbový betonový dvůr, pokud se opět nechopíme motyky my sami. Nebo raději zůstaneme s panem Vítkem sedět doma ?
Vpřed, zpátky ni krok!
