Článek
Předvolební mystika versus brutální povolební geopolitická realita. Svět marketingu Donalda Trumpa sliboval éru bezprecedentního klidu zbraní, kde stačí jeden telefonát k ukončení největších konfliktů moderní doby. Realita? Starý kontinent ponechaný napospas hordě z východu, zatímco v Perském zálivu hoří nová, čistě transakční válka. Vítejte ve světě, kde mezinárodní právo nahradila kalkulačka a uměle vytvořené prefabrikáty slouží opět jako kouřová clona pro obyčejný boj o prachy!
Nobelovka za iluze, chaos za činy?
Donald se do dějin touží zapsat jako největší mírotvorce jednadvacátého století. Muž, který v duchu už pravděpodobně piluje děkovnou řeč pro Nobelův výbor v Oslu. Jeho předvolební rétorika byla postavená na absolutních proklamacích: „Kdybych byl prezidentem já, Putin by na Ukrajinu nikdy nezaútočil,“ hřímal z pódií. „Všechno vyřeším do čtyřiadvaceti hodin. Já žádné války nepovedu, já je ukončuji.“
Tato zdánlivá mírotvorná síla však není výsledkem sofistikované diplomacie nebo hlubokého geopolitického vhledu. Je to koktejl naivity, narcisismu a hlavně výsledkem transakčního byznysu. Proklamovaný „mír“ v Donyho podání totiž neznamená vedení americké Just War (spravedlivé vláky), ale nátlaku na napadeného k okamžité kapitulaci v zájmu klidu na americkém účtu. To, jak Amík vycouval v kabátě Dony 2.0 je identické s okamžikem hořícího baráku a povelu velitelé hasičů k vypnutí stříkaček a odjezdu. Ať si to hasí jeho sousedi, né! Já, už se nahasil dost. Dejte mi svatej …
Reality show z Aljašky: Amerika už nedá ani cent!
Představte si ten obraz: Letadlo s prezidentským znakem dosedá na ranvej na Aljašce. Červený koberec je rozvinutý, na obzoru se šikuje mezinárodní zločinec z Kremlu a Dony, ještě s jednou nohou na palubě, halasí do připravených mikrofonů: „Končíme! Evropo, plať si to sama. Amerika už nedá ani cent!“
Sledujeme přetavení zahraniční politiky jaderné supervelmoci do formátu laciné reality show. Dony redukuje nejsložitější bezpečnostní krizi od konce druhé světové války na úroveň nezaplacené faktury v restauraci. Zmizely pojmy jako svoboda, suverenita nebo obrana demokracie. Zůstala jen strohá účetní kolonka „má dáti / dal“.
Tato velká otočka znamená dobrovolné vyklizení pozic USA jako garanta světového pořádku založeného na pravidlech (Rule-based order). Je to přímý přenos situace, kdy Washington pouští jednak ruského medvěda z řetězu, a zároveň dává signál pro všechny diktátory světa: pokud máte dostatečnou sílu a já se zrovna dívám jinam, mezinárodní právo je jen cár papíru. Pravidla platí jen na toho silnějšího!
Šup k brutální realitě: Donyho válka v Íránu
Jenže mýtus o „prezidentovi míru, který nespouští konflikty,“ dostává fatální trhlinu ve chvíli, kdy stočíme pohled na Blízký východ. Zde se MAGA marketing potkává s brutální imperiální exekutivou. Donyho válka v Íránu totiž odhaluje naprostou schizofrenii jeho doktríny.
Když Washington spustil masivní tažení proti Teheránu, oficiální narativ byl okamžitě připraven. Propaganda začala chrlit prefabrikované fráze o „boji proti íránskému jadernému programu“ a hrozbě atomové bomby v rukou náboženských fanatiků.
Pamětníci v tom okamžitě rozpoznají stejný vzorec, jaký byl použit v roce 2003 u Saddáma Husajna v Iráku. Tehdy se také operovalo s neexistujícími zbraněmi hromadného ničení, aby se zakryly skutečné motivy. Dnes, stejně jako před třiadvaceti lety, je jaderná karta tou hlavní clonou pro domácí publikum. Skutečné karty se hrají na mapách globálních obchodních tras!
Osekat Čínu a ovládnout námořní tepny
O co tedy Američanovi v Íránu doopravdy jde? Cíl je jasný: přiškrtit Peking a demonstrovat sílu tam, kde se láme chleba světového obchodu.
1. Zadušení čínského draka přes ropovod
Peking je v této hře hlavním terčem. Čína dnes kupuje přibližně 90 % veškerého íránského exportu ropy. Pro čínskou ekonomiku je Teherán kritickou energetickou pupeční šňůrou. Když Dony uvalil na íránské přístavy totální námořní blokádu, neútočil na ajatolláhy – držel pod krkem Si Ťin-pchinga.
Kontrast obou světů nemůže být bizarnější: zatímco americké válečné lodě fyzicky odřezávají Írán od moře, Peking zoufale narychlo tahá vojenský materiál, technologie a součástky přes 10 000 kilometrů dlouhý vnitrozemský železniční koridor. Čína riskuje obrovské prostředky, jen aby udržela íránský režim nad vodou a zachránila své energetické investice. Je to čistá proxy ekonomická válka mezi Washingtonem a Pekingem.
2. Bitva o Hormuzský průliv
Druhým bodem je kontrola nad nejcitlivějším námořním „choke pointem“ planety. Hormuzským průlivem normálně protéká 20 % (pětina) světové spotřeby ropy a zkapalněného plynu (LNG).
Když Teherán v odvetě za americký tlak průliv efektivně zablokoval a zřídil zde svůj vlastní „Úřad pro Hormuzský průliv“ – de facto pirátské stanoviště vybírající výpalné až 2 miliony dolarů za každou proplouvající loď – Dony okamžitě reagoval brutálními sankcemi ministerstva financí.
Zde přichází největší paradox celé MAGA politiky. Muž, který tvrdil, že Amerika se už nebude starat o bezpečnost cizích zemí, najednou posílá masivní námořní svazy a letadlové lodě doprovázet obchodní tankery do Perského zálivu. Důvod? Zablokovaný Hormuz okamžitě vystřelil ceny ropy nahoru, což v USA generuje inflaci těsně před kongresovými volbami. A mrkněme k pumpám ve Wash D.C. - ouvej! Nejde o obranu mezinárodního práva, jde o domácí politické body a kontrolu nad kohouty, které napájejí průmysl soupeřů.
Závěr: Globální protektorát bez pravidel
Příběh Putina a příběh Donyho se v této vteřině slévají do jednoho cynického celku. Sledujeme totální rozklad světa, jaký jsme znali.
Zatímco evropský spojenec slyší, že si má obranu platit sám a Amerika klidně přihlíží, jak ruský agresor porušuje veškeré dohody, v případě Íránu zapaluje Washington celý Blízký východ. Proč? Protože z Evropy nekoukají okamžité dolary, kdežto v Perském zálivu se hraje o přímé oslabení Číny a kontrolu nad globální obchodní křižovatkou.
Éra mezinárodního práva definitivně skončila. Nastoupil čistý transakční cynismus, který lze shrnout do jediné věty: „Pokud jsi spojenec v Evropě, plať si sám, tvůj osud nás nezajímá. Pokud jsi ale strategická obchodní cesta, která může oslabit Čínu, tam ty letadlové lodě pošleme.“
Doslov autora. A to jsem měl vždy Ameriku jako svůj vzor. Ta naivita! Where are you, founding Fathers! Asi podobně jako naši blaničtí rytíři?
